Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, kolegyně a kolegové. Nemá smysl, abych znovu opakoval, co je předmětem návrhu tohoto zákona. Já se krátce zastavím u těch jednotlivých oblastí, které zákon navrhuje upravovat.
        Myslím si, že stát má mít svou kulturní politiku, že je dobře, aby definoval, co jsou veřejné služby. Nejsem si ale úplně jist, zda to má činit přesně zákonným způsobem nebo textem, který je v tomto zákonu navržen. Nicméně si myslím, že je dobře, abychom tuto věc debatovali, abychom se o ní pobavili, abychom si řekli, zda text, který tento zákon obsahuje, je ten nejlepší možný.
        Další tři části, kterými se zákon zabývá, tzn. definováním, jakým způsobem Ministerstvo kultury zřizuje, slučuje, případně zrušuje příspěvkové organizace, považuji za potřebné. Možná někteří z vás, kteří se zabýváte tímto problémem v oblasti kultury, víte, jak dlouho se debatovalo o tom, zda vznikne nějaká jiná právní forma organizací působících v kultuře, jak dlouho jsme se bavili např. o neziskových organizacích v oblasti kultury, nebo jak upravit postavení tzv. státních nebo národních institucí, které zřizuje Ministerstvo kultury. A kdyby už tato část, která je v tomto zákonu obsažena, byla v platnosti, tak bychom se nemuseli zabývat např. na této schůzi návrhem zákona o sloučení Pražského filharmonického sboru s Českou filharmonií. Zároveň zapůjčování kulturních děl do zahraničí a s tím související problémy, jsem přesvědčen, že je třeba upravit, stejně tak jako poskytování možnosti, aby Ministerstvo kultury mohlo poskytovat stipendia pro ty, kteří v této oblasti působí.
        Závěrem tedy navrhnu v podrobné rozpravě, abychom tento návrh propustili do druhého čtení, a o těch částech zákona, které mohou být diskutabilní nebo kde se může zdát, že text navržený vládou by potřeboval změnu, ať mluvíme na půdě kulturního výboru.