Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych se i já v obecné rozpravě trošičku zamyslel nad některými úskalími tohoto návrhu.
        Z hlediska výstavby komunikačních sítí je tento zákon svým způsobem nadbytečný. Potřebná ustanovení se nacházejí ve speciálním zákonu, který transponoval do našeho práva příslušné směrnice Evropské unie týkající se tohoto resortu. Komunikační vedení nevyžadují většinou plné vyvlastnění pozemku, ale spokojí se ve velké většině případů pouze s věcným břemenem, které představuje omezení nakládání s pozemkem právě díky existenci sítě pozemek protínající či do něj zasahující. Zároveň tak věcné břemeno ve spojitosti se samotnou sítí představuje či zosobňuje celkově mírnou formu zásahu do práv vlastníků, jimž vlastnictví a dispoziční právo na dotčené nemovitosti či pozemky většinou i nadále zůstává a je jen mírně omezeno, neboť sítě jsou většinou svým charakterem podzemní, mohou býti kříženy, mohou na nich být budovány lehčí komunikace a nezatěžují pozemek ekologickým či jiným významným způsobem. To je rozdíl, srovnáme-li to například s vyvlastněním pozemků pro výstavbu silnic, dálnic, železnic, plynovodů, ropovodů, vodních děl atd.
        Pokud by ale měl být přijat nový zákon řešící všeobecně otázky vyvlastnění ve veřejném zájmu, je třeba z praktických důvodů přihlédnout k některým specifickým problémům. V § 5 směrnice Evropské unie číslo 2002/21/ES se požaduje po členských státech, aby u veřejných komunikačních sítí zajistili, že práva k cizím nemovitostem budou zabezpečena transparentním postupem a bez odkladu.
        ***
        Je to dáno faktorem času, který je z pohledu soutěžního prostředí v komunikačních investicích faktorem klíčovým. Pokud se v tomto ustanovení § 5 požaduje notifikace možného vyvlastnění v délce šesti měsíců předem, je pro praktické využití možnosti vyvlastnění k tomu nutno připočíst lhůtu na odpověď na výzvu k uzavření dohody v délce jednoho měsíce. Na vlastní řízení má správní orgán podle správního řádu jeden až dva měsíce, poté vydá rozhodnutí, jež je možné napadnout odvoláním a konečně i soudem. To jsou časy, které se blíží jednomu roku. To je v zásadním rozporu s výše citovanou směrnicí i literou a duchem příslušného zákona. Bylo by proto potřebné toto ustanovení pro potřebu výstavby komunikačních sítí upravit a lhůtu přiměřeně zkrátit.
        V § 6 se vylučuje prakticky možnost zřízení věcného břemene pro komunikační vedení, pokud nastane některá z tam uvedených eventualit, např. konkursní řízení, dědictví atd., bez ohledu na to, že uložení vedení nijak nebrání dispozicím, jež z uvedených eventualit vyplývají, a jiné řešení vedení trasy mnohdy není možné. Zvláštní zákon však umožňuje ve svém § 104 odst. 4 zřízení věcného břemene i v takových případech, kdy je vlastník v dispozici s nemovitostí omezen. Je tomu tak proto, že jednak je rychlé zřizování vedení vyžadováno v zájmu zachování soutěže na komunikačních trzích směrnic Evropské unie, zápis exekuce či konkursu na list vlastnictví v době projektování nemusí být učiněn. Často je určená trasa jediná možná a navíc jde o omezení skutečně nepatrné. Pozemek jako takový ve skutečnosti co do jeho užitných hodnot nepostihují.
        Bude-li se pozemek prodávat v době po právní moci územního rozhodnutí a v době zřizování věcného břemene, odečte se v odhadní ceně cena věcného břemene od odhadní ceny pozemku a o to se bude prodávat laciněji. Pokud jde o pozemkové úpravy, tam s tímto postupem zákon o pozemkových úpravách, § 2 a § 8, dokonce výslovně počítá s tím, že při porovnání hodnoty původních pozemků a nově přidělovaných pozemků se musí vzít existující věcné břemeno v úvahu. Zde by tudíž postačovala úprava ustanovení s odvolávkou na zvláštní zákon, čímž by bylo specifikum komunikačních sítí ošetřeno.
        V § 18 ustanovení vyjmenovává v prvém odstavci účastníky vyvlastňovacího řízení. Výčet účastníků řízení, jejichž zájmy mají být chráněny, není v návrhu úplný a není ani vhodné, aby byl taxativní. Život přináší neustále nové a nové odlišnosti, kombinace a eventuality. Proto by stačilo doplnit ustanovení za výčtem i o další osoby, jejichž práva mohou být rozhodnutím o vyvlastnění dotčena.
        Paragraf 19 odst. 3 písm. e). U tohoto paragrafu se vyžaduje pro vyvlastňovací řízení znalecký posudek. S ohledem na to, že u věcných břemen zřizování pozemních komunikačních vedení na zemědělských pozemcích jde zpravidla o velmi jednoduchý výpočet, lze doplnit slova "pokud je to pro řízení třeba".
        V § 23 se stanoví v odst. 2 pro ústní jednání, že nebude přihlíženo k námitkám a důkazům uplatněným později než právě při onom ústním jednání. Současný platný stavební zákon obsahuje i jedno osvědčené ustanovení, dle něhož se nepřihlíží i k námitkám, které bylo možno uplatnit již v územním řízení. Výstavba komunikačních vedení se řídí trasou, která byla pravomocně stanovena právě v územním řízení. Pokud by se při ústním jednání napadla trasa vedení, jež byla takto stanovena územním rozhodnutím, napadá se tím právě tento pravomocný dokument, což je ale poněkud pozdě.
        V § 24 ustanovení nepřipouští souběh vyvlastňovacích řízení. To je logické, jde-li např. o vyvlastnění celého pozemku, ale nepraktické, jde-li jen o zřízení věcného břemene. Je-li technicky možné zřídit i další souběžné věcné břemeno k téže nemovitosti, mohlo by to být z praktických důvodů připuštěno. Technická možnost je v tom, že je možno nezávisle na sobě zřídit věcné břemeno jak pro komunikační, tak pro vodovodní, plynová, silnoproudá vedení, a dále je technicky možné za uložených podmínek zřídit věcné břemeno pro komunikační vedení i k pozemku v plném rozsahu vyvlastňovanému pro účely pozemní stavby ve veřejném zájmu. Vyvlastňovací úřad by mohl v každém jednotlivém případě vážit, zda podmínka technické možnosti je splněna, to je nepřipustit podélné uložení komunikačního vedení pod dálnici, ale připustit jeho uložení jako křížení při dodržení stavebně technických podmínek a podobně. Racio navrženého ustanovení zákona je totiž zřejmě v tom, že má-li být vyvlastněn pozemek kvůli nové dálnici, byl by technický nesmysl vést tudy kanalizační vedení, které by se stejně muselo hned překládat. Naproti tomu komunikační vedení může být náležitě zabezpečeno, a to případně i dodatečně.
        Závěrem jenom filozofickou úvahu. Mnozí z nás si pamatují, jak probíhalo vyvlastnění bez náhrad za minulého režimu, ať už se jednalo o majetek církevní, spolkový, živnostníků, rolníků, obcí a dalších, z nichž některé nejsou vypořádány dodnes a některé už nebudou vypořádány nikdy. Chci věřit, že tato norma bude užitečnou pomocí všem zúčastněným stranám, a pokud projde do druhého čtení, potom pomocí některých pozměňovacích návrhů minimalizovat škody ekonomické, majetkové i společenské, aby se už nikdy nemohlo opakovat násilné potlačování vlastnických práv bez příslušných náhrad.
        Děkuji za pozornost.