Děkuji panu ministru Milanu Urbanovi. Připomínám, že obecná rozprava skončila už posledně. Mám to tady takto psáno. Připomínám, že obecná rozprava je ukončena. Závěrečná slova též zazněla. Tolik protokol, který tady mám k dispozici. Ale nevidím nejmenší překážku pro to, abychom se, chcete-li, vrátili do obecné rozpravy. Pan ministr Urban je navrhovatel a navrhovatel, pokud to výslovně nesdělí, tak rozpravu neotevírá. To by potom každé jeho zvěstování při třetím čtení zákona - ano nebo ne, podporuji, nepodporuji - v zásadě otevíralo rozpravu.
        Je-li požadavek na otevření rozpravy, Sněmovna samozřejmě může rozpravu otevřít. (Nesouhlasné hlasy.) Jsme ve druhém čtení. Podrobná rozprava samozřejmě bude.
        Dámy a pánové, poslouchejme se. Já jsem konstatoval to, co tady protokol uvádí jako nezpochybnitelnou věc do této chvíle, a sice že obecná rozprava je ukončena a že zazněla závěrečná slova. Takto jsem postupoval. Pozval jsem k řečništi pana poslance Vojíře, který nám jako zpravodaj hospodářského výboru má poskytnout informaci o jednání. (Poslanec Tomíček uvádí, že je také zpravodaj.) Já proti tomu nic nemám, že jste zpravodaj výboru. Poslouchejme se. Vy jste zpravodaj hospodářského výboru? (Ne.) My jsme skončili jednání tím, že jsme to přikázali hospodářskému výboru. Čili mně přijde navýsost logické, aby zpravodaj hospodářského výboru nám o jejich jednání poskytl informaci. Vy samozřejmě dostanete také slovo. Ale chcete-li hovořit před panem Vojířem, tak vám nebudu bránit, jestli chcete vystoupit.