Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, Česká republika je v mnoha klíčových oblastech závislá na mezinárodní spolupráci. Bezpečnost České republiky těsně souvisí s bezpečností v Evropě, resp. v dalších částech světa. Z těchto bezesporu pravdivých premis ale vyvozuje předkladatel tohoto projednávaného tisku, že naše aktivní účast ve vojenských operacích kdekoli na zeměkouli, a možná dokonce i v blízkém vesmíru, je v zájmu České republiky. Pro rok 2006 předpokládá dokonce posílit naši vojenskou účast v zahraničích misích.
        Dovolte mi připomenout jen několik aspektů, které pro nás při projednávání této materie jsou podstatné. Za prvé důsledně rozlišujeme mezi jednotlivými misemi. Kategoricky odmítáme účast našich lidí kdekoli ve vojenských konfliktech typu Afghánistán nebo Irák. V ostatních operacích, v těch, které jsou pod hlavičkou OSN, případně Evropské unie, ale dokonce i Severoatlantické aliance, jsme připraveni přistupovat k tomu velmi diferencovaně. Uvědomujeme si, že i operace, které jsou vedeny pod hlavičkou Evropské unie, jsou plánovány v štábu, v centrále Severoatlantické aliance. Přesto bychom byli velmi rádi, kdyby charakter těchto operací umožnil i našemu klubu podílet se na schválení tohoto materiálu. Bohužel tomu tak zatím není.
        Naše podmínky pro vysílání jakýchkoli vojenských jednotek do zahraničí jsou trvalé a neměnné. Jednak je to mandát Rady bezpečnosti OSN, pokud možno humanitární charakter těchto operací, ne podle názvu, ale podle skutečného poslání, které plní v dané lokalitě; a je-li přítomen ještě souhlas přijímacího státu, dá se říci, že jsou všechny základní podmínky z naší strany splněny.
        Co nás ale v posledních letech velmi znepokojuje, je vzrůstající trend naší účasti v zahraničních misích. V roce 2004 jsme v této Sněmovně schvalovali vyslání 650 osob. Tehdy šlo o částku zhruba 1 miliarda korun. V roce 2005 to bylo o více než 100 osob víc, tedy téměř 800. Šlo o částku 1,24 miliardy korun. Na rok 2006, jak už se o tom pan ministr zmínil, jde o bezmála tisíc lidí a stát by to mělo přibližně 1,5 miliardy. Nabízí se hned několik otázek. Kde všude ve světě jsou vlastně sféry našich zájmů, aby stálo za to vysílat tam naše vojenské jednotky? Kolik sil a prostředků je schopna minimalizovaná profesionální Armáda České republiky pro zahraniční mise každoročně vyčlenit? Kdy se konečně zastaví onen dramatický růst, který, půjde-li to tak dál, bude za chvíli znamenat, že česká armáda opravdu nebude mít žádné jiné poslání než zajistit svou účast v misích?
        Na tyto otázky neočekávám odpověď hned teď. Jsou to spíše řečnické otázky. Vím, že když jsem je pokládal při projednávání této materie ve výboru, dostal jsem velmi jalové odpovědi a nic jiného by se mi nedostalo ani teď. Chci jen upozornit na to, že tento trend je pro Českou republiku velmi nebezpečný a doslova zhoubný.
        Ujišťuji vás, že poslanci Komunistické strany Čech a Moravy se v tomto případě budou chovat jako jediná skutečná opozice. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)