Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí se pokusím některé otázky zodpovědět.
        Pokud jde o pravomoci veřejného ochránce práv, jak už jsem řekl, pravomoc národního pilíře mu svěřuje novela obsažená v zákoně 381/2005, ovšem to není přesně to, na co se pan kolega Exner ptal. On se tázal, zda už někdo stanovil, jestli jsem dobře vyrozuměl a správně to pochopil, obsah a postup. To je spíš technická otázka, která samozřejmě bude následovat, ale z hlediska legislativního, které v tuto chvíli je tím, ze kterého se musíme dívat na tuto věc, je v našem právním řádu případná ratifikace předem zajištěna, resp. její provádění protokolu.
        Pokud jde o těch pět expertů, kteří by se mohli podílet na činnosti podvýboru, tam je odpověď víceméně stejná. Domnívám se - a už je to zčásti odpověď i na otázku o přidané hodnotě - že Česká republika je bezesporu zemí, v níž nedochází ani k mučení, ani k jinému krutému zacházení, ponižování, trestání atd. Proto jsme nepochybně zemí, která by měla své experty nabídnout pro činnost podvýboru. A jistě to také uděláme.
        Pokud jde o přidanou hodnotu, otázka velmi obecně položená asi nemůže být zodpovězena jinak než zase v poměrně obecné poloze. Domnívám se, že je názorem vlády České republiky, a jsem přesvědčen, že i názorem Parlamentu České republiky a všech občanů České republiky, že kruté zacházení, mučení, ponižování ve formě trestů je absolutně nepřípustné a že každý krok, které mezinárodní společenství podnikne k tomu, aby takovýmto jevům zabránilo nebo aspoň se účinně snažilo zabránit, je krok správný, který přináší svou vlastní hodnotu navíc. Každopádně Valné shromáždění OSN - tam jsou zastoupeny téměř všechny státy této zeměkoule - bylo toho názoru, že tento protokol přináší v tomto směru přidanou hodnotu. Já jsem stejného přesvědčení, a proto žádám Sněmovnu, aby ve druhém čtení ratifikaci této smlouvy schválila.