Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně, kolegové, já bych celkem na úvod vám velice rád poděkoval za to, že jste před zhruba deseti dny prodloužili činnost komise a že můžu dnes tady vystoupit a přednést zprávu. Dříve, než se dostanu ke zprávě, bych řekl základní data, jak komise vznikla a kdo ji tvořil.
        Poslanecká sněmovna zřídila 6. 12. 2005 vyšetřovací komisi Poslanecké sněmovny k prošetření hospodaření Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky s cílem objasnit, jak a proč vznikal dluh VZP a podíl managementu VZP na tomto dluhu, a zkontrolovat efektivitu vynakládaných finančních prostředků a soulad jejich využití s účelem, ke kterému má veřejné zdravotní pojištění sloužit.
        Komise pracovala ve složení: Ladislav Býček, který byl ověřovatelem, Michal Doktor, Jiřina Fialová, Jana Hamplová, Josef Janeček - ve funkci místopředsedy, Jiří Karas, Petr Kott, Josef Kubinyi - předseda, Vlastimil Ostrý a Lucie Talmanová - ověřovatelka. Vyšetřovateli komise jsou kpt. Bc. Dagmar Holcmanová a nadpor. Mgr. Pavel Pinka.
        Komise vymezila období, ve kterém se bude zabývat dluhem VZP, na dobu od posledního oddlužení v roce 2000. Celkem se dodnes sešla komise na 15 schůzích a vyslechla 30 svědků. Toto máte v přílohách. Komise si pro svou potřebu vyžádala materiály od VZP, Ministerstva zdravotnictví, financí a od jiných subjektů, máte to také v příloze.
        Teď uvedu zprávu, která je krácena z časových důvodů, a je to jenom výňatek části ze zprávy komise, která vám byla předložena v písemné podobě. Proto vás upozorňuji, že komisí schválená a odsouhlasená zpráva platná je jenom ta celá v písemné podobě, která vám byla rozdána do lavic dne 26. 4. 2006.
        Úvodem k historii. V 90. letech, kdy se v ČR konstituoval systém zdravotních pojišťoven a financování zdravotnictví se převedlo ze státu na vzniklé zdravotní pojišťovny, nedošlo k vytvoření podmínek pro skutečnou roli pojišťoven v systému zdravotnictví ani k možnosti reálné konkurence mezi pojišťovnami na základě diference v poskytovaných službách.
        Ústava ČR zaručuje občanům ČR bezplatnou zdravotní péči. Toto základní právo občanů je definováno v Listině základních lidských práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR. V čl. 31 Listiny je uvedeno: Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají právo na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.
        Zákon číslo 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, výslovně zakazuje přímou platbu pojištěnce v souvislosti s poskytnutím zdravotní péče. Také zákon číslo 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, uvádí, že zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Tyto tři zákonné normy mají zásadní vliv na systém českého zdravotnictví a neumožňují reálnou soutěž mezi pojišťovnami. Veškerá péče je bezplatná, hrazená z veřejného zdravotního pojištění. Pojišťovnám tak fakticky zůstává role přerozdělovatelů peněz z vybraného zdravotního pojištění mezi jednotlivé poskytovatele zdravotní péče.
        Rozbor ústavního práva na bezplatnou péči a komparaci, jak je tomu ve státech EU, připravil Parlamentní institut pro Poslaneckou sněmovnu a dáme vám to k dispozici na schůzi dne 23. 5., kdy bude dodatek k této zprávě.
        Financování systému veřejného zdravotního pojištění bylo od počátku nastaveno jako deficitní. Výše pojistného na zdravotní pojištění je stanovena pro všechny kategorie plátců zákonem. Za největší část občanů - děti, důchodci, matky pečující o děti, nezaměstnaní atd. -platí pojistné stát, což je značně kuriózní situace, která nemá ve světě obdoby.
        ***
        Tímto způsobem se vlastně dotuje značná část zdravotní péče z daní. Dynamika růstu výdajů je od počátku vyšší než nárůst výběru pojistného a byla opakovaně řešena finančními dotacemi. Deficit systému veřejného zdravotního pojištění od počátku vykazuje asymetrii, kdy se závazky po lhůtě splatnosti projevovaly a dosud projevují pouze u VZP. Tato asymetrie měla být odstraněna přerozdělením příjmů mezi pojišťovnami.
        Záměr optimalizovat zdravotní péči pomocí sledování proplácení jednotlivých výkonů ve výkonovém systému selhal. Došlo k extenzi vykazování výkonů a k enormnímu růstu výdajů, které nebylo možno dílčími regulačními nástroji usměrnit, a po asi pěti letech takto pojatého financování zdravotní péče reálně zhrozilo zhroucení celého systému.
        Proto se od poloviny roku 1997 převedly úhrady na systém paušálních plateb v lůžkových zdravotnických zařízeních, kapitaci obvodních lékařů a úhradu dle ceníku pro stomatologickou péči. Tento způsob platby, který byl přijat v krizové situaci v roce 1997 a byl plánován jako dočasný, zůstal v téměř nezměněné podobě dosud. Po dobu devíti let již přetrvává ve financování převážné části zdravotní péče provizorium. Hned od počátku paušálních plateb za péči byla zavedena do systému nerovnoměrnost a nespravedlnost. Celý systém současného proplácení zdravotní péče je extrémně složitý, naprosto nesystematický a netransparentní.
        Dá se říci, že zejména v oblasti lůžkové péče pojišťovny platí paušálně za vlastní existenci zdravotnického zařízení jako takového, a ne za poskytovanou zdravotní péči. Navíc takto nastavený systém umožňuje voluntarismus a zcela individuální přístup pojišťoven k jednotlivým poskytovatelům zdravotní péče. Pomocí vykazování bodů za výkony je sice možné zhodnotit kvantitu poskytované péče, nikoli však její rozsah, dostupnost a zejména kvalitu. Rovněž není systematicky sledována reálná cena jednotlivých výkonů v jednotlivých zdravotnických zařízeních a vyvozování závěrů z rozdílu. Byl učiněn pokus sledovat některé z těchto parametrů pomocí klasifikačního systému diagnostických skupin DRG, ale jeho rozvoj byl v roce 2005 ukončen.
        Hospodaření VZP v základním fondu. Základní fond VZP je určen pro úhradu zdravotní péče a je naplňován finančními prostředky z výběru pojistného na základě příslušných právních předpisů zákonných a vyhlášky. Základní fond objemově představuje asi 97 % všech prostředků VZP. Neschopnost VZP uhradit závazky zdravotnickým zařízením ze základního fondu je důvodem zadlužení VZP.
        Příčiny vzniku dluhu VZP je možné rozdělit na vnější a vnitřní. Přitom je velmi těžké přesně stanovit procentuální podíl jednotlivých příčin na vzniku dluhu vzhledem k jejich provázanosti a nejednoznačnému definování jasných pravidel.
        Vnější příčiny dluhu. Zcela nepochybně je základní příčinou vytváření dluhu VZP nastavení systému zdravotního pojištění v podstatě jako deficitního. Dluh VZP roste nepřetržitě od vzniku VZP a jeho nadměrné kumulaci zabránilo jen opakované oddlužování. VZP od počátku měla příliš dlouho kontraktační povinnost k absolutní většině poskytovatelů zdravotní péče. Ministerstvo zdravotnictví při vydávání zejména lékových úhradových vyhlášek nezohledňovalo možnosti veřejného zdravotního pojištění a jeho limity. Stát zvyšoval úhradu za státní pojištěnce výrazně méně, než byl růst příjmů ostatních kategorií plátců pojistného, takže za tuto největší skupinu populace postupně procentuálně klesala platba ve srovnání se zbytkem pojištěnců.
        Podstatnou vnější příčinou vzniku dluhu VZP je existence ostatních zdravotních pojišťoven a pseudokonkurence mezi nimi. Tato situace neumožňovala racionalizovat smluvní politiku. Vliv na hospodaření VZP měla rovněž Poslanecká sněmovna, která každoročně přijímala desítky pozměňovacích návrhů státního rozpočtu z poslaneckých iniciativ a ve výborech. Tyto změny z velké části znamenaly rozvoj sítě zdravotnických zařízení a pořizování nové zdravotní techniky a vedly následně ke zvyšování nutnosti úhrad ze zdravotního pojištění.
        Za další příčiny vytváření dluhu je možné označit nedostatečné definování standardu péče státem a vymezení sítě poskytovatelů zdravotnických služeb v lůžkové péči. Tato situace ve svém důsledku znemožňuje potřebnou koncentraci lidských i přístrojových kapacit a vede ke snižování kvality poskytované péče. Nepotvrdilo se tvrzení, že za dluh VZP mohou převážně vyhlášky o úhradách za zdravotní péči, to je tzv. úhradové vyhlášky v těch segmentech, kde došlo k nedohodě. Naopak v segmentech, kde k dohodě došlo, byla úhrada zpravidla vyšší než u segmentů placených podle úhradové vyhlášky. Navíc systém plateb je natolik komplikovaný, že neumožňuje ani kontrolu přesného dodržování vyhlášek.
        Další dvě oblasti, které měly nepochybně výrazný vliv na vytváření dluhu VZP, jsou léková politika a rozmisťování nákladné přístrojové techniky. U lékové politiky lze konstatovat, že ČR nemá zpracovánu žádnou systematickou koncepci lékové politiky. Výše úhrad za léky a zařazení léků do klinické praxe podléhá tzv. kategorizační komisi Ministerstva zdravotnictví. Výše úhrad za jednotlivé léky je stanovena lékovou vyhláškou vydávanou Ministerstvem zdravotnictví. Pojišťovny mají povinnost hradit léky ve výši stanovené touto lékovou vyhláškou. Celý proces kategorizace léčiv v ČR je nesystémový a netransparentní, za což byla ČR opakovaně kritizována ze strany EU.
        Významným způsobem se na zvyšování dluhu VZP podílí velký nárůst úhrad za zdravotnické prostředky. Tyto jsou hrazeny přímo a nepodléhají žádné kategorizaci. Tady rovněž nemá pojišťovna žádnou možnost regulovat své výdaje.
        U nákladné přístrojové techniky existuje komise pro rozmisťování a povolování zvlášť nákladné přístrojové techniky. Má statut poradního orgánu ministra. Rozhodnutí této komise není pro ministra ani pro pojišťovny závazné a z obou stran docházelo k porušování závěrů komise. Jedním z názorných příkladů nefunkčnosti systému je neshoda mezi legislativou a realitou. Zdravotně pojistný plán VZP, který musel být sestaven ze zákona jako vyrovnaný, byl schvalován Poslaneckou sněmovnou pozdě nebo vůbec.
        Za zásadní a hlavní příčinu vzniku dluhu lze označit neochotu a neschopnost vypracovat jasná pravidla proplácení péče ze strany Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva financí, neschopnost Poslanecké sněmovny přijmout adekvátní zákony a neschopnost vlády tyto zákony vypracovat. Tento stav trvá již od roku 1991, od vzniku veřejného zdravotního pojištění a pojišťoven. VZP lze přičíst k dobru, že na tuto skutečnost ministerstva, premiéry i Poslaneckou sněmovnu opakovaně upozorňovala. Chybí však politický konsensus; zdravotnictví je pro politiky spíše nástrojem pro vedení politického boje než problémem, který by bylo zapotřebí seriózně řešit.
        Vnitřní příčiny vzniku dluhu. Zcela chyběla analýza efektivity. VZP rezignovala na kontrolu kvality i ceny poskytované péče u jednotlivých poskytovatelů. VZP se stala prostou rozdělovnou peněz vybraných ze všeobecného zdravotního pojištění. Pravidla tohoto rozdělování finančních prostředků byla sice částečně ovlivněna množstvím externích předpisů - vyhlášky Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva financí - ale samotná VZP neprojevila snahu optimalizovat nutné náklady na zdravotní péči a tím minimalizovat dluh. Příkladem tohoto tvrzení je fakt, že v segmentech zdravotní péče, kdy na základě dohadovacího řízení došlo k dohodě mezi VZP a poskytovateli zdravotnických služeb, byla úhrada zpravidla větší než tam, kde byla úhrada stanovena vyhláškou.
        Zarážející je velmi výrazná nerovnoměrnost procentuálním navyšováním úhrad péče mezi jednotlivými segmenty zdravotní péče, mezi jednotlivými léty, a dokonce i uvnitř segmentu mezi jednotlivými srovnatelnými poskytovateli služeb. Tato nerovnoměrnost může znamenat nerovnost přístupu občanů ČR ke zdravotní péči.
        Rovněž se na vzrůstu dluhu významným způsobem podílelo i navazování mnohdy zbytečných nových smluvních vztahů ze strany pojišťovny. VZP sahá i k nutnosti navazovat nové smluvní vztahy a zvyšovat úhrady v některých segmentech z důvodu možného odlivu klientů, kteří by přešli ke konkurenčním pojišťovnám. Obavy z odlivu klientů měly zcela zásadní význam ve smluvních vztazích; jinak řečeno - smlouvy se nenavazovaly proto, že v určitém regionu byla zapotřebí určitá kvantita a kvalita zdravotní péče, ale proto, aby klienti neodešli od VZP k jiné pojišťovně.
        ***
        Současná legislativa v této oblasti je nevyhovující, protože ze zákona o veřejném zdravotním pojištění nevyplývá závaznost výsledků výběrových řízení. Docházelo k situacím, kdy přes nedoporučení výběrové komise byly ze strany VZP navázány smluvní vztahy se zdravotnickými zařízeními, a naopak nebyly realizovány smlouvy u doporučených subjektů. Tento fakt výstižným způsobem ukazuje na systémovou chybu, kdy vlastně vůbec není jasné, kdo za síť zdravotnických zařízení zodpovídá.
        Hospodaření VZP v ostatních fondech. VZP ze zákona zřizuje kromě základního fondu ještě následující fondy: rezervní fond, provozní fond, sociální fond, fond majetku, fond reprodukce majetku. Kromě toho může zřizovat fond pro úhradu závodní preventivní péče a specifické zdravotní péče a fond prevence. Celkový objem prostředků v těchto fondech činí asi 3 % z celkového objemu všech prostředků VZP. Vyšetřovací komise se ve své práci zabývala hospodařením těchto fondů jenom okrajově, protože úměrně k jejich celkově malému procentuálnímu objemu rozhodně nepředstavují významnou položku v celkové bilanci VZP. VZP ve sledovaném období nečerpala prostředky z veřejného zdravotního pojištění na svůj provoz nad limit stanovený zákonem.
        Vyšetřovací komise při své činnosti narazila při prozkoumávání uvedených fondů na některé nesrovnalosti. Proto podala celkem tři podněty k prozkoumání Úřadu pro hospodářskou soutěž a pověřila vyšetřovatele komise, aby případné poznatky, které ukazují na možné porušení zákona, předali k prošetření orgánům k tomu příslušným.
        Největší pochybnosti vzbudil u komise fond prevence, u kterého řada aktivit podle mínění členů komise ne zcela odpovídá vymezení pojmu prevence. V příloze je uvedeno potom čerpání fondů v letech 2000 až 2005. S ohledem na posouzení, zda byly finanční prostředky vynaložené VZP použity účelně, byli přibráni znalci z oboru zdravotnictví a znalecké ústavy z oboru ekonomika, kybernetika a kultura. Předmětem znaleckého zkoumání jsou ozdravné pobyty pořádané v rámci akce Mořský koník a ostatní ozdravné pobyty, prevence dětské úrazovosti a IZIP - elektronické zdravotní knížky. S výsledky zkoumání soudních znalců a znaleckých ústavů bude Poslanecká sněmovna seznámena na schůzi 23. května. Doufám, že většina těchto posudků do té doby bude hotova.
        Vyšetřovací komise konstatuje, že přes veškeré kontroly provedené pracovníky vnitřní kontroly VZP i pracovníky kontroly dvou ministerstev obsahuje hospodaření VZP ve fondech mimo základní fond řadu nedostatků. Vzhledem k tomu, že vyšetřovací komise nemá časové ani kapacitní možnosti na detailní prozkoumání hospodaření těchto fondů, doporučuje VZP zadat na hospodaření v těchto fondech hloubkový neboli forenzní audit.
        Způsob organizace a řízení VZP ve vztahu k jejímu hospodaření. VZP je zřízena zákonem 551/1991 Sb., který upravuje její působení. Tento zákon má řadu nedostatků v definování statutárních orgánů a jiných orgánů a jejich povinností a zejména jejich odpovědnosti. VZP je na základě tohoto zákona organizací nadměrně centralizovanou. Příliš mnoho pravomocí je koncentrováno v rukou statutárních orgánů. Rovněž vymezení kontrolní činnosti je poněkud vágní. V případě platební neschopnosti VZP zaručuje uhrazení nákladů poskytnuté zdravotní péče po vyčerpání rezervního fondu státní rozpočet České republiky ve formě návratné finanční výpomoci. V praxi tato formulace znamená, že VZP nemůže zbankrotovat. Tato skutečnost bere VZP motivaci k hledání vnitřních rezerv. V naší legislativě rovněž chybí zakotvení nějakého orgánu, který by plnil roli koordinátora zdravotních pojišťoven a dohlížel nad celým systémem veřejného zdravotního pojištění. Zákon se jeví jako zastaralý a podle mínění členů komise vyžaduje zásadní přepracování.
        Statutární orgán, ředitel pojišťovny. Tato funkce je volena Poslaneckou sněmovnou. Ředitel má velmi významné rozhodovací pravomoci. Zákon neřeší situaci, kdo odpovídá za chod organizace v případě náhlé nepřítomnosti ředitele. Ředitel nemá v zákoně stanovenou odpovědnost za svěřený majetek ani povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Ředitel nemá smlouvu o výkonu funkce s VZP, která by sanovala jeho práva a povinnosti. Podle zjištění komise jediný dokument, který ředitelka VZP za celou dobu svého působení ve funkci od orgánů pojišťovny obdržela, byl platový výměr. Povinnost jednat s péčí řádného hospodáře není zákonem stanovena taky ani pro ředitele krajských poboček a pro ředitele územních pracovišť, ačkoliv v současné době ředitelé územních pracovišť jsou pověřeni k uzavírání smluv se zdravotnickými zařízeními.
        Přestože zdravotně pojistné plány byly sestavovány jako vyrovnané, ze strany vedení VZP nebyly vytvořeny podmínky pro naplnění vyrovnaného rozpočtu, a to zejména v oblasti smluvní politiky a uplatňování regulačních mechanismů. Vedení VZP, ač si bylo vědomo, že revizní činnost je nedostatečná, neprovedlo příslušné kroky k nápravě tohoto stavu. Podobně v oblasti analytické činnosti, která by sledovala rozdíly v kvalitě a ceně poskytované péče poskytované různými zdravotnickými zařízeními, nebylo vedení VZP dostatečně iniciativní. Vedení VZP nevyvinulo dostatečné úsilí k odstranění nedostatků zjištěných kontrolními orgány.
        Správní rada VZP - která byla třicetičlenná, deset členů zástupců státu, deset členů zástupců pojištěnců VZP a deset členů zástupců zaměstnavatelů pojištěnců VZP. Zákon nedefinoval jednoznačná pravidla pro výběr členů správní rady za zaměstnavatele pojištěnců VZP. Někteří členové správní rady setrvávali ve své funkci po celou dobu existence VZP.
        Složení správní rady by mělo zaručovat vyváženost zájmů státu, pojištěnců i zaměstnavatelů. Podle zjištění vyšetřovací komise správní rada nepracovala efektivně. Příliš se zabývala hospodařením ve fondech mimo základní fond a relativně méně času věnovala problémům hospodaření VZP v základním fondu. Jedním ze základních témat jednání správní rady bylo hodnocení možnosti a hledání dalších cest prezentace VZP navenek. Správní rada má ze zákona povinnost schvalovat zásady smluvní politiky, objem úhrad zdravotnickým zařízením a hodnotu bodu. Těmto oblastem se správní rada ve své činnosti věnovala minimálně. Bez opory v zákoně si správní rada vytvářela pracovní komise, které byly poradním orgánem správní rady. V jednom případě byl dokonce porušen zákon, protože správní rada delegovala na komisi pro fond prevence rozhodovací pravomoc.
        Část členů správní rady časem přestala hájit zájmy institucí, které je do VZP vyslaly. Lze konstatovat, že v uvedeném složení a při neoptimálním vymezení kompetencí, pravomocí a nestanovené odpovědnosti za hospodaření někteří členové správní rady velmi pravděpodobně prosazovali spíše svoje partikulární zájmy než oprávněné zájmy těch skupin obyvatel a institucí, které ve správní radě zastupovali.
        Ze zákona má správní rada povinnost schvalovat organizační řád VZP, zdravotně pojistný plán VZP, účetní závěrky a výroční zprávy VZP. Tyto povinnosti správní rada plnila bezezbytku.
        Správní rada, podobně jako statutární orgán, nemá v zákoně stanovenou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře a odpovědnost výkonu své funkce.
        Dozorčí rada VZP. Tato rada má ze zákona dohlížet na dodržování právních předpisů a vnitřních předpisů a na celkové hospodaření VZP. V této oblasti dozorčí rada selhala, neplnila povinnosti určené jí zákonem. Funkce dozorčí rady byla víceméně formální, čemuž se nelze divit, protože členům dozorčí rady ze zákona nehrozily žádné sankce.
        Kontrolní činnost ve vztahu k hospodaření VZP. Kontrolní činnost VZP lze rozdělit na vnitřní a vnější. Pod vnitřní kontrolu patří organizační složky: odbor kontroly, odbor interního auditu a odbor revize zdravotní péče. Vnější kontrolu zajišťují kontrolní orgány státní správy reprezentované pracovníky Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva financí. Kontrolu rovněž namátkově prováděl Nejvyšší kontrolní úřad. Ze zákona vyplývá povinnost každoročního externího auditu u VZP.
        Komise konstatuje, že kontrolní činnost vnitřní i vnější byla na všech úrovních nedostatečná. Přestože se některé kontrolní mechanismy překrývaly, nezřídka došly kontrolující subjekty k odlišnému hodnocení téže situace. Nízká efektivita kontrolních mechanismů neodpovídala ani rozsahu činnosti VZP, ani celkovému objemu bilanční sumy. Nejvíce se toto konstatování týká kontrol hospodaření se základním fondem, kontrol smluvních vztahů a úhrad zdravotní péče.
        ***
        Z hlediska hospodaření VZP je mimořádně důležitá revizní kontrolní činnost, která byla ze strany VZP podceněna. Přitom řádná a dostatečná revizní činnost by mohla VZP ušetřit řádově několik miliard korun ročně a současně zvýšit kvalitu poskytované zdravotní péče.
        I když v kontrolních závěrech Nejvyššího kontrolního úřadu i ministerstev a auditora byla nalezena některá závažná pochybení, nedošlo ve všech případech k odpovídajícím nápravným opatřením.
        A teď už se dostávám k závěrům. Vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny k prošetření hospodaření ve Všeobecné zdravotní pojišťovně na základě svých zjištění uvádí následující závěry k zadaným úkolům.
        Takže k tomu prvnímu úkolu: Hlavní důvody vzniku dluhu Všeobecné zdravotní pojišťovny a podíl managementu VZP na tomto dluhu.
        Na dluhu VZP má podíl Ministerstvo zdravotnictví, zejména v oblasti lékových vyhlášek, které byly vydávány bez ohledu na reálné finanční možnosti systému. Další problematickou oblastí je legislativní činnost Ministerstva zdravotnictví a neschopnost provést změny některých nefunkčních ustanovení zákonů, např. úpravu systému dohodovacích řízení a výběrových řízení. Naopak u úhradových vyhlášek za poskytnutou péči nebyla nalezena korelace se zvyšováním dluhu VZP. Rovněž u seznamu výkonů s bodovými hodnotami nelze jednoznačně prokázat jenom vinu Ministerstva zdravotnictví, protože se na jeho tvorbě podílely rovněž pojišťovny.
        Na dluhu VZP mají podíl statutární orgány VZP. Smluvní politika byla založena na individuálním přístupu k jednotlivým poskytovatelům zdravotní péče. Tento přístup se mnohdy jevil jako voluntaristický. Nebyly dostatečně uplatňovány regulační mechanismy a revizní činnost byla nedostatečná. Nedostatečná byla i analytická činnost, která by sledovala rozdíly v kvalitě a ceně poskytované péče.
        Na dluhu VZP má podíl správní rada a dozorčí rada VZP, které neplnily jim zákonem stanovené povinnosti řádným způsobem.
        Na dluhu VZP má podíl Ministerstvo financí a Ministerstvo zdravotnictví, protože nezajistily řádnou a součinnou kontrolu nad finančními toky VZP, zejména pak kontrolu efektivity vynakládaných finančních prostředků. Také legislativní činnost Ministerstva financí byla nedostatečná, zejména v oblasti řešení problematiky úhrad za státem hrazené pojištěnce.
        Na dluhu VZP mají podíl poslanci, kteří při sestavování státního rozpočtu podávali a podávají každoročně desítky pozměňovacích návrhů k oblasti zdravotnictví. Při přijetí těchto návrhů pak realizované nesystémové investice znamenají další velké náklady pro pojišťovny.
        Na dluhu VZP má podíl nedokonalý zákon o VZP, který nemotivuje statutární orgány VZP k vyrovnanému hospodaření a neukládá jim povinnost jednat s péčí řádného hospodáře se svěřenými prostředky.
        Na dluhu VZP se podílí nedostatečná legislativa v oblasti kategorizace léčiv, vybrané zdravotnické techniky a v povolování a přidělování nákladné přístrojové techniky.
        Největší podíl na vzniku dluhu VZP má nepochybně neochota a neschopnost politické reprezentace státu domluvit se a stanovit jasná a transparentní pravidla a tomu odpovídající legislativu pro fungování českého zdravotnictví a jeho financování.
        K otázce číslo 2, tj. efektivita vynakládaných finančních prostředků a soulad jejich využití s účelem, ke kterému má veřejné zdravotnictví sloužit.
        Efektivitu vynakládaných prostředků nelze stanovit, protože v systému českého zdravotnictví neexistuje žádný mechanismus, žádná metodika pro posuzování a hodnocení ceny a kvality poskytované péče. Rovněž VZP si v době své existence nevytvořila žádný způsob pro kontrolu efektivity vynakládaných prostředků. V podstatě je možné konstatovat, že VZP převážně formou paušálu platí určité objemy poskytované zdravotní péče bez závislosti na její ceně či kvalitě. Dokonce i samotné kvantitativní hledisko je někdy sporné.
        Využití finančních prostředků VZP k účelu, ke kterému byly určeny, je v naprosté většině případů v souladu s právními předpisy. Výjimkou jsou některé akce hrazené z fondu prevence a rovněž aktivity spojené s nákupem a prodejem penzijního fondu Slavie.
        V oblasti hodnocení efektivity vynakládaných prostředků má VZP ve svém hospodaření pravděpodobně největší rezervy.
        K těmto závěrům bych si dovolil jeden komentář, jednu poznámku. Vážené kolegyně, kolegové, přečetl jsem si řadu komentářů v médiích a musím říci, že se mi nelíbily, protože toto je ucelený text a ten má smysl jako komplet. Pokud z toho vyberete nějaký odstavec nebo vyberete nějakou větu, tak samozřejmě můžete určit jako viníka kohokoliv. Smysl těch závěrů je právě v tom, že podávají jakýsi komplexní obraz. A já bych se chtěl velice distancovat a ohradit jménem svým i jménem členů komise proti tomu, aby závěry byly zneužívány právě tím, že budou interpretovány vytržením jednotlivých částí z kontextu.
        Usnesení vyšetřovací komise. Komise na svém posledním zasedání 25. dubna přijala následující usnesení:
        Vyšetřovací komise
        I. schvaluje zprávu vyšetřovací komise - tj. tu, kterou jste dostali nakonec v písemné podobě;
        II. pověřuje předsedu komise, aby se zprávou v písemné podobě seznámil Poslaneckou sněmovnu;
        III. doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout usnesení, které je navrženo ve zprávě.
        A teď mám už celkem poslední bod. Tím je usnesení, které navrhuje vyšetřovací komise Poslanecké sněmovně.
        Návrh usnesení vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny k prošetření hospodaření Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR Poslanecké sněmovně:
        Poslanecká sněmovna
        I. bere na vědomí Zprávu vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny k prošetření hospodaření Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR;
        II. žádá politické strany, aby hledaly politický konsensus, který by umožnil přijetí koncepce českého zdravotnictví, koncepce rozvoje veřejného zdravotního pojištění, případně možnosti připojištění, koncepce lékové politiky, včetně přípravků zdravotnické techniky, koncepce sítě zdravotnických zařízení, koncepce rozmisťování nákladné přístrojové techniky;
        III. žádá vládu ČR, aby připravila následující legislativní změny:
        nový zákon o zdravotní péči,
        nový zákon o veřejném zdravotním pojištění,
        nový zákon o síti zdravotnických zařízení (před jeho přijetím analýzu potřeb sítě v České republice, nejlépe za účasti zahraničních expertů),
        nové zákony o zdravotních pojišťovnách - s podbody:
        - uvést do souladu zákon o VZP a zákon o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, rozhodnutí, kolik pojišťoven má být v ČR, a stanovit jasná pravidla pro jejich fungování,
        - jasně vymezit organizační strukturu pojišťoven s jednoznačně vymezenou odpovědností statutárních orgánů včetně správních a dozorčích rad,
        - jednoznačně stanovit formu a způsob provádění auditů zdravotních pojišťoven tak, aby audit odpovídal rozsahu finančních prostředků, se kterými pojišťovny hospodaří,
        - posílit oblast revizní činnosti a umožnit pojišťovnám zaměstnávat externí pracovníky;
        nový zákon nebo zákonnou úpravu vymezující kategorizační proces u léků;
        nový zákon nebo zákonnou úpravu vymezující kategorizační proces u vybraných prostředků zdravotnické techniky;
        nový zákon nebo zákonnou úpravu vymezující povolování a rozmisťování nákladné přístrojové techniky,
        nový zákon nebo zákonnou úpravu s jednoznačným a transparentním vymezením kompetencí v rozhodování o zdravotní péči a jejím financování mezi státem, zdravotními pojišťovnami a kraji;
        nový zákon nebo zákonnou úpravu s jednoznačně a jasně vymezenými pravidly dohodovacího řízení mezi poskytovateli zdravotní péče a pojišťovnami a stanovení limitů nasmlouvaných finančních objemů;
        nový zákon nebo zákonnou úpravu s jednoznačně a jasně vymezenými pravidly výběrových řízení, jejich závazností a pravidla pro ukončování smluvních vztahů;
        nový zákon nebo zákonnou úpravu s vymezením jasných a jednoznačných pravidel pro kontrolu veřejných prostředků z veřejného zdravotního pojištění se zásadou maximální transparentnosti a dostupnosti všech relevantních dat o kvalitě, kvantitě a ceně poskytované péče;
        nový zákon nebo zákonnou úpravu s vymezením jasných pravidel pro kontrolu zdravotních pojišťoven ze strany Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva financí a jednoznačně vymezit způsob jejich součinnosti při této kontrole;
        nový zákon nebo zákonnou úpravu pravidel financování zdravotnictví takovým způsobem, aby nebylo možné utrácet za zdravotní péči více, než kolik poskytuje výběr veřejného zdravotního pojištění a případně další finanční zdroje - zásada povinnosti vyrovnaného hospodaření.
        ***
        IV. Doporučuje Všeobecné zdravotní pojišťovně zkvalitnit vnitřní kontrolní systém, zavést systém hodnocení a kontroly efektivity prostředků vynakládaných na zdravotní péči, provést hloubkový neboli forenzní audit v oblasti hospodaření s fondem prevence, provozním fondem, fondem majetku a fondem reprodukce majetku, provést analýzu a následné přehodnocení smluvních vztahů poskytovatelům zdravotní péče.
        V. Souhlasí, aby činnost komise byla prodloužena do konce tohoto volebního období - toto už se uskutečnilo při posledním jednání Poslanecké sněmovny -, aby i po ukončení činnosti komise byly materiály komise k dispozici pro využití Poslanecké sněmovně, Všeobecné zdravotní pojišťovně, Ministerstvu zdravotnictví, Ministerstvu financí, Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a Policii České republiky.
        VI. Ukládá vyšetřovací komisi podat Poslanecké sněmovně na její schůzi nejpozději do konce tohoto volebního období další poznatky, které zjistí při své činnosti.
        Závěrem možná jen několik málo slov. Chtěl bych poděkovat všem členům komise, poslancům, chtěl bych poděkovat vyšetřovatelům i tajemnici za odvedenou práci, které bylo skutečně hodně. Myslím, že je z mé strany slušností poděkovat spolupracujícím orgánům. Musím říci, že pan ředitel, který už dnes ředitelem pojišťovny není, to znamená Ing. Čekal, k nám byl velice vstřícný, a vůbec pracovníci VZP naše požadavky plnili promptně, bez odkladů a v dostatečné kvalitě. Také pokud jde o Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo financí, když jsme cokoliv potřebovali, nám maximálně vycházeli vstříc. A v neposlední řadě Kancelář Poslanecké sněmovny v čele s panem kancléřem se nám snažila pro naši práci vytvořit podmínky, abychom mohli pracovat. Z tohoto místa bych jim všem chtěl poděkovat a říci, že do značné míry výsledek práce komise je i jejich zásluha.
        Děkuji vám za pozornost. Promiňte, jestli to bylo poněkud delší, ale bohužel tuto zprávu podstatnějším způsobem už zkrátit nešlo.