Dámy a pánové, vážení kolegové, chtěl bych jen stručně odpovědět panu poslanci Tlustému, prvně na otázku, proč jsem nesvolal a nepožádal předsedy politických stran o schůzku v těch případech, které on tady postupně vyjmenoval. Já jsem nesvolal schůzku v těch případech, které on tady vyjmenoval, také proto, že kdybych ji svolával v těch případech, jak odezněly, tak bych ji svolával, jak jsem si spočítal, přibližně každý týden. Na to pokládám tuto instituci za příliš mimořádnou, než abych si mohl dovolit takovou inflaci podobných pozvání. Svolal jsem ji nyní z důvodu, který nyní vysvětlím.
        Před zhruba měsícem a půl jsem veřejně vystoupil, jak se dá doložit, a velmi naléhavě jsem reagoval na vystoupení některých poslanců - náznaky, tušení, spekulace, které se objevovaly a ve kterých se pořád opakovalo, že tam tomu poslanci bylo naznačeno, že dostane tolik, tomu jinému tolik milionů. Řekl jsem, že podobné spekulace, pokud zaznívají z úst ústavních činitelů, jsou samozřejmě velmi vydatně využívány všemi médii a ve svých důsledcích nesmírně poškozují nejenom parlament, ale všechny politické strany, které v něm sedí. To znamená před měsícem a půl jsem vyzval všechny, aby pokud něco takového skutečně vědí a zaregistrují, aby se nespokojili s tím, že to říkají někde v kuloárech, ale aby to řekli jasně a zřetelně, kdo, co a komu bylo nabídnuto, jinak nejsme schopni čelit vlastně rozkladu a tomu, že sněmovna ztratí důvěryhodnost. K tomu jsem vyzval.
        Když jsem před několika dny otevřel noviny a zjistil jsem, že na první straně nejčtenějšího deníku je prohlášení nového poslance, že dostal nabídku 10 mil. na konkrétním místě od konkrétních lidí, tak jsem to pokládal za odpověď na to, k čemu jsem vyzval - ať někdo konkrétně řekne, kde se co přesně stalo. To je důvod, proč jsem požádal předsedy politických stran o schůzku, která se dnes konala.
        Rád bych řekl ještě jedno - že ta schůzka ukázala jeden zásadní problém. Když se bavíme o tom, co je etické a morální v politice, tak se ukazuje, že vůbec nejsou jasné kontury toho, co je tím mantinelem, co je tím limitem, co je tou hranicí. Pane poslanče, vy když jste jmenoval ty případy, kvůli kterým jsem měl schůzku svolávat, sám jste jmenoval případy, které jsou naprosto sporné. Vezměte si třeba, když jste řekl, že pan premiér Gross nabídl kontrolní funkce opozici při schůze, kdy se setkal s ODS. Nezlobte se, ale já mohu přece naprosto legitimně tvrdit, že to byla naprosto regulérní veřejně kontrolovatelná transparentní nabídka, která přece je běžná v demokratických parlamentech, kde se jedná o tom, které jsou kontrolní funkce. Někde je to rozpočtový výbor, předseda rozpočtového výboru, předseda zahraničního výboru, nebo je to NKÚ. A některé z těchto funkcí byly snad zmíněny v této schůze. Co je na tom špatně?
        Já jenom ukazuji, a teď na vás neútočím, ale jenom říkám, že není zřetelné, kde vede ta hranice mezi tím, co je dovoleno a co ne. Není jasné, když pan Gross oznámil, že bude nějakým způsobem přesvědčovat poslance dvou konkurenčních opozičních stran, není jasné, co si v tomto poli lze a co nelze dovolit, co je tady nepovolené, co je tady povolené. Myslím, že jsme schopni - a dnešní schůzka předsedů politických stran to ukázala, že máme vlastně shodu v tom, že nevíme, koho lze věnovat na funkci do Úřadu vlády, jaký příběh je ten, který už vás diskvalifikuje, a kde je už to nedovolené. Ta pravidla nejsou jasná, utvářejí se ve veřejné debatě a my tu debatu musíme vést.
        Já jsem velice rád, že na naší schůzce předsedů politických stran jsme se dohodli a já jsem byl požádán, abych se pokusil vypracovat jakýsi návrh takového etického kodexu zákonodárce, se kterým bychom se obrátili i na Senát, pokud se nám ta práce podaří, a který by se stal jakýmsi jízdním řádem, prostě pravidly hry na tomto kolbišti, kde je leccos nejasné. Já vím, že řada z vás ví, že v řadě jiných parlamentů, od Spojených států po Německo, se podobné pokusy už dějí a jsou dokonce už platné, takže nejsme ti, kteří s tím začínají jako první.
        Chtěl bych vás všechny požádat, abyste tu věc vzali vážně. Samozřejmě, že přihlásit se k něčemu takovému bude vždycky dobrovolné, to nebude věc projednávání nějaké zákonné normy. Ale přál bych si, abychom tuto debatu, kde se shodneme na tom, co je dovoleno a co ne, vedli a abychom ji dovedli k nějakému výsledku. Jedině tak se nám podaří zvýšit pověst jak sněmovny a Parlamentu, tak i politických stran a politiky v této zemi. Děkuji. (Potlesk.)