Dámy a pánové, dobré ráno. Stojím zde před vámi s "jednoduchou" novelou trestního zákona, která se týká § 260 o propagaci hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačování lidských práv a svobod člověka. Senát přijal novelu v tom smyslu, že doplňuje do této věty slova "komunismus, nacismus nebo jiné podobné hnutí". Výsledné znění tohoto paragrafu by mělo být: "Kdo podporuje nebo propaguje komunismus, nacismus nebo jiné podobné hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačování práv a svobod člověka, nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let."
        Dovolte mi přečíst stručnou důvodovou zprávu.
        Objektem předmětných ustanovení, tak jak jsem je četl, je ochrana společnosti před projevováním názorů obecně považovaných za extrémní. Společnost jimi vyjadřuje svůj zájem chránit se před extremistickými názory, které by mohly ve svém následku ohrozit stávající demokratický řád.
        Komunismus je jedním z typů totalitarismu, který používá násilí s cílem totální realizace státní ideologie ve všech oblastech společenského života. Znamená zásadní popření jakéhokoliv pluralismu, občanských práv a svobod, individuální svobody, zákonnosti především s ohledem na jeho základní teze spočívající ve zničení všeho, co ochraňuje a zajišťuje soukromé vlastnictví, realizaci třídního boje, nastolení diktatury proletariátu, zrušení vázanosti státních orgánů zákonem a importování komunistické revoluce do všech koutů světa pro tzv. osvobození veškerého dělnictva.
        Nacismus jako další typ totalitarismu má tytéž dva následky pro společnost jako komunismus. Liší se však svými základními tezemi - nadřazenost jednoho národa nad ostatními národy, ospravedlňující si vydobytí životního prostoru na ostatních národech, anitisemitismus, vytvoření sociálně "spravedlivého" národního společenství.
        Oba výše uvedené "ismy" sehrály v historii 20. století velmi podstatnou roli. Uvádění těchto "ismů" v život, což je z hlediska historických faktů nezpochybnitelné, stálo miliony lidských životů. Proto navrhovatel považuje za nezbytné, aby jak komunismus, tak nacismus byly v daném paragrafu přímo a nezpochybnitelně uvedeny. S ohledem na shora uvedené oba předmětné "ismy" naplňují všeobecně formulované znaky skutkové podstaty uvedené v ustanovení § 260 trestního zákona.
        Je třeba také konstatovat, že bezpečnost státu a bezpečnost občanů vyžadují zabránit podpoře a propagaci hnutí, která bezpečnost státu ohrožují. Omezení svobody projevu zakotvené v § 260 a 261 trestního zákona nechrání pouze lidská práva a svobody, ale i demokratické základy státu. Sám Ústavní soud dospěl k závěru, že je možné stíhat i za pouhý názor, pokud je považován za extrémní či nebezpečný, aniž by současně muselo hrozit jiné bezprostřední ohrožení a porušení práva.
        Navrhovanou změnou dochází k zákazu výlučné ideologie, její příkladné uvedené slouží k větší jednoznačnosti a upřesnění typu hnutí, jejichž propagace a podpora je trestná.
        Dámy a pánové, všichni dobře víme, jak orgány činné v trestním řízení fungují, do jaké míry jednají formálně pozitivisticky - co není psáno v zákoně, to není dáno. Argumenty typu, že stačí současná úprava, protože je vhodnější, protože je obecnější, v demokratických zemích zajisté platí. Tato teze je pravdivá ovšem netoliko v České republice, kde orgány činné v trestním řízení počínaje policií a konče justicí nejsou ochotny soudit extremisty, pakliže nemají taxativně uvedeno v zákoně, že to a to hnutí je opravdu extremistické.
        ***
        Neautorizováno !
        Novela je nutná, dámy a pánové, i vzhledem ke společenské situaci, kdy dochází k veřejné propagaci komunismu, která je však beztrestně přehlížena. V roce 2003 například generální tajemník ÚV KSČ Miroslav Štěpán o demokracii hovořil jako o imperialismu a hrdě se hlásil k odkazu Klementa Gottwalda, který dovedl KSČ k vítězství nad kontrarevolucí v roce 1948. Členové KSČM vyjadřují svým jednáním politickou podporu režimům potlačujícím lidská práva a svobody z důvodu prosazování komunistických idejí, a to zcela v této zemi nepokrytě, nikdo jim v tom nebrání, a zasedají dokonce v českém Parlamentu.
        Dalším důvodem pro navrhovanou změnu je, že v řadách orgánů činných v trestním řízení je mnoho zastánců pozitivistického přístupu k výkladu práva, tak jak jsem o tom hovořil.
        Návrh zákona je postaven na těchto základních východiscích. Nutnost příkladného uvedení komunismu a nacismu v § 260 z důvodu mnohosti zločinů, které byly při jejich aplikaci spáchány. Dámy a pánové, počet obětí z druhé světové války a nacismu je odhadován na 40 milionů osob. Počet obětí komunismu od roku 1917 do současné doby se odhaduje na 80 až 100 milionů osob.
        Uvedení ustanovení § 260, 261 a § 261a trestního zákona do pojmového souladu a výkladové jednoznačnosti, to je další z důvodů, proč novelizujeme tento zákon. Zákonodárce z § 260 trestního zákona vypustil pojmy fašismus nebo komunismus, ale následně novelou zakotvil v ustanovení v § 261a trestního zákona pojmy nacismus a komunismus. V tom vidíme rozpor.
        Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a zároveň není v rozporu s mezinárodními smlouvami, tak jak jsem řekl, protože ústavní zřízení České republiky neupírá Parlamentu právo vyjádřit svou vůli i svá morální a politická stanoviska a naše ústava není založena na hodnotové neutralitě. Naopak včleňuje do svého textu i určité regulativní ideje vyjadřující základní nedotknutelné hodnoty demokratické společnosti, které je třeba ochraňovat.
        Já bych dokreslil to, o čem zde hovořím. V českých zemích nemusíme nikoho přesvědčovat o tom, že nacismus, potažmo fašismus, je režim zavrženíhodný, a české orgány v trestním řízení nedovolí zaregistrovat stranu, která by se hlásila k nacismu nebo k fašismu. Já vám přečtu jenom tři body z podmínek přijetí do III. internacionály, tzv. kominterny, což byl výchozí dokument, ke kterému se všechny komunistické strany, tak jak na světě vznikaly, musely přihlásit.
        Cituji: Téměř ve všech zemích Evropy a Ameriky vstupuje třídní boj do občanské války. Za takových podmínek nemohou mít komunisté důvěru v buržoazní zákonnosti. Jsou povinni všude zřizovat paralelní ilegální aparát, který by v rozhodující chvíli pomohl straně splnit její povinnosti vůči revoluci.
        Jiná citace: Každá strana, která chce ke III. internacionále přistoupit, je povinna odhalovat nejen zjevný sociálpatriotismus, nýbrž také neupřímnost a pokrytectví v sociálpatriotismu - míněna sociální demokracie -, soustavně dokazovat dělníkům, že bez revolučního svržení kapitalismu nemohou žádné mezinárodní soudy, žádné smlouvy o omezení zbrojení, žádná tzv. demokratická reorganizace Společnosti národů zachránit lidstvo před novými imperialistickými válkami.
        Poslední citace: Strany, které chtějí patřit ke komunistické internacionále, změní své jméno. Každá strana, která chce patřit ke kominterně, musí mít název komunistická strana.
        Dámy a pánové, co se týče hospodářského a finančního dopadu navrhované úpravy na státní rozpočet, nepředpokládalo se, že by vyvolala tato změna nějaké dodatečné nároky na rozpočet nebo i veřejné rozpočty.
        Závěrem mi dovolte, protože v nastalé obecné rozpravě již nebudu vystupovat, říci ještě několik statistických údajů. Komunistická strana Československa počínaje rokem 1948 má na svědomí 250 justičních vražd. Hovořím o České republice. Má na svědomí 205 tisíc vykonstruovaných rozsudků, 4,5 tisíce vězňů komunistického režimu zemřelo v komunistických lágrech, 350 osob bylo zabito při útěku z tzv. komunistického ráje. Tito lidé prostě odmítli smířit se s tím, že zůstanou v rezervaci zvané komunistická Československá republika. Čtyřicet tisíc osob bylo nuceno pracovat v tzv. pracovních táborech a 200 až 400 tisíc osob, to jsou velmi hrubé odhady, skončilo v emigraci. Dámy a pánové, to znamená čtyři města velikosti Liberce. Byli to lidé, kteří většinou tvořili elitu tohoto národa.
        Komunistická strana Čech a Moravy, kterou zde máme v sále - ale musím podotknout, že v České republice existují i jiné komunistické strany, které se projevují daleko radikálněji než tato naše parlamentní strana sedící ode mě vlevo - KSČM nepodpořila jediný zákon, kterým by se snažila napravit zločiny a křivdy čtyřicetileté vlády její předchůdkyně KSČ. Její slova o tom, že se distancovala od zločinů, které jsem zde vyjmenoval, jsou jenom planými řečmi, protože v praxi se chová naprosto jinak. KSČM naopak místo toho, aby sama u přiznání svých vin, resp. vin svých předchůdců, chcete-li, sáhla např. do své bohaté stranické pokladny - je druhá nejbohatší strana v tomto státě - a pomohla tak napravit křivdy, které sama napáchala, byla vždy a zásadně po celých patnáct let proti jakémukoliv poctivému zmírnění křivd, proti jakémukoliv poctivému, nejen formálnímu slovnímu odškodňování, proti jakémukoliv vracení nakradeného majetku, proti jakémukoliv, nejen slovnímu postihu bolševických zločinců, proti jakémukoliv omezování práv bývalých nomenklaturních kádrů, posluhovačů totalitního režimu, fízlů a agentů, donašečů a zejména tehdejších špiček nomenklaturně vládních a represivních složek.
        Jen namátkou. V případě restitučních zákonů KSČM sáhla k obstrukcím, nakonec byla proti. Lustrační zákony - KSČM proti, podává ústavní stížnost. Zákon o protiprávnosti komunistického režimu v letech 1948 až 1989 - KSČM proti, podává ústavní stížnost. Zákon o odškodňování osob odvlečených po roce 1948 do gulagů v SSSR - KSČM proti. Zákon o zpřístupnění svazků vzniklých činností StB - KSČM proti. Zákon o odškodnění obětí sovětské okupace v roce 1968 - obstrukce, KSČM proti.
        Dámy a pánové, takto se chová KSČM, která se hlásí k demokratickým principům.
        ***
        Neautorizováno !
        Já jsem včera velice pozorně sledoval rozpravu k návrhu zákona pana poslance Janečka o demokratickém odboji. Pan poslanec Janeček prohlásil, že v této zemi vítězí gauneři, že v této Poslanecké sněmovně zavládl duch Klementa Gottwalda. Dámy a pánové, je hanba, že tato strana může v Českém parlamentě pořád ještě existovat.
        Dámy a pánové, my máme dost zkušeností s tím, co komunismus znamená. Dámy a pánové, já vás prosím, podpořte novelu trestního zákona tak, jak jsem ji předložil. Myslím si, že jsme k tomu povinováni všem těm lidem, kteří v roce 1989 stáli proti tehdejší nomenklatuře. Protože tito pánové (ukazuje směrem ke klubu KSČM) nejsou nic jiného, než KSČ v bleděrudém.
        Děkuji za pozornost. (Výkřiky nesouhlasu z poslaneckého klubu KSČM.)