Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi také v té celé řadě vystoupení pár poznámek k vládnímu návrhu předloženého zákoníku práce.
        Bezesporu současné pracovní právo je chápáno jako právní odvětví, které se pohybuje a vyděluje z práva soukromého a veřejného a historicky se vydělilo do současné dnešní podoby. A z tohoto pohledu je také současná úprava pracovněprávních vztahů provedená zákoníkem práce úpravou samostatnou a úpravou mající komplexní charakter. Zákoník práce je v tomto směru bezesporu také základním předpisem pracovního práva, který upravuje pracovněprávní vztahy na současném smluvním základě, a to i přesto, že vedle této právní normy, která tvoří základ celého našeho pracovního práva, je také celá řada otázek, které jsou upraveny dalšími zvláštními právními předpisy, jako jsou otázky odměňování, zaměstnanosti, kolektivní pracovněprávní vztahy apod. Vedle zákoníku práce tak dnes výrazně charakter pracovního práva právě spoluvytváří například zákon o platu, upravující odměňování zaměstnanců převážně z veřejných prostředků, zákon o mzdě, který upravuje odměňování zaměstnanců v ostatních sférách našeho hospodářství, zákon o kolektivním vyjednávání, který dopadá na kolektivní pracovněprávní vztahy a dotýká se velkou měrou také vztahů mezi zaměstnavateli a odborovými organizacemi. Přesto rozhodující postavení náleží mezi těmito právními předpisy zákoníku práce a všechny ostatní jsou s ním nějakou měrou spojeny.
        Komunistická strana Čech a Moravy věnuje ve svém programu velkou pozornost všem otázkám spojeným se zabezpečením a realizací základního lidského práva naší společnosti, a to práva na práci a spravedlivou odměnu za ni. A zcela neoddělitelně sem patří právě i úprava pracovněprávních vztahů. Jsme si plně vědomi skutečnosti, že právní úprava pracovněprávních vztahů může zcela zásadně ovlivnit osudy většiny prostých lidí odkázaných právě na prodej své pracovní síly, to znamená, pojetí výkonu závislé práce. Jinými slovy, jaký bude zákoník práce, takové bude postavení lidí, chcete-li zaměstnanců, pracujících v režimu závislé práce ke svým zaměstnavatelům. Zákoník práce ovlivní nejen smluvní podobu vzniku a zániku pracovních vztahů, ale ovlivní také celý charakter většiny pracovněprávních vztahů a ovlivní postavení jak zaměstnanců, tak i zaměstnavatelů a ovlivní postavení odborů jako organizací jednak hájících práva a jednak i výrazně ovlivňujících naplňování norem pracovního práva. A z tohoto pohledu přistupujeme k vládnímu návrhu zákoníku práce velice vážně.
        Nyní mi dovolte pár poznámek k vlastnímu vládnímu návrhu. Nový zákoník práce vláda předkládá po 47 úpravách zákoníku současného, který, jak už tady bylo zmíněno, platí dnes 40 let. Třicet sedm úprav bylo uskutečněno po roce 1989. Nejvýznamnější legislativní úpravy stávajícího zákoníku práce byly provedeny novelami číslo 3/1991 Sb., kdy došlo k likvidaci odborových práv, číslem 74/1994 Sb. a číslem 155/2000 Sb. Kompatibilitu českého pracovního práva s právem evropským pak zabezpečily tzv. harmonizační novely zákoníku práce, a to pod čísly 155/2000 Sb. a 46/2004 Sb.
        Oproti současnému zákoníku práce nám vláda dnes předkládá liberální úpravu nového kodexu práce. Navržený zákoník práce obsahuje vedle své míry liberalizace pracovněprávních vztahů i určitou míru kogentních ustanovení k zabezpečení právní jistoty zaměstnanců i k zachování současných sociálních standardů práce, zaměstnaneckých a odborových práv. Říkám to s vědomím skutečnosti názoru pravé části politického spektra, Svazu zaměstnavatelů i Hospodářské komory, která není spokojena s mírou liberalizace obsažené v návrhu zákoníku práce. A říkám to i s vědomím, že my jako poslanci Komunistické strany Čech a Moravy naopak vidíme výrazné nebezpečí v otevření liberalizačních prvků v pracovněprávní úpravě, zvláště s vědomím, že pravá část politického spektra naší země se netají snahou minimalizovat postavení odborových organizací a snížením úlohy kolektivního vyjednávání.
        Je navrhováno, aby nový zákoník práce soustředil legislativu o podmínkách závislé podřízené práce ze současných šesti zákonů do jednoho zákona nového. Nový zákoník práce má 390 paragrafů oproti 270 současným z důvodu převzetí věcné problematiky zákonů o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a průměrném výdělku, o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích, a zákona o cestovních náhradách, kterým se upravují některé vztahy mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli, a zákona o pracovní době a době odpočinku zaměstnanců s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou v dopravě.
        Za hlavní důvody tvorby zcela nového kodexu jsou označovány: nedostatek prostoru pro smluvní volnost v pracovněprávních vztazích mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, což má být také v rozporu nejen s dosaženým stupněm liberalizace ekonomiky, ale údajně také v rozporu s dosaženým stupněm liberalizace společenských vztahů.
        ***
        Z hlediska legislativního pak má být současný zákoník práce také v rozporu s článkem II odst. 3 Listiny základních práv a svobod a s článkem II odst. 4 Ústavy České republiky, a to z důvodu údajného nerespektování zásady, že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Myslím, že velice dobře tento postoj vyjádřili třeba i zástupci KDU-ČSL.
        Oproti současnosti tak nový zákoník práce však zakládá 30 zásadních systémových změn. My se na ně jako Komunistická strana Čech a Moravy díváme následovně: 14 změn vnímáme jako pozitivní a kladné změny, 14 změn jinou formou opisuje současný stav nebo má mírně nepříznivý charakter oproti současné pracovněprávní úpravě a 2 změny vnímáme výrazně negativně pro jejich restriktivní charakter.
        V zásadě je však možné říci, že navržený zákoník práce v některých případech mírně navyšuje současný sociální poměr, a to si uvědomujeme. Zároveň si také uvědomujeme, že zajišťuje ochranu zaměstnanců, a to je i pro nás na rozdíl od pravice velice důležité při zachování současných odborových práv, protože ta jsou totiž úhelným kamenem celého zákoníku práce. Ostatně i ve vztahu k zaměstnavatelům jsou učiněny z pohledu KSČM vládou kroky, které lze oproti současné právní úpravě označit za progresivní. Další zlepšování mzdových a pracovních podmínek včetně sociálního standardu závislé práce je nově možno navíc prakticky neomezeně dohadovat formou vnitřních předpisů, resp. sjednávat ve formě kolektivních smluv mezi zaměstnavatelem a jeho zaměstnanci. Komu tedy vadí a kdo tedy žádá v této zemi další omezování práv odborových organizací?
        Předložený návrh zákoníku práce vládou je ucelený. Je to poprvé v polistopadové historii, kdy se Sněmovně předkládá kodex pracovního práva. Bezesporu s ohledem na charakter předloženého zákona jde o určení dalšího směru vývoje našeho pracovního práva v naší zemi. Komunistická strana Čech a Moravy se na řadu těchto navržených změn a úprav dívá velice opatrně. Jsme si vědomi, že bude-li oslabeno postavení odborů, může se v případě přijetí zákoníku práce z dobrého záměru stát bezcenný cár papíru, který neposlouží ani zaměstnancům, ale ani zaměstnavatelům. Kde tedy potom je ono volání po sociálním smíru a po rovnoprávném postavení zaměstnanců a zaměstnavatelů, když ti, kteří vykonávají tzv. závislou práci, jsou předem určeni do nerovnoprávného postavení? Oni prostě ochranu základních práv zákonem potřebují. My rozhodně nechceme omezovat zaměstnavatele, ale na druhou stranu máme za to, že právě onen zaměstnanec svou ochranu potřebuje. A máme také za to, že právní podpora zaměstnanců je dána nejen historicky, ale je právě nutná i současnými společenskopolitickými podmínkami.
        My se v rámci druhého čtení budeme snažit vyprofilovat nejednoznačné, sporné body, body, které svým zněním připouštějí různou formu výkladu. Myslíme si, že v pracovněprávních vztazích mají místo takové věci, jako je např. zachování současné ochrany osob zdravotně postižených a osamělých zaměstnanců trvale pečujících o dítě mladší 15 let proti propouštění, že své místo má i zachování současné úrovně náhradového poměru za prvních 14 dní pracovní neschopnosti a předreformní úrovně a dosažení zpět předreformní úrovně náhradového poměru za první tři dny pracovní neschopnosti 50 %, a nikoli současných 30 % ušlého výdělku. Myslíme si, že zachování současné preference osamělým matkám při narození dítěte je také na místě. Za úvahu určitě by stálo uvažovat o zkrácení pracovního týdne jako účinného nástroje pro řešení otázek nezaměstnanosti. Své místo by mělo určitě právo absolventů na prvé zaměstnání a zákaz propouštění zaměstnanců v předdůchodovém věku, nebo navýšení kompetencí rad zaměstnanců.
        Ale právě proto, že si myslíme, že řada těchto věcí by mohla být otevřena při čtení zákoníku práce, právě proto si Komunistická strana Čech a Moravy myslí, že by tento zákon měl být propuštěn do druhého čtení. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)