Vážený pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, od tohoto zákona si všichni slibujeme zpřesnění pravidel, která souvisejí s veřejnými zakázkami, a tím i omezení prostoru pro možnou korupci. Pokud chceme zprůhlednit a zjednodušit proces zadávání veřejných zakázek a zamezit případné manipulaci s dokumenty a informacemi, má návrh zákona několik závažných vad. Ráda bych vás s nimi seznámila, protože pokud se nám nepodaří je pozměňovacími návrhy napravit, nedosáhneme dle mého názoru cíle, který jsme si stanovili.
        Na prvním místě chci zmínit neopodstatněné omezení platnosti zákona pro zakázky, které jsou z veřejných zdrojů financovány méně než padesáti procenty. Stanovení této hranice neodpovídá vůbec účelu zákona, kterým je hospodárné a transparentní zacházení s prostředky z veřejných rozpočtů, protože umožní mnohamilionové, případně miliardové dotace tímto ustanovením vyvést z dosahu zákona o zadávání veřejných zakázek. Podle mne neexistuje jediný důvod, proč by se zákon neměl vztahovat na všechny zakázky, které mají jakoukoli dotaci z veřejných rozpočtů. Přijmout dotaci není povinnost, ale chce-li někdo byť jen korunu z veřejných zdrojů, měl by se podle mého podřídit zákonu.
        Návrh zákona neodstraňuje citlivý bod stávající praxe, tedy možnost manipulativního předvýběru budoucího vítěze soutěže. Toho se dosahuje různými způsoby zužování zadávacího řízení. Jinými slovy, aplikace novely zákona může vést opět k omezování vůle soutěžícího se soutěže účastnit, například využíváním více typů zadávacích řízení, než je otevřené řízení a soutěžní dialog. Na tomto místě je také nutno zmínit, že směrnice Evropské unie sice užší řízení umožňuje, ovšem nenařizuje. A pokud tedy z mnoha stran slyšíme a vidíme, že v našich podmínkách máme s touto formou zadávání veřejných zakázek výrazně negativní zkušenosti, potom je třeba a zcela na místě tuto korupci umožňující formu zadávacího řízení opustit.
        Kvalitní zákon by měl také zajistit, aby kvalifikační kritéria pro účastníky soutěže nemohla být zadávána účelově, na míru konkrétního dodavatele. Proto by bylo vhodné požadovat, tak jak novela zákona navrhuje, pouze základní a profesní kvalifikační předpoklady, a naopak až smluvně ošetřit případné bankovní záruky nebo záruční lhůty a harmonogram postupných splátek. Volnost v nárocích zadavatele na ekonomické a technické kvalifikační předpoklady může být právě příležitostí, jak eliminovat počet uchazečů.
        Dalším uzlovým bodem je zadávací dokumentace. Je nutné, aby zákon stanovil, že její součástí může být projektová dokumentace stavby pouze ve stupni projektu pro provedení stavby dle stavebního zákona. Jakákoli jiná dokumentace bude vždy jen generovat spory a dle současné praxe skýtá mnoho příležitostí k manipulaci s cenovými nabídkami, například navyšováním cen v průběhu plnění zakázky. Jiná dokumentace ani neumožňuje uzavření platné smlouvy. Jedním drobným pozměňovacím návrhem můžeme eliminovat dodatečné navyšování cen, umožnit vznik lepších podkladů pro práci kontrolních orgánů a také částečně omezit nekorektní soutěž o projekty mezi architekty a projektanty.
        Nešťastné je stanovení příliš krátkých lhůt pro zpracování nabídky do soutěže. Lhůty navržené v zákoně jsou diskriminační pro mnohé kvalitní dodavatele a mohou přímo vybízet k domluvě s předem vybraným a připraveným dodavatelem. Reálný čas na řádné zpracování nabídky je nejméně 60 dní, v případě nadlimitní zakázky 90 dní. Zákon by měl také dodavateli zajistit lhůtu na přípravu a zahájení plnění předmětu veřejné zakázky v délce tří měsíců. Požadavek na zkrácení této lhůty přitom nesmí být součástí hodnoticích kritérií. Není-li poskytnuta tato lhůta, jsou tím zvýhodněni především ti méně schopní, protože kvalitní firmy jsou obvykle vázány realizací již nasmlouvaných zakázek.
        Dalším podstatným místem procesu zadávání veřejných zakázek je hodnocení nabídek. Zákon musí stanovit zcela jasná a přesná hodnoticí kritéria a povinnost zadavatele všem kritériím přiřadit váhu. Není možné, aby cokoli zůstalo na volné úvaze a subjektivním hodnocení zadavatele. Součástí procesu otevírání obálek musí být i veřejná rekapitulace všech hodnoticích kritérií, která bude také součástí protokolu o otevírání obálek. Jedině tento způsob může zamezit případným dodatečným manipulacím s nabídkami.
        Klíčová je transparentnost celého procesu, které lze dosáhnout pouze tím, že přijmeme zásadu, že zadávání veřejných zakázek je veřejné, což znamená, že okamžikem otevření obálek s nabídkami soutěžících je veřejný jak jejich obsah, tak i veškerá dokumentace zadávacího a realizačního procesu až do splnění zakázky dle smlouvy.
        ***
        Přijetím těchto principů ušetříme zadavatelům i dodavatelům spoustu práce a veřejným rozpočtům spoustu peněz a přispějeme ke zvýšení důvěryhodnosti v této oblasti. Proto v podrobné rozpravě předložím příslušné pozměňovací návrhy a tímto se do ní hlásím.
        Děkuji vám.