Děkuji. Námitky o tom, že návrh je vnitřně rozporný tím, že vylučuje z obecného referenda zákonodárnou moc a přitom se s ním počítá na užití schválení ústavy pro Evropskou unii, odmítám z jednoho prostého důvodu. Za prvé - nesouhlasím s tím, že zákonodárná moc rovná se ústavodárná moc. To je pouze namyšlenost zákonodárce, který uzurpoval ústavodárnou moc na sebe sama, přičemž často ústavodárce v jiných státech je prostě lid jako celek. Ale především proto, že ústava pro Evropskou unii není ústavou v našem právním slova smyslu. Je to prostě mezinárodní smlouva. A souhlas daný v referendu s touto ústavou v podstatě nahrazuje určitou část - jenom část - ratifikačního procesu, protože nenahrazuje koneckonců poslední ratifikaci prezidentem republiky. A tento ústavní zákon počítá s tím, že v referendu mohou být řešeny základní otázky zahraniční politiky.
        Na závěr bych chtěl říci, že v této Sněmovně se často vedou spory o tom, jestli je správné přijímat jednorázové speciální zákony, nebo přijímat obecné zákony. Sám si pamatuji, jak kolega Jiří Pospíšil argumentoval k zákonu o dálnicích předloženému kolegou Schlingem právě tím, že je správné používat obecné právní předpisy, přijímat obecné normy, nikoliv jednorázové zákony. A nyní máme tento podobný rozpor také. Je správné přijímat speciální ústavní zákon kazuisticky řešící pouze případ evropské ústavy, nebo je správné přijmout obecný ústavní zákon?
        Já jsem se v tomto názoru přiklonil k argumentům kolegy Jiřího Pospíšila a trvám na tom, že je správné přijmout obecný zákon. Tím spíše je ještě správnější přijmout obecné ústavní zákony před speciálními ústavními zákony. Bohužel kolega Jiří Pospíšil v této situaci se přiklonil k právnímu názoru pana poslance Schlinga s tím, že i jednorázové kazuistické věci řešené na ústavní úrovni jsou možné. Je to zajímavý vývoj, ale koneckonců, co se vyvíjí, nezakrní.
        V závěru jenom podotýkám, že byl podán jeden návrh na zamítnutí.