Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo, původně jsem neměl ambice zasahovat do sice zajímavé debaty o cenách médií a dostupnosti pro občany, ale myslím si, že to je širší otázka. Když jsem slyšel kolegu Lachnita, tak s řadou věcí u něj souhlasím, ale u jedné jsem zpozorněl - když hovořil o nadnárodních monopolech, a jak kašlou na rodiny. Říkal jsem si, jestli to nevyústí v nějaký návrh revoluční změny. Ale myslím si, že takové ambice naší Sněmovně dnes nepřináležejí. My bychom měli jít spíš cestou, co řešit dále.
        Když jsem vedl petiční hnutí na začátku tohoto století proti zvyšování cen elektrické energie, a kupodivu jedna z mála petic, která byla částečně úspěšná, tak se jednání vedla na různých úrovních, končilo to na Úřadu vlády, ale měl jsem tu možnost několikrát jednat s ředitelem regulačního úřadu panem Brychtou v té době. Když jsem mu kladl otázku, jak by mělo probíhat vytápění domácností, když jsem řekl elektřinu, tak skoro omdlíval a říkal, to je tak vysoký nadstandard, to je nerozum. Hovořím o roce 2001. Když jsem mu položil otázku, co plyn, tak říkal, to je jenom nadstandard dost vysoký. A na otázku - byli tam i starostové - co tedy je standard nebo přiměřené, velice těžce odpovídal, aby nenarazil z hlediska nabádání k nějakým ekologickým zlotřilostem z hlediska vytápění. Otázka byla neujasněna i na úrovni lidí, kteří s tím mají co do činění.
        Věc se vyvíjí a já bych tady nechtěl hovořil ani tak o občanovi a péči o to, jestli má, nebo nemá možnost energie pokrýt svými příjmy. O tom zde padlo hodně slov. Mám jenom jednu poznámku. Je to poznámka typu, že to byla naše víra, jak vstupem do Evropské unie, tak některými kroky, které se zde dělaly legislativní, že evropskou úroveň služeb a materiálu, zboží, chcete-li, budeme schopni pokrýt stále větší částí z oblasti příjmů individuální platbou občana. A ukazuje se, že ze socialismu se nám podařilo jediné, a to je udělat jiné přerozdělování, ale nechat nízkou hodnotu práce ve výrobcích a službách; ta zůstala v podstatě nízká, nestali jsme se asijskými tygry, a teď chceme, a to je i v jiné oblasti, nejenom v energiích, aby si evropské služby pokryli občané. A divíme se. Někteří více, někteří méně, někteří v tom vidí velký problém, že to nejde a stále více se to prohlubuje.
        To je jenom poznámka. Já bych se spíš zaměřil k obcím, protože mám na starosti podvýbor pro finanční hospodaření územních samospráv a strukturální fondy. Tam probíhá diskuse velmi pestrá, zejména se Svazem měst a obcí, ale i s asociacemi krajů. Ale více než rok staré údaje říkají, že obce a města bez krajů mají dluh více než 70 miliard. Uvidíme, co nám ukáže tento rok, ale dluh narůstá. Chtěl bych věřit, že krátkodobě, ale aby se z toho nestalo dlouhodobé zadlužování. A i rozpočet na příští rok vlastně nepočítá s téměř žádným nárůstem příjmů těchto obcí a již dnes se obce pohybují na 80 až 90 % . Běžné výdaje jejich rozpočtů jsou na nutnou činnost včetně placení energií a služeb. Na investice zůstává stále málo. Nárůstem ceny plynu a plynofikací, o které zde hovoříme, se to promítá dost výrazně do rozpočtů obcí a měst. To je jedna poznámka.
        Druhá poznámka. Jsou města, více obce, ale i některá města, která nemají dořešeny čističky odpadních vod, kanalizaci, plynofikaci, o té si mohou nechat snít, protože i ony se nějakým způsobem ne vždy dostaly do systému plynofikace, když to bylo, jak se říká, nabíledni a když tomu byla dána zelená karta na úrovni centrálních orgánů, a nyní to budou muset složitě dohánět. Jaké je z toho východisko. Krátkodobé vidím u těch, kteří se dostali do složitostí a měli by vracet dotace i se sankcemi. To, co zde navrhoval pan ministr, a ještě některé zpřesňující návrhy budou podány. To budu podporovat, aby zde došlo k určitému pardonu.
        Druhá věc je před celou Sněmovnou, abychom začali řešit velmi důsledně celou oblast rozpočtového určení daní, přerozdělování daní ve prospěch obcí a krajů. Tím se zase trošku můžeme vyhnout složitostem, jestli to dobře rozdělujeme, přerozdělujeme, jestli jsou pokryta všechna města a obce, jak by si zasloužily, a aby měly určitou možnost mít finanční prostředky. Aby to nebylo 10 % na investice nebo 15, ale aby se to třeba dostalo do polohy 40, 50 % na investice. Samozřejmě je s tím spojena i celá řada vnitřních opatření z hlediska legislativy, aby nemuselo tolik úředníků vykonávat některé úkony. 20,4 % přerozdělování pro obce je málo a já chci věřit tomu, že Sněmovna - nedělám si iluze, v tomto volebním období už neudělá žádný hrdinský čin - pomůže příští volební období k tomu - a i Svaz měst a obcí se bude ptát všech, kteří mají ambice kandidovat do této ctihodné Sněmovny - a je ochotna se podílet na úpravě rozpočtového určení daní, aby se to více od 20 % blížilo k 30 % pro obce a města.
        Tolik moje vystoupení k této otázce. Děkuji za pozornost.
        ***