Vážený pane předsedo, vážená sněmovno, vážená vládo, za dva a půl roku účinnosti zákona o svobodném přístupu k informacím přinesla praxe zkušenosti s touto novou oblastí činnosti veřejné správy. Zkušenosti jsou z velké části pozitivní, ale praxe také přinesla některé nejasnosti a problémy, které je nutné řešit často i soudním projednáváním. Bylo nashromážděno množství poznatků o sporech okolo poskytování informací, o jejich právní i mimoprávní podstatě. Existuje dostatečné množství rozsudků soudů krajské úrovně, z nichž je možné vycházet. Mezitím také došlo k ustavení samosprávných krajů. Pokročila i internetizace nebo elektronizace veřejné správy významným způsobem.
        Problémy kolem uplatňování zákona lze shrnout zhruba do dvou skupin. Jednak jde o zneužívání zákona ze strany povinných subjektů k neoprávněnému odepírání či blokování informací, to je velká většina případů, také ale o zneužívání zákona ke kverulantskému obtěžování úřadů anebo k pokusům řešit cestou vyžadování přístupu k informacím věcný obsah jiného sporu, případně skupinový nebo soukromý zájem. To je menší část případů.
        Pro představu uvedu pár typických situací, kde praxe ukazuje na potřebu zlepšit znění zákona.
        Pokud jde o výši úhrady v jedné obci na Jindřichohradecku, obecní úřad a posléze i zastupitelstvo blokuje přístup k informacím z jednání zastupitelstva tím, že kopii zápisu jednání zastupitelstva podmiňuje zaplacením úhrady minimálně 150 korun. Pokud jde o osobní údaje, ve sporu okolo odměn radních a vyšších úředníků jednoho moravského města za tzv. mimořádné úkoly úřad tvrdil, že informace o mimořádných úkolech je osobním údajem o zaměstnanci a k jeho zveřejnění potřebuje souhlas zaměstnance. Dále argumentoval Listinou základních práv a svobod s tím, že zveřejněním těchto mimořádných úkolů by mohlo dojít ke snížení vážnosti úředníků. V jiném sporu radnice tvrdila, že informace o tom, za jakou částku byl vydražen byt, který obec pronajímá v obálkové metodě formou tzv. prvního nájemného, je chráněný osobní údaj. Soud však rozhodl, že tato informace je ze zásady veřejná a musí být komukoliv na žádost sdělena.
        Existují rozporné posudky vztahující se k uplatnění principu subsidiarity, tedy vztahu obecného a zvláštního zákona. Jejich rozpornost tkví výhradně v tom, že zákon nedostatečně zřetelně formuluje princip, že omezení přístupu k informacím zvláštním zákonem musí být formulováno výslovně jako omezení.
        Předložený návrh obsahuje několik novinek. Je navrženo redukovat úhradu nákladů požadovanou za poskytování informací. Vylučují se případy, kdy úřady neoprávněně vyžadovaly zálohy již při přijetí žádosti o informace. Některé z těch záloh byly stanoveny v takové výši, že se vlastně rovnaly apriornímu zamítnutí žádosti informace.
        Zpřesňuje se užší ochrana osobních údajů veřejné činnosti veřejných osob na rozdíl od jejich soukromí nebo soukromé činnosti. Zpřesňuje se vztah ke zvláštním zákonům, aby se omezila protiprávní praxe, kdy se odepírají informace s odkazem na zákon upravující specifickou oblast.
        Navrhuje se změna v dálkovém zpřístupnění veřejných registrů, která by měla přinést například změnu dosavadního stavu, kdy Ministerstvo vnitra publikuje Sbírku zákonů v zakódované a pro občany tedy dále nepoužitelné podobě. Tím bychom se sjednotili s evropskou praxí, která tak základní dokument, jako je sbírka zákonů, publikuje v maximálně přístupné a komfortní podobě pro uživatele, protože to je dokument, který by měl každý občan znát, používat ho. A je v zájmu nás všech, aby tomu tak bylo.
        Zavádí se nový pojem příjemce veřejných prostředků s informační povinností v omezené oblasti osobních údajů. Zpřísňuje se proces ochrany obchodního tajemství tak, aby se omezila nezákonná praxe blokování informací pod rouškou dodatečně uplatňovaného obchodního tajemství.
        Navrhuje se zavést opatření směřující vlastně proti kverulantům, které by umožnilo úřadům rychle ukončit bezobsažné tahanice s notorickými obtěžovateli.
        A konečně se rozšiřuje obsah výroční zprávy.
        Sankci formou přestupku se zatím na půdě Senátu prosadit nepodařilo. Ukazuje se, že tato oblast bude muset být nejspíše řešena v oblasti pracovních předpisů zaměstnanců veřejné správy.
        Vláda k návrhu zaujala negativní stanovisko. Za předkladatele máme pocit, že je to stanovisko příliš povšechné a že nejde do konkrétní argumentace. Každá jednotlivá výhrada vlády se totiž při bližším pohledu ukáže být jako ne úplně přesná nebo lichá. Musíme například odmítnout tvrzení, že novela není provázaná se zákonem o ochraně osobních údajů. Naopak této provázanosti jsme věnovali maximální pozornost a předložené návrhy mají své logické zdůvodnění.
        Stejné je to s tvrzením, že novela opravňuje úřady vstupovat do soukromé oblasti přezkoumáváním obchodního tajemství. Novela nic takového nenavrhuje, pouze ukládá úřadu zkontrolovat, zda to, co je prohlášeno za obchodní tajemství, skutečně odpovídá definici v obchodním zákoníku.
        Takových případů nedorozumění je ve vládním stanovisku více. A dokumentuje je výhrada k některým právním pojmům. Podrobný rozbor totiž ukázal, že všechny použité pojmy, které vláda vytýká jako neurčité nebo neodpovídající definicím podle dosavadní právní úpravy, jsou naopak používanými pojmy v legislativě, často ve stejném smyslu jako v předložené novele.
        Proto si dovoluji, vážené paní poslankyně a páni poslanci, požádat vás prostřednictvím pana předsedy a jménem Senátu, abyste umožnili otevřít formou druhého čtení diskusi o problémech, které jsou spojeny se svobodným přístupem k informacím v naší zemi, které objektivně existují, které je třeba řešit a které tento senátní návrh zákona určitým způsobem řešit navrhuje.
        Děkuji vám, pane předsedo.