Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, vláda předstupuje před Poslaneckou sněmovnu s žádostí o důvěru s dokumentem Programové prohlášení vlády, který je zcela legitimně - jak už v demokracii bývá zvykem - kritizován jak zleva, tak zprava politického spektra. Nicméně dovolte mi v úvodu mého vystoupení prosbu jak vůči kolegům, tak vůči některým mediálním komentátorům - aby této kritice, která, znovu opakuji, je zcela legitimní, nebyla dodávána dezinterpretace celé řady ustanovení v tomto programovém prohlášení.
        Dám jeden konkrétní příklad. Byl zde zmíněn. Je to vůle vlády snížit odvodovou zátěž nízkopříjmových skupin a také více motivovat k nalezení si zaměstnání. To je formulace, která je v programovém prohlášení vlády, a již jako zjevená pravda v mediálních článcích analytiků - kterým kdysi Miloš Zeman tuším z tohoto místa říkal "pemprsáci", já bych si to nedovolil - ale i některých kolegů je oznamováno, že tím nástrojem budou obligatorní slevy na dani, kterými bude nahrazena odečitatelná položka ze základu daně, a tím dojde k daňové progresi - tedy kromě daňové úlevy nízkopříjmových skupin budou daňově znevýhodněny a více zatíženy vysokopříjmové skupiny. To by nepochybně byla pravda, kdyby tento nástroj byl použit. Tento nástroj nebude použit. Pokud bude použit, určitě ne mandatorně. To chci říci z tohoto místa, protože to bylo předmětem velmi zásadního koaličního jednání, kdy se hledal nějaký kompromis - možná, že na straně jedné byla snaha odvodových úlev pro všechny, možná že na straně druhé byla snaha zvýšit celkovou daňovou progresi. A výsledek, tedy kompromis - kompromis je něco, co je užitečné - říká, že daňová úleva bude nalezena pro nízkopříjmové skupiny a vyšší příjmové skupiny nebudou daňově více zatíženy. Myslím, že je třeba, aby to zcela jasně zaznělo.
        Programové prohlášení vlády je kompromis. A jak už jsem řekl, kompromis je něco, co je užitečné. Kompromis není sprosté slovo. Kompromis je vůle a schopnost tří koaličních subjektů - byť jejich ideová východiska jsou od sebe dosti vzdálená - nalézt dohodu a nalézet většinu pro správu této země a pro zlepšení podmínek života občanů této země. Kdyby všechny koaliční subjekty po vypuknutí vládní krize, spíše po demisi předsedy vlády, zaujaly pozici, že pojedou na dovolenou a z dovolené budou nadávat, byli bychom dnes pravděpodobně úplně někde jinde.
        ***
        Ale tak jsme se nezachovali, tady zvítězila odpovědnost, zvítězil kompromis, zvítězila dohoda. Na jejím konci je dnes většinová vůle podpořit vládu těchto tří koaličních subjektů. (Potlesk.)
        My se ani nepokoušíme předstírat, že zásadní směrování této vlády je nějakým výrazným způsobem odlišné než směrování vlády předešlé. To totiž ani nejde. Sestavují ji tři stejné politické subjekty jako ve vládě předešlé, to znamená, že výsledný vektor, kterým tato vláda bude směrována, je složen ze tří stejných politických sil, stejné síly, jejichž volební program byl nezměněn. Těžko můžete ten vektor předpokládat někde jinde. Je možné měnit některé akcenty, je možné měnit některé priority, a to jednak proto, že jsme v polovině volebního období, to znamená, že řada akcentů může být aktualizována, jednak proto, že si umíme uvědomit, že jsme se v minulosti dopustili některých chyb a nedostatků. My nejsme ti, kteří by říkali, že jsme neomylní a že jedině naše cesta je ta jediná správná. Proto nové programové prohlášení může mít trochu jiné priority, může mít trochu jiné akcenty, ale výsledný vektor směrování nemůže být jiný, protože je skládán ze stejných sil, stejné síly jako vláda minulá.
        Ten vektor by samozřejmě mohl být jiný, pokud by byl ovlivněn silou 41 kolegů po mé levé ruce. Není tomu tak. Jsem tomu rád. Patřil jsem k těm, kteří vyvinuli maximální možnou energii, aby tomu tak nebylo.
        Výsledný vektor by mohl být výrazně jiný, kdyby byl ovlivněn silou 57 hlasů kolegů po mé pravé ruce. V tomto případě zazněla zcela upřímná nabídka na spolupodílení se na odpovědnosti v následujících dvou letech vývoje této země. ODS měla zcela legitimně na vybranou: buď sílu svých 57 hlasů použije k tomu, aby výsledný vektor - promiňte, že jsem to použil jako pracovní název - byl jiný, byl více v zájmu jejích voličů, nebo se rozhodne, že řekne ne a že svoji sílu použije k tomu, aby odjela na dovolenou a použila takzvanou nulovou toleranci. Dostali jsme v podstatě odpověď, která zní: jsme ochotni podílet se na správě této země jedině tehdy, budeme-li mít většinu. V tomto kontextu zní i veškeré návrhy na uspořádání předčasných voleb a na změnu volebního systému na systém většinový. Jsem připraven vládnout jedině tehdy, budu-li mít většinu...
        Většina, tuším, pamatuji-li si to správně ze školy, se rusky řekne "bolšinstvo". Po tomto slovu bylo pojmenováno nejen politické hnutí, ale i určitý způsob myšlení, který si neumí představit, že by rozhodoval jinak, než bude-li mít většinu, který se s menšinovým názorem umí vypořádat ne tak, že s ním hledá dohodu, ale snaží se ho buď umlčet, nebo nerespektovat. Zkrátka a dobře, bolševický způsob myšlení. (Potlesk.) Je to samozřejmě legitimní přístup.
        Já pevně doufám, že myslící nesocialistický volič, který vybírá mezi alternativami, se bude vážně rozhodovat, zda svoji důvěru dá subjektu, který říká "nepoužiji vašeho hlasu k ovlivnění vývoje této země, nebudu-li mít většinu", a zváží alternativu, která je připravena poctivě, upřímně a otevřeně hrát i vysokou hru s nízkou kartou, pokorně využít každého hlasu k tomu, aby ovlivnila výsledný vektor a aby ti, kteří přišli k volbám s tím, že se budou spolupodílet na rozhodování v této zemi, měli skutečně pocit, že se na rozhodování podílejí a že se nepodílejí jenom na plané kritice a na nulové toleranci. Já jsem přesvědčen, že nesocialistický myslící volič se bude umět rozhodnout.
        Kromě mediálních taháků, které byly samozřejmě z programového prohlášení "vyzobávány" a jejichž význam upřímně řečeno je marginální, ať už je to školský příspěvek, či něco jiného, je naprosto zásadní, co tato vláda definuje jako své obecné priority: to je podpora rodin s dětmi, podpora podnikatelského prostředí, zejména zjednodušením onoho skutečně přebyrokratizovaného prostoru, podpora rozvoje venkova, podpora vzdělanosti společnosti.
        To, co pokládám ze své pozice předsedy rozpočtového výboru a z hlediska odpovědnosti k budoucnosti za absolutně zásadní, jsou finanční mantinely, ke kterým se tato vláda v programovém prohlášení zavazuje. Zdaleka totiž není jenom mantinel v relativním čísle deficitu. Zásadní mantinely, kolegové a kolegyně, jsou tam tři. První je finanční cílení, vyjádřené v deficitech, v relativním čísle salda příjmů a výdajů. Druhý zásadní mantinel jsou výdajové stropy, obsažené v konvergenčním programu, které Česká republika dohaduje s Evropskou unií. I k těm se vláda zcela přirozeně zavazuje, jinými slovy říká, že budou-li příjmy vyšší než předpokládané, nebudou vyšší výdaje, bude nižší deficit. Tím třetím zásadním mantinelem je dobrovolný závazek této vlády, rovněž obsažený v programovém prohlášení, že bude snižován podíl mandatorních výdajů na celkovém objemu vládních výdajů.
        Protože díky těm prvním dvěma cílům tato vláda zcela přirozeně se bude muset chovat velmi úsporně a bude muset velmi šetřit, je zcela zřejmé, že bude šetřit zejména v oblasti výdajů mandatorní a kvazimandatorní povahy, jinak by ten třetí závazek nemohl být splněn, a já jsem přesvědčen, že tato vláda splní všechny tři. Splní-li totiž vláda všechny tyto tři finanční mantinely, ke kterým se dobrovolně ve svém programovém prohlášení zavazuje, a současně naplní priority, které jsou v programovém prohlášení obsaženy, bude řádně spravovat zemi, bude to dobrá vláda. Bude to dobrá vláda, protože přispěje k lepšímu každodennímu životu velké většiny občanů v této zemi. Koneckonců, o nic jiného žádné vládě nikdy nemůže ve skutečnosti jít. Křesťanští demokraté jsou připraveni vyvinout veškerou energii k tomu, aby se toto přání stalo skutečností.
        Děkuji za pozornost. (Potlesk.)