Děkuji, pane předsedající. Abych umožnila Zbyňku Novotnému nadechnout se, přednesu svůj příspěvek, který už jsem avizovala minule.
        Pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, budu velmi stručná. Není nejmenších pochyb o tom, že rozhlasové poplatky je třeba navýšit. To jsme ostatně, jak již pan zpravodaj uvedl, v této Sněmovně udělali před několika měsíci přijetím zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, který pak z jiných důvodů nebylo možné schválit v senátní verzi.
        Dnes tedy máme místo jednoho zákona dva a tento se týká pouze rozhlasu. Vzápětí budeme projednávat zákon o rozhlasových a televizních poplatcích, který je komplexní a kde je také řešen způsob výběru poplatků. K tomuto tisku, který se zabývá pouze rozhlasem, dala vláda zamítavé stanovisko. Zřejmě právě proto, že vše je řešeno v tisku 756.
        Domnívám se, že obě média veřejné služby mají ve společnosti stejnou úlohu, stejnou důležitost i podobný způsob fungování. Pokud by nějakou náhodou nebo omylem došlo k tomu, že bychom nerespektovali stanovisko vlády a podpořili ze dvou zákonů, které se týkají rozhlasu, pouze tento jeden, došlo by k fatální chybě, která se dá těžko napravit. V podstatě by to byl signál o tom, že v roce 2004, patnáct let po návratu k demokracii, jsme se rozhodli, že v této zemi nebude existovat televize veřejné služby. Ta neduživá chudinka, která by tento zásah přežila, už by se nemohla nazývat plnohodnotnou a kvalitní televizí veřejné služby. Nevím, zda by nám to veřejnost odpustila, a také se domnívám, že jsme k takovému kroku nedostali od voličů mandát.
        Děkuji vám za pozornost.