Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, já bych zahájil asi tím, kde pan ministr skončil, a rád bych sdělil, že skutečně se jedná o předlohu, kde v rámci těch všech sociálních zákonů, které již byly projednány vládou a postoupeny Sněmovně, se jedná vlastně o poslední normu, která řekněme je již těžce právně revidovatelná a vyžaduje zásadní nikoliv novelu, ale změnu koncepce. Tedy po zákonu o hmotné nouzi, o životním existenčním minimu, po zákonu o zaměstnanosti, zákonu o státní sociální podpoře se dostáváme k tomu řekněme sociálně nejcitlivějšímu a to je poskytování sociální péče osobám, které jsou odkázány na pomoc jiných.
        Jak již bylo řečeno, jedná se o předlohu právní normy, která nahrazuje několik zákonů zabývajících se touto problematikou, pocházejících převážně z 80. let minulého století. Je zcela zřejmé, že v té době byl pohled na tuto problematiku poněkud odlišný a zejména i ta role toho jedince, který byl zahrnut a jehož se ten systém poskytování sociální péče týkal, byla poněkud jiná.
        Rád bych zmínil, že minulá úprava byla rekodifikována celou řadou novel, které jistě byly pozitivní, ale v podstatě lze konstatovat, že jakékoliv další novely a inovace stávající právní úpravy je ve své podstatě neúčelná, neefektivní, ne-li tedy nemožná. Čili ten prostor se zcela vyčerpal a je na místě, že vláda projednala a předává Parlamentu nový zákon, který je založen i na zásadně změněné koncepci.
        Chtěl bych tedy říci, že se bavíme o systému vztahů, který je velmi komplikovaně založen na existenci objektivních skutečností osob, jichž se bezprostředně týká. Je zcela nepochybné, že takovýto souhrn nebo systém vztahů nutně potřebuje mít zákonnou oporu. Z tohoto hlediska mi dovolte jenom, abych připomněl několik aspektů toho, co dnešní a současná právní úprava neposkytuje nebo negarantuje a co je třeba napravit nebo vygenerovat tímto novým předpisem.
        Za prvé bych rád řekl, že role jedince, kterého se tato předloha týká, se mění v subjekt, na který pasivně působil pasivní systém, do jakési aktivnější role uživatele, který spolupůsobí a spolurozhoduje o formě, míře a rozsahu té sociální služby, kterou pokládá za potřebnou.
        Dále je napravována záležitost, která byla dlouhodobá, protože vlastně neexistovalo v současné právní úpravě jednotné posuzování ať už zdravotního stavu, nebo například práv nebo povinností poskytovatelů co do rozsahu a kvality poskytovaných služeb. Ta minulá nebo současná právní úprava nedefinovala ani zcela jasně rovné postavení všech poskytovatelů, a to zejména s poukazem na to, že kromě veřejnoprávních struktur, které byly pověřeny výkonem sociálních služeb, je tady celá řada subjektů mimo ty veřejnosprávní struktury. A tady ta rovnost postavení nebyla zcela garantována.
        Dále je zapotřebí také zmínit, že proběhnuvší reforma veřejné správy přinesla celou řadu nových skutečností a fenoménů a ne zcela vždy se daří současné právní úpravě řešit kompetence mezi jednotlivými subjekty té veřejnosprávní struktury. Tato předloha se o to pokouší podstatně lepším způsobem.
        Co je ale také důležité - nebyl doposud žádný jednoznačný systém, který by definoval kvalitu poskytovaných sociálních služeb. A tato předloha přichází s tímto jako vymezujícím řekněme ustanovením, které mluví o standardu kvality a následně - to je pro mě také důležité, protože jde o vynakládání veřejných zdrojů - je schopna je i tedy kontrolovat kontrolními mechanismy, které definuje opět ve svých ustanoveních.
        Současně s tím je možné odstranit další nedostatek a to je přehled a monitoring toho, kolik, jak a kam je poskytováno veřejných prostředků k zajištění sociálních služeb, a to je vytvoření jednotného informačního systému, který tato předloha předpokládá.
        Z hlediska jakési zásadní inovace, pokud jde o filozofii a o trend, je nutno říci, že existující právní úprava vůbec neinkorporovala takové moderní trendy, které jsou v současné sociální politice běžné, a to je zejména intenzifikace procesu sociální inkluze, začleňování a nastolení rovného postavení subjektů v tomto systému.
        Dovolte mi ve své druhé části zdůraznit některé hlavní principy změny předlohy tak, aby bylo zřejmé, kde dochází opravdu k poměrně ne nepodstatným, ale zásadním změnám.
        ***
        Neautorizováno !
        Za prvé, pokud jde o hlavní cíle, které ona má jaksi navodit, jde o to, aby se zajistila všem potřebným, kteří jsou definováni v této předloze, dostupná, efektivní, kvalitní, bezpečná a hospodárně poskytovaná sociální služba. Jde o to, abychom byli schopni těm osobám, u nichž je snížená schopnost k prosazování a ochraně svých zájmů, vytvořit efektivnější a pružnější právní rámec.
        Pokud jde o ty základní principy, rád bych zmínil alespoň čtyři. Je to postavení osob v nepříznivé sociální situaci, kde je s ohledem na nutnost zajištění péče o vlastní osobu a soběstačnost poskytována nebo definována nová dávka, to je příspěvek na péči. Vážení kolegové, je to dávka, která je úplně nově konstituovaná a v tom následujícím tisku 1103, až se budeme bavit o souvisejících změnách, nahrazuje některé současné dávky, a to zejména zvýšení důchodu pro bezmocnost a příspěvek při péči blízké či jiné osobě. Tento příspěvek na péči bude poskytován všem oprávněným osobám, a to prosím pěkně bez ohledu na to, zda je jim ta pomoc zajišťována s využitím jejich přírodních zdrojů (?), přirozeného rodinného prostředí, nebo poskytovatelem sociálních služeb. Z hlediska posuzování situace vzniklé z důvodu snížení schopnosti způsobené ať už věkem nebo zdravotním postižením garantuje v této předloze stát tato pravidla a tím naplňuje vlastně podmínku jednotného přístupu na území celé republiky.
        Z hlediska té osoby, tak jak jsem tady naznačil, v nepříznivé sociální situaci je důležité zmínit kontrolní mechanismy, a to zejména na úrovni obcí s rozšířenou působností, které rozhodují o nároku na příspěvek na péči a současně jej vyplácejí, a pochopitelně zároveň kontrolují, zda je ten příspěvek vyplácen v souladu s účelem, pro který byl definován a určen. Druhá úroveň kontrolních mechanismů je na úrovni krajů, a to v přenesené působnosti, s tím, že tento kraj má navíc kromě přenesené působnosti z úrovně státu poprvé dánu vlastní působnost, a to v oblasti zřízení registru poskytovatelů a definování podmínek, jež tito poskytovatelé musí naplnit. Pochopitelně tady existuje z hlediska finančních toků - základní obecné zákony - zákon o finanční kontrole.
        Druhým aspektem, kde dochází k výrazným změnám, je působnost. Tady se omezím pouze na dvě stručné charakteristiky. Ta první tendence je zcela jasná, že z hlediska působnosti se stát má omezovat pouze na určování podmínek poskytování sociálních služeb, nikoli tedy to, že bude vlastně tím, kdo bude realizovat a v exekutivě provádět tento zákon, ale bude pouze podporovat ten rozměr regionální, místní samosprávy, v tom, aby tyto byly schopny naplňovat tento zákon jakožto v tom řetězci konečné subjekty.
        V souvislosti s posuzováním zdravotního stavu a stupně závislosti osob dochází k významné změně, neboť místo těch dosavadních tří stupňů bezmocnosti se tady zavádí stupeň závislosti, který je hodnocen podle dvou aspektů: aspektů věkových a aspektu toho, nakolik je či není osoba schopna vykonávat některé úkony, které jí stačí k soběstačnosti. Je to rozděleno do čtyř skupin a ve své podstatě je podle toho definována i výše příspěvku od 150 Kč pro lehkou závislost až po absolutní závislost - 11 000 Kč.
        Z hlediska poskytování sociálních služeb dochází opět k poměrně zásadní změně, a to je ta, že poprvé je zaváděna registrační povinnost jakožto podmínka k oprávnění poskytování sociálních služeb, čili nabytí té role poskytovatele, který může vůbec čerpat veřejné prostředky a je oprávněn takovéto sociální služby poskytovat. Tento registr ve své podstatě je pozitivní opět v tom, že umožňuje potom zpětný monitoring, vyhodnocování a eventuálně potom v té koncepci jakékoli změny, jež by vedly k efektivnějšímu a kvalitnějšímu poskytování v budoucnu.
        Z hlediska poskytovatelů je třeba říci, že narovnání jejich postavení je opět velmi významným posunem, protože všichni poskytovatelé, a to bez ohledu na právní formu, mají stejná práva a povinnosti, a z tohoto pohledu je to jistě pozitivní posun.
        Pan ministr tady zmínil finanční a ekonomickou dimenzi té nové předlohy. Já bych chtěl jenom říci, že pokud bychom brali zhruba současný systém, tak jak je nastaven, tak v roce 2005 předpokládá celkové náklady ve výši asi 11 miliard 300 milionů Kč. Pokud bychom s tímto systémem nic zásadního nepodnikli a pokračovali pouze určitým parametrickým zhodnocením toho, co je, potom bychom se v roce 2007 mohli dostat řádově někde k úrovni 12 miliard 600 milionů, 12 miliard 900 milionů Kč. Jestliže se podíváme na kalkulace a na důvodovou zprávu, která předpokládá náklady, jež zavedení této předlohy s sebou ponese, pak ta diference není vůbec dramatická, jedná se v řádu o 100 až 400 milionů Kč; čili bavíme se o celkových nákladech ve výši 13 až 13,5 miliardy. K tomu finančnímu rámci asi bude dostatek času eventuálně, pokud bude tato předloha propuštěna do druhého čtení, abychom lépe specifikovali dopady na státní rozpočet.
        Z hlediska financování ale musím říci, že to financování je dnes rozloženo, a to je otázka právě určité větší míry samostatnosti toho uživatele služby, zejména na příspěvek na péči, který se pohybuje až někde - řekněme většinově pokrývá ten náklad a řádově může dosahovat kolem 60 procent nákladů této spotřebované služby, a potom pochopitelně dofinancováno z dotací z veřejných rozpočtů, a to jak státního rozpočtu nebo rozpočtu kraje a obcí.
        Vážení kolegové, dovolte mi, abych na závěr shrnul jako zpravodaj informace, které jsem poskytl, následovně: Jedná se o předlohu normy, která znamená v každém případě pozitivní posun proti současné právní úpravě. Za druhé financování této předlohy, tak jak je navrhováno, je navrhováno jako multizdrojové, vícezdrojové a z hlediska jejího objemu není v zásadě dramaticky rozdílné od úrovně, která je vynakládána v současné době.
        Facit a resumé: Jako zpravodaj chci doporučit Poslanecké sněmovně, aby propustila tuto předlohu normy do druhého čtení.
        A úplně závěrem. Dovolte mi, abych požádal pana předsedajícího, aby tisk 1103, který by měl následovat, byl pokud možno spojen v rozpravě, aby oba tisky byly projednávány současně.
        Děkuji za pozornost.
        ***
        Neautorizováno !