Děkuji, pane předsedající. V poslední době jsem zaznamenal několik znepokojivých výroků pana premiéra na adresu Parlamentu České republiky. Na půdě této Sněmovny dne 21. října pan premiér prohlásil, že je mu přednější pracovat pro 900 lidí, kteří získají práci na základě této činnosti vlády, než zde poslouchat některé žvásty poslanců. Musím konstatovat, že v takovém případě má pan premiér ještě hodně práce, aby vyrovnal manko více než 200 tisíc pracovních příležitostí, které jsme za socialistických vlád ztratili.
        Po krajských a senátních volbách pan premiér zauvažoval velmi rychle o zrušení Senátu Parlamentu České republiky. Dovolte mi na tomto místě zmínit několik čísel. Neúčast v druhém kole senátních voleb dosáhla 81,6 % oprávněných voličů. Naproti tomu v krajských volbách nevolilo ČSSD 86 % voličů, v prvním kole senátních voleb v průměru 87,5 % voličů a v druhém kole dokonce 95 % voličů. Není to tedy Senát, nad jehož existencí a další působností by se měl pan premiér primárně zamyslet.
        Pan předseda vlády také v poslední době pronesl několik znevažujících výroků na adresu prezidenta republiky a státních zástupců. Jedinou ústavní institucí, kterou nezpochybnil, tak zůstává vláda České republiky. Vzhledem k těmto okolnostem se nabízí otázka, zda má Česká republika vůbec právo poučovat jiné, např. Ukrajinu, jak správně demokraticky postupovat.
        Z historie máme bohužel dostatek příkladů, kam takové pohrdání parlamentem, a myslím, že opakovaná neúčast na interpelacích a na dalších významných jednáních Sněmovny je toho dostatečným důkazem, může vést. Není určitě náhoda, že to byl Lenin, který označil parlament za žvanírnu předtím, než ho sám zrušil, a že nacističtí předáci se vyjadřovali o demokratických institucích a demokratických politicích podobně nevybíravě. A mysleli to rozhodně nejméně stejně upřímně.
        Děkuji.