Dámy a pánové, cílem předložené novely autorského zákona je zmírnit nerovnováhu ve smluvních vztazích mezi kolektivními správci autorských poplatků a uživateli. Je nepochybně kontroverzní a pro stranu správců je tato novela pochopitelně obtížně akceptovatelná, protože zčásti omezuje možnosti výběru poplatků za užití autorských děl, kteří argumentují s tím, že není kompatibilní s mezinárodní právní úpravou, jíž jsme vázáni.
        Česká republika je vázána Bernskou úmluvou z roku 1971, Mezinárodní úmluvou o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizací z roku 1961, která těmto nositelům práv přiznává i právo na sdělování vysílaných výkonů a záznamů veřejnosti. Dále je to Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském se Smlouvou Světové organizace duševního vlastnictví o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech. Právo na sdělení podle uvedených smluv zahrnuje jakékoliv sdělování veřejnosti, ke kterému dochází na místě odlišném od místa původního sdělení. Dále to je dohoda TRIP (?). Co se Evropské unie týče, autorské právo upravuje sekundární literatura, a to směrnice 92/100/EEC, směrnice 2001/29/EC a směrnice 2004/48/ES. Toto jsou tedy smlouvy, jejich dodržováním je Česká republika vázána.
        Spory o jejich naplnění se točí kolem dvou hlavních otázek. První je platba za produkci za dveřmi hotelových pokojů. Hotelový pokoj však podle novely zákona není veřejným prostorem, a pokud za něj host platí, stává se jeho soukromím, do něhož nemají bez povolení přístup ani policisté. Majitel objektu tedy není povinen za provoz rozhlasového nebo televizního přijímače za zavřenými dveřmi pokoje platit. Námitka, že bychom porušili mezinárodní smlouvy, je lichá. V Evropské unii tato problematika není jednotně upravená. V některých zemích se poplatek vybírá, jinde ne. Pro ilustraci uvádím, že existují judikáty, např. judikát španělského soudu, který tento problém nazírá podobně jako tato novela. A i v Irsku existuje podobná praxe. Není tedy možné tvrdit, že tento sporný bod odporuje mezinárodním smlouvám, protože není jednotně a závazně upravený.
        Klíčovým slovem tohoto sporu je výraz "veřejnost", jíž je určeno zpoplatňování vysílání či sdělování vysílaných výkonů a záznamů. Podle směrnice 29/2001/ES bylo dosaženo shody v tom, že vymezení pojmu veřejnost bude ponecháno na legislativě a judikatuře členských států. Toto je zásadní vyjádření, a proto novela nemůže být v rozporu s mezinárodními úmluvami. Bernská úmluva ani smlouvy VIPO (?) tento pojem nedefinují.
        Dalším problémovým bodem je zpoplatnění produkce ve veřejných místnostech, jako je například koncertní síň. Spor je o to, jestli platit podle prodaných vstupenek, tedy podle skutečného počtu posluchačů, nebo podle kapacity sálu. Novela trvá na zcela logickém přístupu k této otázce, což je zpoplatnění podle skutečného počtu posluchačů, nikoliv podle kapacity sálu. Obdobně u nás přece postupuje Dilia při zpoplatňování divadelních představení. Argumenty, podle nichž by předložená novela odporovala mezinárodnímu, pro nás závaznému právu nejsou přesvědčivé a nic nebrání tomu, abychom ji schválili ve znění přijatých pozměňovacích návrhů výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, protože účinně zamezuje zneužívání dominantního postavení kolektivních správců autorských děl.
        Děkuji.
        ***