Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych k tomuto závažnému tématu také dodal několik slov.
        Chtěl bych, možná pro někoho i překvapivě, v zásadě souhlasit s vystoupením kolegy Nečase. Ano, Česká republika není velmoc, Česká republika musí stanovit priority ve svém počínání a priority musí odpovídat našim ekonomickým a lidským možnostem. Samozřejmě v globálním světě jsme a nemůžeme se zříci spoluzodpovědnosti za budoucí podobu světa, za to, jak to či ono krizové místo na světě bude vyřešeno, protože více či méně se nás dotýká Afghánistán, Irák, ale i situace na Balkáně.
        Ale chtěl bych zdůraznit vzhledem k tomu, že pan kolega Nečase navrhuje, abychom jednali o jednotlivých misích odděleně, abychom tím vyjádřili politický názor, politickou prioritu této Sněmovny, svůj názor. Ten je jednoznačný. Naší zásadní prioritou musí být podle mého názoru účast České republiky na Balkáně. Balkán je historicky, dlouhodobě podbřiškem a citlivým místem Evropy a události na Balkáně více či méně vždycky v historii, ale i v tomto globálním světě se dotýkají zbytku Evropy a bezprostředně České republiky.
        ***
        Opakuji - i když jsme v globálním světě a dotýkají se nás události v Afghánistánu, v Iráku, tak pro nás je rozhodující především vyřešit situaci na Balkáně. A že je tam co řešit, o tom nemůže být nejmenších pochyb. Pět let po bombardování Jugoslávie, jehož jsme se zúčastnili dva měsíce po našem vstupu do Severoatlantické aliance, stojí Evropa před vážnou výzvou, před vážnou debatou, které se nezbytně musíme zúčastnit, a to je budoucí statut Kosova. Myslím si, že to je téma, které je před námi v příštím roce.
        Chtěl bych na tomto místě zdůraznit, že bychom neměli připustit a nesmíme připustit, aby rozhodnutí, aby pozice, s kterou Česká republika bude při zahraničněpolitických jednáních a debatách v unii a v alianci k tomuto tématu vystupovat, aby tento postoj České republiky byl vytvářen v Černíně nebo pouze kdekoliv v exekutivě. Myslím si, že tato debata musí být vedena v Poslanecké sněmovně a musí to být především politická debata.
        My jsme se tehdy zavázali k tomu, že Kosovo je součástí Jugoslávie, resp. Srbska a Černé Hory, podporovali jsme tento postoj. Dneska je ta debata daleko komplikovanější, podporovali jsme multietnické Kosovo. Hovořit dneska o multietnicitě Kosova se mi zdá být samozřejmě velmi obtížné, ale my k tomu jen přihlížíme. Kde jsou ty statisíce Srbů, kteří byli stejně jako předtím Albánci z Kosova vyhnáni? Mezinárodní společenství této situaci přihlíží. Na jaře tohoto roku jsme byli svědky velmi nebezpečných jevů v Kosovu, drancování, zabíjení, zapalování klášterů, kostelů, jsme svědky toho, že srbské etnikum se v Kosovu nadále nemůže pohybovat svobodně a volně. A to je důvod, proč Česká republika musí být právě v tomto prostoru, a to prioritně. Teprve potom můžeme být v Afghánistánu a teprve potom v Iráku.
        Hovoříme-li o nákladech a našich možnostech, tak bych chtěl připomenout, že naše účast v irácké operaci, resp. v tom, co předcházelo v Kuvajtu, kde jsme dělali dramatické křoví tomu, abychom zdůraznili nebezpečí ohrožení zbraněmi hromadného ničení, které, jak se ukázalo, nebyly, nás stála hodně. Myslím si, že takovýchto chyb bychom se už víckrát dopouštět neměli a měli bychom být v souladu s tím, co říkal i kolega Nečas, velmi opatrní a pozorní k tomu, kde a v jakém rozsahu a proč se angažujeme. Do jaké míry argumenty a informace, na základě nichž se rozhodujeme, jsou pravdivé, nebo vymyšlené a lživé. Takovéhoto omylu bychom se i z těchto důvodů, nejenom zahraničněpolitických, ale i ekonomických, neměli vícekrát dopustit.
        Závěrem k dokumentu, který máme schvalovat. Můj názor, a je to i názor zahraničního výboru, je ten, že bychom tento dokument měli schválit jako celý, byť vnímám apel, který vyslovil kolega Nečas, že naše možnosti jsou omezené. Myslím si, že rozsah naší účasti, naší angažovanosti v roce 2005, který je obsažen v dokumentu, který máme před sebou, je adekvátní našim současným možnostem, a myslím si, že bychom ho měli přijmout jako celek.
        V případě, že budeme chtít k tomu přistupovat selektivně, opět zdůrazňuji - myslím si, že naší absolutní prioritou je účast České republiky na Balkáně a v Kosovu.
        Děkuji vám za pozornost.