Vážený pane poslanče, pardon, pane předsedo, páni poslanci, paní poslankyně, dámy a pánové. Pokud jde problematiku Investiční a Poštovní banky, respektive veřejné pomoci, veřejné podpory, která byla poskytnuta ze strany státu, tak je zapotřebí, aby zde nedocházelo k zapomínání některých faktů, které je zapotřebí připomenout. Tato fakta jsou vcelku jednoduchá, to je, že jeden z největších bankovních ústavů se před zhruba čtyřmi lety dostal do velmi tíživé situace a v okamžiku, kdy by tehdy nedošlo k aktivnímu přístupu ze strany centrální banky, tedy České národní banky, a vlády České republiky, tak nastaly procesy, které by vedly k poměrně značným škodám a vedly by hlavně ke strukturálním dopadům na naše národní hospodářství. Což byly podmínky podle tehdy platné legislativy k tomu, aby se mohlo postupovat kroky, které byly posléze ze strany České národní banky a vlády České republiky, potažmo Ministerstva financí učiněny.
        Pokud jde o zmiňovanou záležitost, pan poslanec zde hovořil o žalobě tuším minoritních akcionářů, myslím si, že každý z nás by měl především hájit zájmy České republiky a zájmy občanů České republiky. Z této pozice vycházím při hodnocení otázek, které zde zazněly jak ve vztahu k Ministerstvu financí, tak i ve vztahu k tomu, co jsem tak trochu vycítil v podtextu, v podtónu té zmíněné interpelace, to znamená určitá vyhraněnost postoje na straně těch, kteří žalují stát. A to si myslím, že ze strany zákonodárců není dobré a neměli bychom k tomuto rozhodně přispívat. Pokud se mýlím v tomto postoji, tak mi to, pane poslanče, odpusťte.
        Jinými slovy, pokud jde o odpověď na otázku, jestli Ministerstvo financí hájilo zájmy České republiky, nebo Československé obchodní banky, jsem přesvědčen, že hájilo zájmy České republiky. Kdyby nastala situace, že hájilo zájmy ČSOB, nepochybně by byla na místě druhá otázka, kterou jste položil, to je, jaké důsledky z toho budou vyvozeny. Nicméně pokud se nic takového nedomnívám, a hlavně nemám hmatatelné signály, že by se něco takového odehrálo, tak si myslím, že odpovídat na tuto otázku více je z mé strany irelevantní.
        Stejně tak třetí otázka, která ve své podstatě vycházela z vašeho předpokladu, že Ministerstvo financí hájilo zájmy ČSOB, nikoli České republiky. Faktem je, že zájmy České republiky a zájmy ČSOB se v mnohém shodují a je zapotřebí postupovat ve shodě, abychom dokázali obstát v tomto sporu, ve kterém se rozhoduje o desítkách miliard Kč, které budeme v případě chyb hradit ze státního rozpočtu. Myslím si, že v tomto případě je zapotřebí té synergie, kterou můžeme získat, maximálně využít. Na druhé straně je zapotřebí otevřeně říci, že v některých ohledech máme s ČSOB rozdílné zájmy, a je zapotřebí si toho být plně vědomi a postupovat i vůči ČSOB způsobem dostatečně zřetelným, tak aby bylo vždy, v jakýchkoli okamžicích vidět, že hájíme zájmy státu, a pouze tam, kde to je pro nás výhodné, postupujeme v souladu s postojem a postupem ČSOB, případně využíváme ČSOB, její právníky a její síly k tomu, abychom v tomto sporu dokázali rozumně obstát.
        Podle podkladů, které mám k dispozici já, tak Evropská komise schválila poskytnutí veřejné podpory podle smlouvy a slibu odškodnění, tak jak byla tato smlouva uzavřena, a pokud jde o informaci, jestli jsem jí dobře rozuměl, že tomu tak není, mám pocit, že je problém spíše v interpretaci, protože je zapotřebí se také podívat, kdo ten příslušný podnět Evropské komisi v tomto směru dal. Já jsem jenom přesvědčen, že Česká republika v tuto chvíli postupuje způsobem, který vede k minimalizaci negativních dopadů na veřejné rozpočty, a je zapotřebí, aby celá věc byla posuzována v celém kontextu, protože není možné vyčíslovat ty případné dopady od nějaké poloviny průběhu události, ale je zapotřebí je vyčíslovat od začátku a od toho, kolik bychom platili a jaké dopady by to na nás mělo, kdyby Česká národní banka a vláda nekonaly v roce 2000.
        Děkuji za pozornost.
        ***