Vážená paní předsedající, pane ministře, paní poslankyně, páni poslanci… (Předsedající zvoní, v sále je neustále velký hluk.) Připadl mi úkol, abych zde obhájila výrok Senátu k zákoníku práce a samozřejmě k zákonu, kterým se některé zákony mění v souvislosti se zákoníkem práce.
        Jak jsem napsala v té zprávě, kterou jste pravděpodobně všichni dostali, 56 ze 74 hlasujících senátorů tuto předlohu doporučilo k zamítnutí, resp. zamítlo. V rozpravě k zákoníku práce v podstatě byly shrnuty všechny názory a výhrady, které již dlouhou dobu před projednáváním zákoníku práce zaznívaly ve veřejnosti, a zejména byly shrnuty názory, které byly prezentovány na veřejném slyšení, které Senát na podzim loňského roku k zákoníku práce uspořádal a kde byli rovnoměrně zastoupeni zástupci zaměstnavatelů, zástupci zaměstnanců, reprezentovaní většinou odbory, a také názory odborné právnické veřejnosti reprezentované společnostmi pracovního práva a odborníky z právnických fakult, z kateder pracovního práva.
        Já jenom velmi stručně zopakuji to, co jste dostali v písemné zprávě. Velmi často, téměř v každém vystoupení bylo konstatováno, že zákoník práce nesplnil ty naděje, které byly vkládány do nového zákoníku práce, jak bylo prezentováno. Dokonce bylo konstatováno, že se svým způsobem jedná o velmi rozsáhlou jedenapadesátou novelu původního zákoníku práce. Bylo konstatováno, že takto konstruovaný zákoník práce omezuje iniciativu a svobodné vztahy zaměstnanců a zaměstnavatelů a v tom důsledku že to způsobí snížení konkurenceschopnosti české ekonomiky v kontextu jak evropském, tak zejména světovém. (V sále je stále značný hluk.) Vztah k občanskému zákoníku kritizovali zejména ti, kteří se zabývají právem.