Ano, to byla interpelace pana poslance Bílého. Prosím nyní pana předsedu vlády, aby se ujal slova.
        Předseda vlády ČR Jiří Paroubek: Vážený pane předsedo, vážený pane poslanče, možná že mi nebudete věřit, ale já netrpím špionománií, nezadávám žádná odposlouchávání a je mi to z duše odporné. Stejně tak je mi docela odporné, pokud jsou takové informace vynášeny, a myslím si, že v tomto případě k tomu došlo, z nějakých zdrojů, já nevím, jestli od - no, nevím od koho. Přiznám se, že jestli to bylo zveřejněno někdy v neděli, tak jsem se o tom dočetl až v pondělí. Já jsem o tom do té doby nevěděl, že byl někdo odposloucháván, jsem nevěděl, nevím proč to bylo, a skutečně se toho velice snažím vystříhávat.
        Předseda vlády obvykle odpovídá za všechno, s touto logikou je samozřejmě možné vystačit. Ale řeknu otevřeně, že i když odposlechy, které byly, se mi zdály být poněkud přitažené za vlasy, tak v té době, kdy proběhly, pan Mareš vůbec nemusel vědět, že se jedná o nějakého zločince. Přesto jsem se domníval, že je dobré, aby v té funkci skončil, protože je to funkce, kde mravní nároky, nároky na mravnost toho, kdo ji zastává, jsou vyšší než v kterékoliv jiné funkci. Tam neplatí presumpce neviny, tam platí jednoznačně presumpce viny.
        Já bych chtěl říci, že do funkce ředitele Národního bezpečnostního úřadu, a vy to dobře víte, adepta jmenuje vláda České republiky a tomuto jmenování předchází projednání kandidáta v branně bezpečnostním výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Takže já předpokládám, že vy jako člověk, který byl činný v této věci, jste měl také možnost do těch věcí zasahovat více než v té době já. Já jsem v té době seděl, obrazně řečeno, na pražské radnici.
        Pan Mgr. Mareš byl prvním náměstkem ředitele úřadu, a poté co byl odvolán jeho předchůdce, byl po uvedené proceduře jmenován do funkce v roce 2002. Podle informací, které jsem měl k dispozici od branně bezpečnostní sekce Úřadu vlády a také z přímého kontaktu, celkem ne zase tak častého, se panu Marešovi vcelku dařilo zajišťovat úkoly vyplývající ze zákona.
        Pokud jde o kauzu kolem pana Větrovce, budu trvat na tom, aby byla podrobně objasněna a ne jen vládě doložena. Včera jsem požádal, dnes to bude příslušným odborem mého úřadu zpracováno tak, abych požádal zpravodajské služby a aby celé věci byly odkryty, rozkryty, nebo jak se to říká touto terminologií, kterou příliš neovládám a spíše se jí snažím vyhýbat. Zpráva by měla potvrdit tvrzení bývalého ředitele, že pan Větrovec byl členem rozkladové komise NBÚ, která řešila ve správním řízení odvolání žadatelů o prověrky. Tato komise byla složena ze zástupců vysokoškolských kapacit. Bude třeba objasnit, v jakém procesu byl výběr proveden a zda nebude třeba i pro budoucnost zvolit přísnější kritéria. Skutečnost, že v takové komisi pracoval člověk obviněný v kriminální kauze, lze posoudit jen na základě důkazů, zda mohlo být zřejmé, že se jedná o osobu s rizikem ke kriminální činnosti. Tyto věci jsou šetřeny a objasňovány orgány činnými v trestním řízení. Já budu v mezích svých zákonných oprávnění žádat informace o jejich průběhu.
        ***
        Pan Mareš mi včera doručil svou rezignaci, ve které mimo jiné uvádí, že neporušil žádnou svoji právní povinnost a do doby, než se dokáže opak, si to bude myslet, avšak podle specifických nároků na výkon předmětné funkce a pro medializaci nechce vydávat ve zpochybňování jméno významné instituce, a proto odstupuje z této funkce. Já jsem rád, že projevil takovéto rozhodnutí.