Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, horní komora Parlamentu navrhuje, aby ten, kdo podporuje nebo propaguje komunismus, nacismus nebo jiné podobné hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, byl potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let. Děkuji Senátu za tento návrh. Moc bych si přála, aby byl schválen, protože by byl velkým zadostiučiněním pro mnoho obětí nacistických a komunistických lágrů, mých vzácných přátel z Konfederace politických vězňů a ze Svazu bojovníků za svobodu. Jsou svědomím našeho národa a jejich velkým přáním je, abychom se z jejich zkušeností poučili a aby naše děti a vnuci nemuseli prožívat hrůzy nacismu a komunismu jako oni.
        Smutnou bilancí působení mezinárodního komunistického hnutí, ke kterému se hlásí i čeští komunisté, je 80 milionů zavražděných lidských bytostí. Čísla vypovídající o komunistické tyranii v Československu nejsou o mnoho povzbudivější. Již zde byla zmíněna. Dle údajů Ministerstva spravedlnosti z roku 1968 bylo jen do roku 1968 z politických důvodů pronásledováno a odsouzeno 451 tisíc československých občanů. V letech 1948 až 1952 při kolektivizaci bylo odsouzeno nebo internováno 35 tisíc rolníků a 15 tisíc živnostníků. V táborech nucených prací bylo zavřeno 186 tisíc vězňů, u PTP sloužilo 118 tisíc mužů. V období let 1948 až 1967 bylo popraveno, zavražděno, zastřeleno na útěku, umláceno při výsleších a "zemřelo při výkonu trestu" 15 726 mužů a žen. Takto vypadalo, když se komunisté dostali k moci a nastolovali u nás novou, takzvaně spravedlivou společnost.
        Připomeňme si, jak probíhal komunistický puč v roce 1948.
        Dne 20. února 1948: 12 nekomunistických ministrů podalo demisi na protest proti stálému porušování zákonů komunistickou stranou.
        Dne 21. února: Komunisté okamžitě organizovali tábory lidu. Ve jménu komunistické revoluce přebírali násilně kontrolu v armádě, policii, na všech pracovištích ve státě. Během několika dnů bylo vyhozeno 50 % ředitelů škol, čtyři tisíce studentů, sto učitelů. Za ně nastupovaly osvědčené komunistické kádry bez vzdělání a bez zkušeností.
        Dne 22. února: Ustavení Lidových milicí, ozbrojené pěsti dělnické třídy, členy Komunistické strany. Lidové milice byly připraveny při nesouhlasu opozice použít zbraně.
        Dne 25. února: Komunisté a policie, Sbor národní bezpečnosti, obsadili sekretariáty nekomunistických stran. Tam, kde měli své agenty, umožnili stranám další činnost pod dohledem.
        Březen 1948: Dvě stě tisíc nekomunistů zaměstnaných ve státní správě nebo v komunální správě bylo vyhozeno. 750 tisíc se snažilo zabránit svému propuštění vstupem do Komunistické strany Československa.
        Dne 10. března 1948: Zavražděn byl ministr zahraničí Jan Masaryk.
        Dne 30. 5. 1948 proběhly první parlamentní volby v komunistické režii. Na jednotné kandidátce dominovali komunisté, zbytek tvořili loajální občané. S touto kandidátkou obdržel volič i bílý lístek, což měl být projev nesouhlasu.
        Na závěr mi dovolte prožitek jednoho voliče z volební místnosti. Cituji: "Vzal jsem si s sebou noviny, ve kterých se psalo, že volby jsou tajné a svobodné, tj. za plentou. Všichni ale volili veřejně pod dohledem příslušníků komunistické strany. Plenta stála na hanbě v rohu místnosti. Odmítl jsem veřejně volit a čekal, až mi bude vyhověno. Stejně ale má volba za plentou nebyla tajná. Sedl si tam totiž člen Komunistické strany Československa, který byl svědkem mé volby - bílého lístku. Večer po volbách bylo mé jméno společně s dalšími jedenácti přečteno v místním rozhlase. Byli jsme představeni jako nepřátelé dělnické třídy."
        Takto to vypadalo a za to všechno měli komunisté v této Sněmovně mnoho šancí, jak konkrétními činy dokázat, že obavy občanů před jejich návratem k moci nejsou oprávněné. KSČM ale nepodpořila v této Sněmovně ani jediný zákon, kterými jsme se snažili alespoň částečně napravit zločiny komunistů napáchané na našich občanech. KSČM hlasovala proti odškodnění obětí, proti restitucím, proti lustračnímu zákonu, proti jakýmkoli postihům bolševických zločinců a donašečů, proti zákonu o protiprávnosti komunistického režimu v letech 1948 až 1989, proti zákonu o odškodnění osob odvlečených po roce 1945 do gulagů, proti odškodnění obětí sovětské okupace po roce 1968. Naposledy včera Komunistická strana Čech a Moravy a Česká strana sociálně demokratická společnými silami zamítly zákon o zásluhách demokratického odboje.
        ***
        Neautorizováno !
        Kolegyně a kolegové, dovedete si představit, že by v naší zemi vznikla nacistická strana? Dovedete si představit, že by v naší zemi působila Nacistická strana Čech a Moravy? Zdá se vám to absurdní? Pak vězte, že lidem, kteří prošli nacistické a komunistické koncentráky, připadá absurdní fakt, že po 42 letech komunistické totality a poté, co byl komunistický režim označen za zločinný, působí v naší zemi Komunistická strana Čech a Moravy. Za téměř osm let mého působení ve Sněmovně se na mne obrátily stovky občanů se žádostí, abychom zakázali komunistickou stranu. Prostě mi nevěří, když jim říkám, že ve Sněmovně k tomu není politická vůle.
        Kolegyně a kolegové, co sdělíme našim občanům dnešním hlasováním? Sdělíme jim, že v českém parlamentu stále ještě není politická vůle chránit je a postavit se proti šíření třídní nenávisti a proti podpoře a propagaci zločineckých a zavrženíhodných idejí komunismu? Já jsem připravena zákaz podpory a propagace komunismu podpořit.
        Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad ODS.)