Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte, abych se krátce vyjádřil k tisku 1015 vládního návrhu zákona o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě.
        Zkušenosti a poznatky získané z aplikace platného stavebního zákona jako celku prokázaly potřebu formulovat novou koncepci obsahu jeho úpravy a přitom zachovat a využít i zásady, které v posledních desetiletích se osvědčily jak u nás, tak i v zemích s nepřetržitým demokratickým vývojem. Součástí stavebního zákona by tak již nadále neměla být úprava nuceného vyvlastnění práv k pozemkům a ke stavbám, a to z důvodu, že svým posláním a významem se otázky vyvlastnění nejeví jako zcela organická a samozřejmá součást stavebního zákona.
        Předložený návrh zákona o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě představuje normu, jež si klade za cíl především sjednotit a upřesnit podmínky institutu vyvlastnění, jehož základní rámec vymezuje Listina základních práv a svobod. Předmětný článek Listiny přitom ve své formulaci uvádí tři elementární a současně klíčové podmínky tohoto procesu. Jsou jimi veřejný zájem, zákonné zmocnění a samozřejmě náhrada. Z pohledu Listiny je tedy možné konstatovat, že požadované podmínky naplňuje již současná platná právní úprava, a není proto důvod cokoli měnit. Takový závěr by byl ovšem přinejmenším velmi sporný, neboť pouhé formální naplnění rámcových podmínek, vymezených Listinou a občanským zákonem v ustanovení § 128 odst. 2 a v procesním smyslu zastaralou úpravou obsaženou dosud v rámci stavebního zákona, nemůže v rozvinuté demokratické společnosti dost dobře obstát. Nejde totiž přirozeně jen o samotnou existenci požadovaných podmínek, ale především o jejich obsah, jakož i o přesně stanovený postup, jenž s ohledem na význam institutu vlastnictví nesmí při rozhodování o vyvlastnění umožňovat sebemenší libovůli správních orgánů. Navrhovaný zákon proto precizněji upravuje zejména procesní aspekty, způsob určení výše náhrady, vázanost účinku rozhodnutí na poskytnutí této náhrady, soudní přezkum rozhodnutí apod.
        Je přitom zřejmé, že ve svém souhrnu jde převážně o opatření, jejichž cílem je především posílení právního postavení těch, jejichž majetek má být v budoucnu tímto zákonem omezen či vyvlastněn.
        Proti současné úpravě je třeba vyzvednout zejména způsob určení náhrady, který již nebude jako dosud stanoven dle cenových předpisů, nýbrž zásadně podle ceny obvyklé, jež by měla poskytovat dostatečnou záruku, že náhrada je vždy v konkrétním případě přiměřená a spravedlivá. Samotná náhrada je v zásadě poskytována, jak bylo řečeno, v penězích, v případě přechodu vlastnického práva může být ovšem na základě dohody mezi navrhovatelem a vyvlastňovaným poskytnuta náhrada v podobě jiného pozemku nebo stavby.
        Návrh zákona obsahuje rovněž hodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a jejich slučitelnosti s právními akty Evropského společenství. Jasně se zde konstatuje, že institut vyvlastnění není v rámci Evropské unie upraven jednotně a jednotlivé členské státy se tak v oblasti právního režimu tohoto institutu značně odlišují. U většiny členských zemí je přitom vyvlastnění obsaženo v samostatných právních předpisech, tedy odděleně od zákona o územním plánování a stavebním řádu.
        Navrhovaný zákon má být obecnou právní normou upravující proceduru vyvlastnění pro účely, které při zachování základních mezí kladených na tento institut mohou vymezit zvláštní zákony. Tyto zákony musí pak samozřejmě splňovat základní kritéria spočívající zejména v dostatečné abstraktnosti vymezení vyvlastňovacích účelů, které musí být navíc vždy možno subsumovat pod poměrně široký, avšak jak českou, tak i evropskou judikaturou stále více vymezovaný pojem, jímž je veřejný zájem. Nezbytnost těchto požadavků kladených na tyto speciální zákonné normy vyplývá především z nutnosti právního znemožnění vyvlastňování ad hoc, jež v demokratické společnosti představuje jednu z nejhorších forem zneužití veřejné moci.
        Jinak bych vás požádal, vážené kolegyně a kolegové, o propuštění do druhého čtení a děkuji za pozornost.