Vážená paní předsedající, členové vlády, dámy a pánové, ti, co posloucháte, i ti, co neposloucháte. Myslím, že včera vpodvečer byla atmosféra mnohem pracovitější, možná jistým způsobem i konfrontační. Nicméně lepší, než je tomu teď. Snad se to zlepší.
        Dovolím si shrnout diskusi, která proběhla k návrhu zákona, který má ambici zrušit přežilé investiční pobídky a tyto nahradit 15% daní pro právnické osoby. Jak jsem ve svém úvodním slově naznačil, šlo by o to, že by to byl první krok k zavedení rovné daně. Následovala by řešení otázky fyzických osob, DPH atd.
        V diskusi vystoupilo mnoho představitelů vlády, vystoupil představitel komunistické strany, představitelé strany lidové i ODS. Myslím, že spektrum bylo široké, že vystoupil každý, kdo má v Poslanecké sněmovně zastoupení, snažili se zaujmout postoj k tomuto návrhu.
        Bohužel musím konstatovat, že nikdo z oponentů tohoto návrhu zákona nebyl ochoten, nebo možná schopen posoudit celý návrh, který odstraňoval zjevně diskriminaci v podnikání a nastavoval standardní podmínky pro každého jednoho podnikatele. Neboli - pro každého investora, který bez rozdílu, zda investuje sto korun nebo sto milionů, má být považován za investora, a máme si ho vážit, protože takový člověk má být vážen.
        Musím korektní říci, že jediný z vystupujících - ministr financí - polemizoval s určitými údaji uvedenými v důvodové zprávě. Pro něj sděluji, že tyto údaje vycházejí z dokumentu Ministerstva průmyslu a obchodu. Názvy těchto dokumentů jsou v důvodové zprávě uvedeny. Pokud je tam jistá diskrepance mezi uvedenými čísly v těchto dokumentech a čísly, které vypočítalo Ministerstvo financí, pak říkám, že to není chyba předkladatelů, ale zřejmě někde v procesu diskuse mezi Ministerstvem průmyslu, Ministerstvem financí, případně celou vládou. Pokud existuje nějaká chyba, existuje určitě v dokumentech buď Ministerstva financí, nebo Ministerstva průmyslu, ale to já hodnotit nehodlám.
        Další myšlenka, kterou zde sdělil ministr financí, spočívala v tvrzení, že tento návrh zákona vyvolal velký neklid u investorů. Rozdělil tyto investory na ty, kteří už pobídku čerpají, ty, kteří by případně do republiky přišli. Někteří z těch, kteří čerpají, by případně rádi rozšířili svou investici a čerpali další pobídku. Ale uvědomme si, že těchto subjektů - a zpráva to uvádí - je za celé období, kdy byly poskytnuty investiční pobídky ať už před platností tohoto zákona, nebo v platnosti tohoto zákona, je 153. V momentě, kdy zákon začal platit, to znamená od 1. května 2000, z těchto 153 je 122 subjektů, které tuto pobídku dostaly. Za prvé se ukazuje, že zákon je zákonem, který - jak jsem ho minule nazval v uvozovkách - je nárokovým, protože samozřejmě dává daleko větší jistotu, že subjekt, splní-li podmínky, pobídku dostane, kdežto předtím, když zákon neplatil, to byla spíše otázka toho, co zde možná naznačoval kolega Schling, a k tomu se ještě dostanu.
        Jestli obava těchto investorů je, či není oprávněná: Myslím, že ten, kdo četl zákon, ví, že ten, kdo pobídku čerpá anebo by mu byla do doby platnosti zákona o investičních pobídkách písemně přislíbena, tak by měl právo ji čerpat. To byl korektní přístup. Nikdo nechtěl zhoršit pozici těch, kteří již v režimu daného zákona jsou.
        Pan ministr by měl také polemizovat s tím, když sdílí zřejmě obavu těchto investorů, co udělá pro několik tisíc nebo desetitisíců podnikatelů, kteří díky parametrům, které jsou uvedeny v zákoně o investičních pobídkách, na ně nedosáhnou. I pan ministr financí ví podle mého názoru, že samozřejmě když někdo má zisk milion korun a investuje sto tisíc, je to pro něj deset procent, což je pro něj velká investice. Ale jestliže někdo vydělá miliardu a investoval by případně stejných sto tisíc, je to pro něj řádově promile z pozice výdělku, který realizuje. Zde přece musí být patrné, že existuje velká diskrepance mezi těmito investory. Neboli malý investor ze svého pohledu investuje mnohem dražší korunu než veliký investor. Je to zjevné a je to tak. Myslím, že ministr financí to samozřejmě ví. Nebo by to aspoň měl vědět.
        Co se týče postojů jak socialistů, tak komunistů k této záležitosti. Oni považují investiční pobídky za klíčový nástroj růstu hospodářství. Ptám se, jestli ještě něco považují za klíčový nástroj růstu hospodářství. Možná že nic. Možná že na tom stojí a padá úvaha sociální demokracie a komunistů. My si myslíme, že podnikání má být postaveno na úplně jiných základech, že investiční pobídky jsou nástroj, který je používán opravdu pouze výjimečně. Je používán spíše v době, kdy ekonomice se výrazně nedaří. A příčiny, proč se ekonomice nedaří, mohou být samozřejmě různé.
        ***
        Neautorizováno !
        Jestliže jsme ve stabilním demokratickém státě, kde zákony a právo platí, jestliže jsme ve státě, kde infrastruktura je kvalitní, jestliže jsme ve státě, kde zaměstnanci jsou erudovaní, vzdělaní, případně mají přístup ke vzdělání, tak já se ptám, co jiného by mělo být důležité pro toho investora. Tyto tři věci mají být důležité! Investiční pobídka, jak tady bylo řečeno a je to pravda, je něco, co je bonbonek na dortu. A já teď říkám - já nemám nic proti velkým investorům, v žádném případě, jsou velmi důležití, ale proč je podporovat z daní těch malých investorů? Tomu já nerozumím.
        Byly zde vyřknuty zhruba čtyři dotazy. Když tak jednotlivé představitele poprosím, aby mě sledovali, já se tyto dotazy pokusím zodpovědět.
        Pan ministr Sobotka se tázal, odkud jsou ona uvedená data. Já jsem řekl, že jsou z dokumentu Ministerstva průmyslu a obchodu, takže si to může zkontrolovat.
        Druhý dotaz byl, který stát chystá zrušení zákona o investičních pobídkách. Možná že žádný, ale já doufám, že my jsme ve státě, kde platí ty předchozí úvahy, že jsme ve státě, který je stabilní, že jsme ve státě, kde, jak vy tvrdíte, ekonomika roste - my říkáme, že by mohla růst pouze rychleji, jsme ve státě, kde infrastruktura se buduje - my říkáme, že by se mohla budovat rychleji, a jsme ve státě, kde existuje erudovaná pracovní síla a kde existuje právní stát. Jediná věc, která nefunguje, a na tom se zřejmě shodneme: vymáhatelnost práva by mohla být rychlejší. To bezesporu ano. Jestliže budeme první, kdo zruší investiční pobídky, tak mě osobně to skutečně nevadí.
        Co se týče dotazu či hypotézy pana ministra Škromacha. Polemizoval tady s otázkou ceny pracovní síly. Nemůže s ní polemizovat - to je fakt! Prostě ten příklad, který jsem uvedl, je pravdivý a já předpokládám, že on to ví, že cena práce je i ta část, kterou odvede zaměstnavatel za zaměstnance do dvou fondů, to znamená jak do zdravotního pojištění, tak do sociálního pojištění, protože je úplně jedno, jestli to odvede zaměstnanec nebo zaměstnavatel. Cena práce v tomto případě představuje v onom inkriminovaném, který jsem uvedl, 18 tisíc hrubého, 8 tisíc je odvedeno do těchto fondů plus daň a 10 tisíc dostane tento člověk na ruku jako čistou mzdu. Přeloženo do procent, zhruba 48 procent odvádí státu v různých formách a 52 procent získá na ruku. My si myslíme, že to je zátěž velká a že by to chtělo změnu, ale samozřejmě změnu v širším kontextu. Nemůžete vytrhnout jednu věc a druhou neudělat.
        Co se týče další poznámky - švarcsystému a otázky šedé či černé ekonomiky. Víte, švarcsystém, to je pouze jakýsi název. Já už jsem to tady říkal také opakovaně. Existoval podnikatel, který využil určité díry a té díry využil především proto, že cena práce je vysoká. A my když jsme tady o tom diskutovali, tak jsme říkali, přibližme ty pozice živnostníků a zaměstnanců, ale ne tak, jak si představujete vy směrem k zaměstnancům - obráceně! Ty zaměstnance přibližme k živnostníkům. To je celá ta debata, proč se nemůžeme shodnout. Ale že nějaký malý rozdíl mezi nimi bude, to ano, ale nesmí být tak veliký a musí směřovat spíše k živnostníkům, než že bychom zatěžovali stále více a více živnostníky. V tom se neshodneme.
        Minimální mzda. Samozřejmě, pan ministr Škromach přece musí vědět, že zvyšování minimální mzdy má minimálně několik efektů. Jedna věc je, že jestliže jste zaměstnávali do té doby například čtyři zaměstnance při mzdě 5700 a tato minimální mzda se vám zvedne na 6700, berme to jako příklad, tak se vám může stát, že jednoho toho zaměstnance prostě propustíte anebo mu snížíte pracovní dobu, protože víc nevyprodukujete. To je umělý zásah do vašeho podnikání. A pan ministr Škromach také ví, že samozřejmě dochází k tomu, že od minimální mzdy se odvíjejí další ukazatele, takže dochází pak třeba k tlaku na státní rozpočet.
        K oné poznámce, zda v Číně je nebo není levnější pracovní síla. Je. To víme. Ale já jsem to říkal v jiné souvislosti, kdyby mě poslouchal pan ministr! Já jsem říkal, že už i český investor investuje v Číně, protože si je tohoto efektu vědom, a pouze sem už hotové výrobky dováží. A já jsem dával otazník, jestli to je náš cíl, trend, kterým se chceme vydat, jestli opravdu chceme, abychom na jedné straně někoho podporovali a lákali ho do České republiky a místo toho, abychom vytvářeli dobré podmínky pro jiné, kteří jinak nám utíkají na východní trh, teď myslím investiční, a realizují svou investici právě například v Číně.
        Pan kolega Hovorka položil otázku, snad ji budu interpretovat správně, jak se stavíme k tomu, že můžou existovat nepřímé nebo neinvestiční podpory, a zmínil tady příklad, že při zvýšení ceny elektrické energie může dojít k tomu, že mnoho výrobců bude mít určité potíže, neboť tuto cenu budou muset dál promítnout do svého výrobku či ceny služby. Ano, to má pravdu, ale on také dobře ví, že cenu elektrické energie dnes zaplaťpánbůh nikdo neurčuje direktivně, určuje ji trh a já jsem tomu jenom rád. A samozřejmě že ve srovnání se Slovenskem nebo s Polskem jsme na tom srovnatelně, ten růst je tam ale tempově vyšší, než je u nás, ve srovnání s Německem - Německo je dražší, a teď se bavím o koncové ceně, protože ta je důležitá, protože Německo má jiný výpočet, než má Česká republika díky modelu trhu s elektrickou energií. Já se k tomu stavím tak, že toto není věc, kterou by měl ovlivňovat parlament či vláda, toto má ovlivňovat trh, a já si myslím, že se trh v této věci dokáže přizpůsobovat. Jediné, co je regulováno, a to on dobře ví, je přenos elektrické energie neboli cena za přenos elektrické energie, a tam ten kalkulační vzorec je postaven tak, že firma musí prokázat náklady související s přenosem, s ničím jiným, a je jí povolen potom přiměřený zisk.
        Co se týče posledního dotazu nebo spíše možná polemiky, byl kolega Šulák, který sdělil zhruba tuto myšlenku: že nevidí sebemenší důvod rušit investiční pobídky, neboť jsou jediným nástrojem hospodářské politiky sociální demokracie. Z jeho pohledu tomu rozumím, ale z pohledu investora, nezlobte se, je to pro mě informace děsivá. Možná že by měl dodat, a pak by o tom mohla být docela vážná polemika, že finanční limity uvedené v zákoně o investičních pobídkách se sníží limitně na nulu. To znamená, že kdyby tento zákon tak miloval, tak by mohl říci, že finanční limity uvedené v tomto zákoně jsou nula, a pak je mají všichni investoři. Ale to myslím, že by mu velmi rychle vysvětlil jeho stranický kolega ministr financí, neboť to by tok do státní pokladny byl ještě menší, než by bylo 15 procent z daně z příjmů pro právnické osoby.
        ***
        Neautorizováno !
        Další oblast byla oblast určitých praktických příkladů. V jedné fázi, nebo první vystoupil pan kolega Schling a rozdělil se s námi o dojem nebo informaci nebo průběh jednání zastupitelstva v městě Jihlavě. Možná že nám zapomněl říci pár věcí. Za prvé se psal rok 1994, pokud se nepletu, to znamená, že investiční nabídky neplatily, a on prokázal, že už v té době si město dokázalo poradit, že nepotřebovalo zákon o investičních pobídkách. Takže to je důkaz číslo 1. Druhá věc je, že on to dával k dobru ve smyslu, že navzdory tehdejší centrální vládě si město dokázalo poradit. Nevím, jestli se tím chlubil, ale sociální demokracie hlasovala proti tomu procesu, který tam běžel. Tady musím říci na adresu komunistické strany, že její poslanci byli pro.
        Co se týče vystoupení pana ministra Urbana, tak také uvedl docela zavádějící myšlenku. Sdělil, že navštívil kraj Vysočina, myslím si, že s panem vicepremiérem pro ekonomiku Jahnem, a sděloval nám zde, že hejtman, na kterého si jaksi nedokázal vzpomenout - se jmenuje mimochodem dr. Miloš Vystrčil - tak že tento hejtman říkal, že postup vlády, který realizuje, je skvělý a že až sem přijedou příště, tak že by měl přinést další šek. Ale když si přečtete stanovisko, které bylo uveřejněno ve zpravodajství, a je to i citace pana doktora Vystrčila, tak je v něm uvedeno, že konstatoval, že si myslí, že by se stát měl spíš orientovat na budování infrastruktury, neboť ani město, ani kraj nejsou toto schopny financovat; že si umí představit, že něco může spolufinancovat, ale že v žádném případě to bez státu nejde. A já jsem včera, a to mi snad nikdo neupře, řekl, že si myslím, že právě toto je cesta, kde se stát má realizovat, kde stát má zasáhnout nebo kde stát má vydat prostředky. V této souvislosti pan hejtman řekl, že by bylo dobré, kdyby sem příště přivezl nějaký šek - neboli na výstavbu komunikací. Takže poprosím příště pana ministra Urbana, aby tuto větu citoval přesněji.
        Blížím se pomalu k závěru své určité obhajoby nebo odpovědi na diskusi, která zde včera byla až velmi vášnivá. Jelikož padl návrh na zamítnutí tohoto zákona, tak čekám, že díky tomu, že představitelé sociální demokracie, představitelé komunistické strany deklarovali, že pro ně je to zákon nadmíru důležitý, kolegové z KDU-ČSL říkali, že určitě si umějí představit snižování zátěže, ale že jako ten zákon, když platí všude, jak ho případně upravit nebo posunout spíše, tak se posouvají kousek dál o tohoto názoru. My za sebe říkáme, že si myslíme, že opravdu by investiční pobídky měly být zrušeny a nahrazeny 15% daní. Tak se mi zdá, že když si toto přeložím, tak že nebude mít tento zákon šanci projít do druhého čtení a nebude možnost diskutovat nad ukazateli a nad ekonomikou jako takovou, co by tento zákon případně přinesl dobrého nebo případně špatného. Nejsem vždy zastáncem toho, že všechno je jednobarevné.
        Pokusili jsme se každopádně vytvořit tímto zákonem stejné podmínky pro všechny investory bez ohledu na výši jejich investice. Chtěli jsme nastavit motivační daně. Chtěli jsme, aby k těmto motivačním daním existovaly smysluplné odpisy. Chtěli jsme, aby investoři v České republice nalézali stabilitu a aby tady zůstávali, aby po vyčerpání případně pobídek neodcházeli anebo nedělali to, že budou své zisky stahovat do mateřské firmy. Chtěli jsme, aby ekonomika - nejenže poběží rychle, ale aby zrychlovala. To je ten rozdíl mezi derivací a statickou pozicí. Chtěli jsme, aby zrychlovala tak, abychom v dohledné době, abychom se toho i my, kteří jsme dneska téměř pětačtyřicátnici, dožili, abychom byli v situaci, kdy aspoň uvidíme rozumně na záda Němcům, Velké Británii a Francii. Nevidím nic špatného na tom, kdybychom si dokonce dali cíl, že je dohoníme úplně a pokusíme se je případně i předbíhat. (Oživení v sále.) Toho se bohužel zřejmě jen tak nedočkáme.
        Úplně na závěr musím říci, a to mě velice zklamalo, ale nepřekvapilo, bylo tvrzení či diskuse, která se vedla nad tématy, nebo spíše nad hesly. Vzpomeňte si, že zde hovořila především sociální demokracie o spálené zemi opět, o krizi v letech 97, o vrhnutí země do bídy, o likvidaci desítek až stovek tisíc ztracených pracovních míst, o likvidaci výrobních podniků, o růstu černé ekonomiky apod. Myslíte si, že to je seriózní debata, nebo jsou to spíše volební hesla? Já bych řekl, že je to to druhé, že jsou to volební hesla, ale volební hesla, která už použil jiný lídr sociální demokracie, Miloš Zeman, který věděl, že to jsou právě a jenom volební hesla, že to není zdaleka, zdaleka vůbec žádná pravda. On chtěl vyhrát. On těmito hesly vyhrál. Ale Miloš Zeman je už dnes mimo politiku a já se obávám jenom toho, že sociální demokracie zamrzla v minulém století.
        Děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu.)