Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, paní poslankyně, páni poslanci, milé dámy, milí pánové, vážení televizní diváci. Pokud jde o otázku, zda považuji pana policejního prezidenta Koláře za kompetentního, já si myslím, že pan policejní prezident Kolář odvedl za poslední roky velký kus práce a byl a je nepochybně nejlepším policejním prezidentem, jakého Policie České republiky měla od roku 1989. Jestli je, nebo není kompetentní, víte, ono možná není dost špatné zapomínat na minulost, a byl-li kompetentní pro vaši vládu, aby vykonával jednu z nejvyšších policejních funkcí, což byla funkce krajského policejního ředitele v největší policejní správě na Jižní Moravě, tak asi jste k tomu také měli své důvody, že tehdy váš ministr vnitra ho do této funkce instaloval. Takže nevidím v tuto chvíli možnost zpochybňovat nějakým způsobem jeho odbornou kvalifikaci, čímž nechci říci, že neexistují výroky, o kterých je zapotřebí vést naprosto seriózní debatu, zda mají být takto veřejně vyřčeny, či nemají.
        Pokud jde o výroky týkající se hodnocení důkazů. Já jsem se ho také ptal na to, jak tyto své výroky mínil. Nechci mu dělat žádného advokáta, možná bude dobré, pokud při jednání výboru pro obranu a bezpečnost nebo ještě lépe možná u ústavněprávního výboru, protože zde projednáváme novelu trestního zákona a nepochybně na toto téma může být řada diskusí, tak jeho výrok navazoval na to, co tato Sněmovna projednávala před dvěma třemi lety zpátky, což nebyla novela trestního zákona jako takového, ale především novela trestního řádu, ve které jsme udělali jeden základní krok.
        ***
        V novele trestního řádu jsme se posunuli směrem k těm civilizovaným zemím, kde je zcela běžné, že to skutečné hodnocení, resp. to zásadní hodnocení důkazů neprobíhá v případném přípravném řízení, ale probíhá v řízení u soudu, protože my jsme byli do novely trestního řádu v docela paradoxní situaci, kdy - teď si nepamatuji úplně přesně procenta - ale kdy zhruba 98 % případů, které se dostaly k soudu, končilo pravomocným rozhodnutím o vině, což nepochybně neodpovídá tomu, že by k soudům se měly dostávat případy, které umožňují soudům daleko větší vůli rozhodovat o tom, zda trestný čin spáchán byl, nebo nebyl, zda ten pachatel, který je podezřelý, je skutečně tím pachatelem, který bez vší pochybnosti vinen je. V civilizovaném světě je to jinak. Ve světě ten poměr mezi pravomocně odsouzenými a naopak zprošťujícími rozsudky je někde v poměru 60:40, možná 70:30. Tato Sněmovna projednávala novelu trestního řádu právě z toho důvodu, aby se nám nestával opačný případ, než na který teď upozorňujete.
        Myslím si, že na vašem názoru může být i ledacos pravdivého, ale my v našem trestním řízení máme jiné problémy. My máme ty problémy, že v přípravném řízení se některé věci zastaví, přestože by si zasloužily, aby se dostaly až k soudu. Takže ten motiv, který Sněmovna při novele trestního řádu měla, a vláda při předkládání novely trestního řádu měla, byl přesně opačný než ten, který teď kritizujete, což chci dát jen na vysvětlenou situace, nikoli ve vztahu k tomu, co v tuto chvíli kritizujete.
        Myslím si, že rozhodně platí to - aspoň z mého pohledu - že státní zástupce má právo hodnotit důkazy, to myslím, že je nepochybné, a toto je můj právní názor a říkal jsem ho tady před týdnem, říkal jsem ho kdykoli předtím; ale zároveň také platí, že by soudy měly po novele trestního řádu dostávat větší prostor pro hodnocení důkazů, resp. mělo by se k nim dostat více záležitostí, aby se nám nestávalo to, co bylo v minulosti kritizováno, že v přípravném řízení byly zastaveny věci, které se nepochybně k soudu dostat měly. Proto tato novela proběhla, proto jsme ji schválili. Myslím si, že to byl motiv, proč se pan policejní prezident vyjádřil tak, jak se vyjádřil.
        Nicméně já tady nejsem od toho, abych interpretoval jeho slova, já jsem tu od toho, abych vám řekl svůj názor a ten jsem řekl zcela jednoznačně. Myslím si, že státní zástupce má právo důkazy hodnotit a to mu podle mého názoru nikdo vzít nemůže. Děkuji za pozornost.