Děkuji za udělené slovo. Budu pokračovat zhruba tam, kde jsem skončila, to znamená zákonem č. 290/2002 Sb., kdy jsem hovořila o tom, jaké bude právní postavení zdravotnických zařízení, která budou přecházet pod kraj. Tato změna nastane ex lege, tedy ze zákona, nenastane z libovůle Ministerstva zdravotnictví. Mimo jiné otázka postavení zdravotnických zařízení měla být vyřešena zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jeho vystupování v právních vztazích, k čemuž nedošlo. Dlouze se diskutovalo především v návaznosti na finanční indispozice nemocnic o budoucím právním postavení zdravotnických zařízení, především o tom, zda zdravotnická zařízení budou státními zařízeními, nebo nestátními. Nakonec byla zvolena varianta tzv. zakonzervování příspěvkových organizací, potažmo i zdravotnických zařízení, do doby speciální právní úpravy, čímž došlo k omezení jakýchkoli zřizovatelských pozic.
        Pro interní potřebu chci sdělit, že na otázku ručení zadlužených nemocnic existují v současné době dva právní názory, které jsou v zásadě rovnocenné a shodně věcně zdůvodnitelné. Jedním z názorů je ten, že za závazky nemocnic, které přešly na kraje, budou primárně odpovídat pouze samotné příspěvkové organizace kraje a ručení státu k 1. 1. 2003 zanikne. Druhý názor naopak potvrzuje tu skutečnost, že za závazky příslušných nemocnic bude dále ručit stát zastoupený Ministerstvem financí, a to v návaznosti na ustanovení § 74 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kde je uvedeno, že za závazky příspěvkových organizací vzniklé v souvislosti s provozováním hlavní činnosti ručí stát. V obou případech se jedná o závazky vzniklé před 1. 1. 2003 a v průběhu roku 2002 neukončené či nevypořádané. Závazný výklad k této otázce ale může poskytnout pouze soud v konkrétní věci.
        Zadlužení lůžkových zdravotnických zařízení, jejichž zřizovatelem je okresní úřad, není problém, který by vyvstal až s okamžikem převodu na kraje. Některé nemocnice se v úhrnu v určité úrovni zadlužení pohybují po celou dobu existence systému úhrad ze zdrojů zdravotního pojištění. V jednotlivých etapách docházelo k pokusům o řešení tohoto stavu např. formou úvěru a návratných finančních výpomocí, např. v roce 1995, dílčí změnou reálného způsobu ze zdravotních pojišťoven přechodem na úhradu stanoveným paušálem, který byl konstruován za určité referenční období v roce 1997, a současným poskytnutím úvěrů několika velkým nemocnicím a jednotlivým subjektům zdravotních pojišťoven, naposledy v roce 1997 tzv. plošné oddlužení. S dvouletým odstupem se realizoval konkrétní komplexní program, který reagoval na nejstarší závazky po lhůtě splatnosti zdravotnických zařízení, která splňovala stanovená kritéria. Zdrojem tohoto programu bylo částečně omezení investičního rozvoje navrhovaného v rozpočtu pro příslušný rok.
        Při obecném přesvědčení a jistotě, že se nepodaří výrazně navýšit zdroje z HDP pro zdravotnictví, byly v průběhu minulých období opakovaně předkládány návrhy na změny způsobu financování zdravotní péče většího či menšího rozsahu. Řekla bych, že se hasilo to, co momentálně hořelo. Většina jich nebyla realizována. Lze důvodně předpokládat, že způsob úhrady zdravotní péče podle skupin diagnóz vnese do systému určité narovnání a dojde postupně i k vyrovnání bilancí jednotlivých nemocnic při nezbytné restrukturalizaci.
        Státní rozpočet pro rok 2002 ani návrh rozpočtu pro rok 2003 nedisponuje zdroji pro vyrovnání bilancí jednotlivých převáděných nemocnic. Je proto nezbytné postupovat v souladu se zákonem č. 290/2002 Sb., který specifikuje plán těchto převodů, s tím, že existují výrazné diference ve stavu hospodaření individuálních zdravotnických zařízení, kde nezastupitelný podíl má dosavadní zřizovatel, který měl bezprostřední vliv na řízení, a tím i hospodaření nemocnice. Je nutno rovněž konstatovat, že efektivním řízením dochází k změnám hospodaření v reálném čase. V neposlední řadě je nutno konstatovat, že hodnota převáděného majetku značně překračuje dosažený stupeň zadlužení. K 30. září t. r. činily pohledávky u těchto zařízení přibližně 2,9 mld. Kč, závazky 3,7 mld. Kč, čili rozdíl je 0,8 mld. Kč, což je hodnota dlouhodobého majetku, představuje objem zhruba ve výši 42,2 mld. Kč, který se převádí na kraje.
        Pro srovnání byl rozdíl pohledávek a závazků ke konci roku 2001 v objemu 0,76 mld. Kč a objem majetku představoval hodnotu 38,6 mld. Kč. Pokud si vezmu ještě situaci trochu podrobněji, pak musíme hovořit také o tom, jaké vlastně finanční zdroje do zdravotnictví v současné době jdou, jaké jsou celkové výdaje, jaká jejich struktura a kolik vlastně ve zdravotnictví potřebujeme či nepotřebujeme, a dostávám se k otázce, zda tedy navyšovat ještě systém vstupů do zdravotnictví, nebo nějakým způsobem také řešit výdaje.
        ***
        Nemůžeme řešit odděleně stránku příjmovou a stránku výdajovou. Ideální je, pokud jsou v rovnováze. Musíme přistoupit tedy k jedné věci, a to znamená říci zde zcela jasně, jaké jsou skutečné výdaje jdoucí do zdravotnictví.
        Porovnám-li léta 1998, 1999, 2001, 2002 a 2003, tak musím říci, že neustále finanční částky, které jdou do zdravotnictví, se postupně zvyšují. Nedochází ke stagnaci, naopak v roce 1998 to bylo celkově 130 mld. korun a pro rok 2003 můžeme hovořit o 176 miliardách. Z toho potom můžeme hovořit, kolik vlastně je tam podíl celkově na daných výdajích v otázce poměru k HDP, čili v roce 1998 to bylo 7,1, v roce 2002 a 2003 je to 7,4.
        Potom budeme-li hovořit o tom, jaké jsou platby v hotovosti občanů, pak musím hovořit v otázkách. V roce 1998 to bylo 10,6 mld., v roce 2002 13,9 mld. a v roce 2003 si představujeme zhruba 14 mld., čili opět zvolný nárůst. Budeme-li hovořit o dalších záležitostech, které se dostávají do systému zdravotnictví, pak musíme zcela jasně říci, že to jsou ještě finance, které získáváme z Evropské unie, kdy Evropská unie České republice přispívá v oblasti do zdravotnictví zhruba 10 mil. eur v rámci projektu Phare, které jsou zaměřeny na přenos znalostí a zkušeností nezbytných pro efektivní členství a na snadnější přizpůsobení normám Evropské unie.
        Jako příklad bych mohla uvést například ochranu proti ionizujícímu záření. Dále potom jsou to různé projekty, které se týkají zřízení národního referenčního centra ve smyslu DRG. Dále jsou to potom restrukturalizace hygienické sítě a v neposlední řadě také uznávání kvalifikací pro lékařské povolání a také potom ještě různé projekty, jako například projekt MATRA, předvstupní program nizozemské vlády, který má připravit právě reformu veřejné správy v oblasti zdravotnictví pro přípravu vstupu do České republiky. Předpokládáme, že ještě budeme využívat zdroje Evropské unie k tomu, abychom mohli patřičným způsobem těchto prostředků využít na vytváření sítě akreditačních a certifikačně uznávaných kvalit zdravotnických zařízení v naší republice.
        Podíváme-li se ovšem dále, pak musíme hovořit také ještě k otázce, zda budeme mít snahu nějakým způsobem síť zdravotnických zařízení, která v současné době představuje celkem 203 nemocničních zařízení ve všech krajích České republiky, optimalizovat tak, jak již v roce 1997 byl určen zákon č. 48 o veřejném zdravotním pojištění, kde se hovořilo o institutu výběrových řízení v návaznosti na lůžková zařízení do sítě smluvních zařízení. Tato otázka byla odstartována v tomto roce a musím říci, že právě vzhledem k rychlé výměně ministrů na Ministerstvu zdravotnictví se podíleli na aspektech vydaných stanovisek a posouzení bývalí exministři Stráský, Roithová a David, a pak již po roce 1999 byla tato řízení ukončena.
        Musím zde zcela říci, že výběrová řízení měla naplnit nejenom ustanovení zákona, ale především měla dosáhnout mnoha cílů. Jedním z cílů bylo odstranění neodůvodnitelných rozdílů mezi okresy v počtu lůžek připadajících na sto tisíc obyvatel jak v základních, tak v devíti dalších medicínských oborech při zachování dostupnosti lůžkové zdravotní péče a její kvality. Dále tam mělo dojít ke zlepšení výkonnosti a efektivity zdravotnických provozů a pracovišť. Dále mělo dojít ke zvýšení hospodárnosti při poskytování zdravotní péče, mělo dojít ke zlepšení komplexnosti, provázanosti a úrovně poskytované zdravotní péče tím, že každá nemocnice a její odborné oddělení budou používat k léčení co nejkompletnější diagnostické a léčebné metody odpovídající současným odborným a technickým možnostem. Mělo se dosáhnout transformace lůžkového fondu ve smyslu snížení počtu akutních lůžek ve prospěch lůžek následné péče, která nám dosud chybějí.
        A já zde musím zcela jasně říci, že v současné době má naše republika 66 tisíc akutních lůžek, přitom potřeba je zhruba 64 tisíc, dva tisíce akutních lůžek je nutno redukovat nebo transformovat. A musím říci, že i 20 tisíc lůžek musíme být schopni a ochotni přetransformovat do formy následné péče. A dále bych zde chtěla zmínit, že nám chybějí ještě následná lůžka ve formě paliativních a hospicových. O těchto lůžcích vůbec prakticky nebyla až dosud nějaká diskuse a já musím říci, že ještě otevřeně by bylo dobré přiznat si, a to musím do vlastních řad, řad lékařů a provozů nemocnic, statut zdravotně sociálního lůžka, který je v současné době v nemocnicích, ale oficiálně se nevykazuje, protože každý pacient, který je v nemocnici, v podstatě je pacientem, který potřebuje zdravotní péči, i když tomu není ve všech případech pravda. S hrubým odhadem mohu hovořit o deseti- až patnáctiprocentním počtu v rámci lůžkového fondu.
        Řekla bych zde ještě jednu věc pro ilustraci - přehled zdravotnických zařízení, u kterých na základě výběrových řízení došlo k redukci nebo transformaci. Musím říci, že ani občané nebo naše zdravotnická síť nějakým způsobem nebyli poškozeni nebo se to jakýmkoliv způsobem nikoho nedotklo.
        Hovořila bych například o Občanském sdružení pro provoz v Měšicích, o Nemocnici v Třebotově, Městské nemocnici v Roztokách, Městské nemocnici ve Vejprtech, Medicia Podbořany, Městská nemocnice Aš, Nemocnice Varnsdorf, Nemocnice Eliška v Karlových Varech, Městská nemocnice Vimperk, Nemocnice Horažďovice, Nemocnice ve Vlašimi, Nemocnice s poliklinikou Kralupy nad Vltavou, Nemocnice s poliklinikou v Lomnici nad Popelkou, Městská nemocnice v Hořicích v Podkrkonoší, Nemocnice Jaroměř, Polička a Moravská Třebová. Ve většině z těchto nemocnic došlo ke změně akutních lůžek na lůžka následné péče s redukcí počtu lůžkového zařízení. Vidíte, že nedošlo k nějakým změnám ve smyslu zhoršení kvality, řekla bych naopak.
        Další věcí, kterou zde otevřeně musíme říci, je otázka, kdy jsme hovořili o příjmových stránkách, a víme, že veškeré vstupy, které jdou do zdravotního systému, jdou prakticky ze zdravotního pojištění a zdrojů, které jsem uvedla, to znamená jak od občanů, tak ze státního rozpočtu, něco z obcí nebo ostatních organizací Evropské unie. A tyto procházejí přes zřízení pojišťovny ve smyslu devíti pojišťoven, které se v současné době nacházejí v daném systému.
        Musíme si zcela jasně říci, jakým způsobem jsou tyto pojišťovny v zákoně ošetřeny, jejich příjmy, jejich výdaje. Já zde musím říci, že je zapotřebí i v souvislosti s reformou veřejné správy zaměřit se na nějaké zákonné změny a novely dosavadních zákonů týkajících se právě otázek zákona o všeobecném zdravotním pojištění, o Všeobecné zdravotní pojišťovně a provádějících vyhlášek. Musím zde říci, že je zapotřebí podívat se na otázku struktury tvorby základního fondu, provozního fondu reprodukce, prevence, fondu rezervního a ostatních, ještě zajišťovacího u zaměstnanců zdravotních pojišťoven. My si musíme zcela jasně říci, že je zapotřebí tyto fondy nadále plnit v takovém vysokém procentu, jak dosud jsou plněny.
        Podíváme-li se na fondy rezervní, víme dobře, která pojišťovna je schopna tyto fondy plně plnit a která ještě ani nedosahuje potřebného plnění. Jestliže za posledních několik let z rezervních fondů nebylo čerpáno, pak musíme najít diskusi a snahu k tomu, abychom změnili tyto zákonné normy a snížili procento plnění v těchto fondech, abychom změnili i otázku základního fondu, provozního fondu a ostatních souvisejících. Domnívám se, že rozsáhlá novela, kterou připravujeme na Ministerstvu zdravotnictví a budeme diskutovat právě se zástupci zdravotních pojišťoven, usnadní velkým způsobem uvolnění mnohých prostředků finančního charakteru právě těm poskytovatelům, kteří jsou financováni přes tyto systémy.
        ***
        Mohu říci, že by se jednalo o miliardy Kč. Je to i ovšem otázka platby státu za své pojištěnce. Od 1. 1. stát navyšuje platby o 2 miliardy. Další věcí je zvýšení odvodu zdravotního pojištění od zaměstnanců. To znamená, při současném návrhu zvýšení minimální mzdy počítejme, že opět dojde k nárůstu financí do dané kapitoly při zavedené a odsouhlasené minimální mzdě, o které se předpokládá, že bude ve výši 6 200 Kč - ze současných 770 Kč bude tato částka podstatně navýšena.
        Naší snahou musí být nejen otázka výše zdravotního pojištění - zde bych hovořila o tom, že není třeba, a programové prohlášení vlády o tom hovoří zcela jasně, navyšovat 13,5procentní odvod. Naopak musíme dokázat další věc - je mnoho osob samostatně výdělečně činných, které jsou léta opakovaně ve ztrátách, ač podnikají, ač rozmnožují své majetky, a nejsou schopny odvádět správné procento ze zdravotního pojištění. Zde půjde opět o určitý návrh, který je možno podat Ministerstvu financí, aby i tyto osoby samostatně výdělečně činné odváděly stabilní částku do zdravotního pojištění.
        Tím jsme vyčerpali otázku příjmů do daného systému a měli bychom se zabývat také otázkou optimalizace systému Všeobecné zdravotní pojišťovny ve smyslu kopírování reformy veřejné správy, kdy se domnívám, a diskuse již byla nastartována se zástupci Všeobecné zdravotní pojišťovny, že bychom se měli zabývat touto otázkou ve smyslu změny do systému krajských poboček s následnými místy kontaktního charakteru v okresech.
        Jestliže v současné době máme zhruba 200 zařízení v celé republice, která pracují pod Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, domnívám se, že při snižujícím se počtu pojištěnců již toto číslo neodpovídá a je zapotřebí otevřeně přiznat, že nějaká redukce v otázce personální i v otázce daného počtu kontaktních míst je na místě; ušetřili bychom určitě mnohé výdaje z provozního fondu. To znamená, že i tím bychom mohli snížit procento výdajů na provozní fond. Bylo by možné vyhláškou přes Ministerstvo financí ošetřit výdaje na provozní fond již od 1. 1. 2003, a to pro VZP 3 %, pro ostatní pojišťovny ve výši 3,5 %. Pojišťovny by se naučily efektivním způsobem využívat finance, které do provozních fondů jdou, a posílili bychom nějakými financemi prostředky jdoucí za poskytovateli.
        Podívejme se také ještě na otázku, jak vlastně poskytovatelé využívají své možnosti různých forem finančních toků, které k nim jdou, zda jsou schopni nějakým způsobem ovlivnit otázku své ztrátovosti nebo formy zadluženosti. Budeme-li hovořit o tom, že nemocnice jsou výkonné a takzvaně "výkonné", tak si otevřeně přiznejme, zda nemocnice, která plní svoji funkci na 70 % nebo i méně, která pokud jde o lůžkový fond jejích zařízení, obložnost, mnohde podkračuje dané doporučené číslo 70 % a dosahuje na některých odděleních řekněme 30 - 45 %, je zbytná, či nezbytná a zda by nebylo lépe v zájmu kvality poskytované zdravotní péče vytvořit nějaké přirozené centrum, které by splňovalo podmínky pro poskytování vysoké kvality péče. Hovořme i o otázce, zda nemocnice, která při některém úkonu vytvoří pouze deset operací za rok, poskytuje kvalitu, má-li sto porodů za rok, zda je to úměrné apod. Hovořme o tzv. optimalizaci zdravotnických zařízení, optimalizaci sítě, ať už lůžkové, nebo ambulantní.
        Domnívám se, že Ministerstvo zdravotnictví v této záležitosti udělalo v současné době velmi výrazné kroky. Vytvořilo nejen zásady pro optimalizaci sítě, stanovilo minimální standard na LSPP, ale navíc ještě byla ustavena komise v čele s prvním náměstkem a se zástupci z odboru tvorby sítě, z odboru investic, odboru právního a finančního, kteří vyjíždějí do každého kraje a diskutují se zástupci kraje, s dotčenými zdravotnickými zařízeními, se zástupci pojišťoven právě o otázce koncepce zdravotní politiky krajů. Myslím si, že Ministerstvo k tomuto kroku přispělo nemalou měrou. Do dnešního dne chybějí pouze dva kraje, s kterými bude ještě vedena diskuse. A nebude ukončena. Naopak my jsme připraveni v budoucím období i nadále krajům velmi výrazně pomáhat a diskutovat s nimi o otázkách převodů, eventuálně změn, které by mohly nastat při přechodu zdravotnických zařízení na kraje.
        Musím zde zcela jasně říci, že kraj bude mít velké kompetence. Nicméně bude mít i blokační mechanismus, že nebude moci o své vůli zařízení zrušit, bude muset požádat při prodeji či jiném nakládání s daným majetkem v prvé řadě Ministerstvo zdravotnictví. Kraj bude povinen provozovat zdravotní péči v daném zařízení po dobu minimálně deseti let.
        Dále bych chtěla hovořit také o tom, že do nemocnic, ať už fakultních, nebo okresních, v současné době proudí každým rokem investice. Mnohé investiční stavby jsou ve fázi před dokončením, některé jsou započaty a některé se nacházejí v průběhu výstavby. Já bych chtěla apelovat na vás, poslance parlamentu, abyste velmi zvažovali různé změny, které se provádějí v rámci kapitoly Ministerstva zdravotnictví přesunem různých prostředků ve státním rozpočtu na takzvané isprofiny, protože jakékoli přesuny potom povedou k tomu, že daná zařízení, která jsou před dokončením, a byla jim plánována navýšená dotace v příštím roce, nebudou zdárně a v daném termínu dokončena, bude to prodlužováno, a tím budeme nemocnici uvádět do situace, kdy delší dobu nebude moci využívat nové zařízení k provozování činnosti, a tím i zvýšení efektivity. Navíc bych byla velmi ráda, kdyby se nestávaly takové věci jako v minulých letech, kdy poslaneckou iniciativou se začala v různých nemocnicích nějaká díla, která v prvotní fázi byla ve výši několika milionů Kč, následně si jejich dofinancování vyžádalo stovky milionů Kč, mnohdy i půl miliardy, a je otázkou, zda vždy byla tato iniciativa nebo investice optimální. Mohla bych uvést např. nemocnici v Jihlavě, kde byla v roce 1995 započata stavba centrálních operačních sálů, trochu předimenzovaná vzhledem k spádu, vzhledem k velikosti kraje a zařízení. Já se velmi obávám, že po spuštění tohoto provozu nastanou nemocnici, která má problémy, ještě větší problémy. Nicméně Ministerstvo zdravotnictví nachází pro danou nemocnici speciální program, aby daná kapacita deseti centrálních sálů byla řádně využita.
        Hovořila jsem o otázce optimalizace sítě, otázce investic, ale chtěla bych hovořit i o další otázce, která se s nemocnicemi váže, to je otázka léčby. To znamená léková koncepce a ostatní zdravotnický materiál. Ano, musíme si říci, že výdaje na léky a zdravotnický materiál se rok od roku zvyšují. Zvyšují se v různých kapitolách a zvyšují se u některých léků dvojnásobně, u některých i trojnásobně.
        ***
        Na Ministerstvu zdravotnictví probíhá současně diskuse na tvorbu lékové koncepce. Domnívám se, že v průběhu zhruba půl roku, i na základě diskuse s ostatními účastníky, to znamená s pojišťovnami a odbornými společnostmi, bude předložen tzv. standard na léčbu onkologicky nemocných, protože právě cytostatika nás velmi zatěžují ve smyslu výdajů, a my musíme mít jasnou odpověď na to, která diagnóza si vyžaduje radioterapii, a není možné využívat cytostatikum, která si vyžaduje kombinaci, nebo která si vyžaduje pouze cytostatickou, eventuálně ještě využívat jiné formy zdravotní péče. Tyto standardy budou potom nepodkročitelné a povedou k efektivitě výdajů v daném systému.
        Také otázka kontrol je právě tou otázkou, která - a budu zde potom hovořit o konkrétních číslech - byla od roku 1992 podhodnocena, protože jestliže mám statistiku, ve které se hovoří velmi významně, kolik bylo vlastně učiněno kontrol od roku 1992 až do roku 2000, pak musím hovořit, že tyto kontroly byly velmi sporé, jednalo se jednak o kontroly ve smyslu státních organizací, příspěvkových, ale i jiných, a musím říci, že trestních oznámení bylo dáno velmi málo, celkově bych řekla jenom řádově do deseti, otázek kontrol, které byly pozitivní, tak celkem bylo provedeno 83. Jsou to čísla velmi malá na počet zařízení, která v republice máme, a já se domnívám, že pokud se hospodaří opravdu s financemi, které jdou do tohoto systému, je zapotřebí mít na různých stupních dostatečné kontrolní mechanismy, aby byly vynakládány tyto finance, vložené do systému, účelně. Myslím si, že metodické pokyny pro výkon předběžných a průběžných finančních kontrol v oblasti financování programu reprodukce majetku s účastí státního rozpočtu nebo i otázky projektových realizovaných resortů jsou zapotřebí, a Ministerstvo zdravotnictví již vypracovalo metodiku pro kontrolu přímo řízených organizací a rozhodně se nezříká odpovědnosti, že bude vytvářet kontrolní mechanismy tam, kde bude mít ještě investiční akce a kde poskytlo i v minulosti některé systémy dotačního charakteru.
        Musíme se ovšem zamyslet také nad otázkou, zda máme dostatečnou legislativu, a já si myslím, že zákon č. 20/66, opakovaně novelizovaný, je zapotřebí, aby došlo k další zákonné úpravě, a to znamená jednak zákona o zdravotnickém zařízení, o zdravotní péči a jiných souvisejících zákonů, nejen charakteru zákona o všeobecném zdravotním pojištění, o Všeobecné zdravotní pojišťovně a různých vyhlášek, ale jsou to také zákony, z nichž jeden jsem zde již přednesla, a byl to zákon o způsobilosti k výkonu povolání lékařů. Je připraven i zákon pro nelékařská povolání. Já si myslím, že nejenže se jedná o zákony harmonizační ke vstupu do Evropské unie, ale že je zapotřebí také otevřeně si říci, že těmito zákony budeme řešit otázku nedostatku některých profesí, kterých se nám nedostává ve zdravotním systému, ať již hovoříme o první linii, nebo o lékařích v některých oborech, a tady musím hovořit o oborech, které opravdu je velmi těžké obsadit v současné době, jako je třeba patologie, ARO nebo pracovní lékařství, a pomalu se nám budou dostávat i další obory na přetřes dne, jako budou radioterapeuti apod.
        Vše souvisí se vším, to znamená i otázka platů ve zdravotnictví. Víte dobře, že zdravotnictví dlouhou dobu bylo opomíjeno a prestiž tohoto povolání se dostala trošku do jiné roviny. I když občany této země je vnímána jako nejprestižnější, finanční ocenění práce lékařů a ostatních pracovníků ve zdravotnictví dlouhou dobu pokulhávalo. Byla dvě skoková navýšení v uplynulých letech, a já musím říci, že v prvním pololetí roku 2002 byla dosažena průměrná mzda v hrubé výši 16 171 Kč, a z toho u lékařů 31 692, kde došlo k nárůstu zhruba o 13,6 % a u středních zdravotnických pracovníků o nárůst o 12,3 %.
        Nesmírně si vážím práce lékařů, práce sester a ostatních pracovníků ve zdravotnictví, velice ráda bych přijala usnesení takové, které by jim umožňovalo daleko vyšší nařízení, ale musíme vycházet z reálných čísel, která jsou, z reálné situace, kterou mnohé nemocnice mají, a já si nedovolím, abych nemocnice ještě více nějakými opatřeními direktivního charakteru zadlužovala. Domnívám se, že je zapotřebí k této otázce přistupovat velmi citlivě, a musím říci, že 7% navýšení tarifů, které je plánováno na příští rok, bude tak akorát únosné pro to, aby nemocnice byly schopny tuto otázku vyřešit bez jakýchkoliv problémů, právě za cenu toho, že musíme dokázat navýšit vstupy do zdravotního systému tím, jak jsem řekla, vyšším odvodem za státem hrazené pojištění úsporami na výdajích, které se objevují ve smyslu provozních fondů, a dále potom i ve smyslu zvýšení minimální mzdy. Tyto všechny věci povedou potom k tomu, že plynule budou moci nemocnice jak navýšit mzdy svým pracovníkům, tak i vytvořit systém na úhradu závazků, které mají z minulých období.
        Jednou z věcí je také otázka úhrady poskytované zdravotní péče, a já musím říci, že nedošlo k dohodě u lůžkového zařízení. Proto Ministerstvo zdravotnictví vstoupilo do dané fáze a vyhláškou bude na příští období, první pololetí roku 2003, upravovat tuto úhradu ve smyslu i restrikce, dá se říci, dolního procenta. Nemocnice budou povinny - tak aby byly efektivní a výkonné - dosáhnout 98 % výkonnosti za obvyklé referenční období, ale nebudou omezovány ve smyslu horních sazeb. To znamená ty, které budou mít uzavřenu smlouvu do tří měsíců od 1. ledna, budou mít navýšeny tzv. paušální sazby a budou placeny ve výši 108 % zálohově, ty, které nebudou mít uzavřenu, tak jenom 104 %, dosáhnou-li 98 %, nebudou vracet, dosáhnou-li více, do 110 % dostanou plnou úhradu, od 110 do 115 75 % a nad 115 40 %. Myslím si, že je to opatření, které velmi významně posílí příjmy daných nemocnic, a kraje nemusí mít obavu z toho, že by při správném managementu v nemocnicích, které jsou zadluženy, nedošlo k ozdravění a oddlužení daných nemocnic.
        Chtěla bych zde ještě jednou apelovat na tu otázku - najdeme společnou vůli k tomu, abychom systém zdravotnictví, systém služeb řešili společně, udělali co nejdříve patřičné legislativní kroky, tak aby systém mohl být funkční? A já se nebojím říci, že odpovědnost, která bude na krajích, bude velmi velká, budou blíže daným zařízením, budou mít lepší kontrolní mechanismy, ale také budou mít právo na to, aby učinily výběrová řízení tam, kde jsou nemocnice v některých problémech, a zvážily, zda management dané nemocnice je na správném místě.
        Na závěr bych ještě pohovořila o otázce AVELu. Víte dobře, že velkodistribuční firmy zastavily dodávku léčiv do některých nemocnic. Přistoupili jsme k tomu operativně, do nemocnic, kde je zastavena dodávka, nehrozí žádné nemocnici, že by nemocnice nebyly zásobovány léky; ty, které potřebují v akutní formě, uhrazují přímo, tam, kde by hrozily nějaké problémy, vypomohou solidárně jiné nemocnice, které se k tomu aktivně přihlásily i na základě schůze s námi, když jsme je vyzvali, a navíc ještě byly i na okresní úřady v místech, kde nemocnice nemají dodávky plynulého charakteru, vyčleněny finanční částky, které by sloužily pouze na úhradu tzv. akutní péče, kdyby daná nemocnice neměla možnost ze svých zdrojů ji finančně uhradit.
        Ještě jednou bych zde chtěla říci, abychom nepřistupovali k plošnému oddlužení zadlužených nemocnic. Nebylo by to výchovné a varovala bych před opakováním kroku, který byl v roce 1997, který nepřinesl nic jiného, než že opět uvrhl tím, že nemocnice se spoléhaly na takzvanou ruku státu, která je mocná a vše oddluží, pokud se zvednou hlasy a nebudou nějakým způsobem aktivně přistupovat samy ke svým problémům a řešit je a budou čekat, až někdo za ně přijde a vyřeší je, tak abychom opravdu netrestali ty, kteří jsou poctiví a dokáží pracovat s vyrovnaným rozpočtem, ne-li přebytkovým.
        ***
        A že těch nemocnic je více, tak je to pravdou, a nejsou to jenom nemocnice malé, jsou to i fakultní nemocnice malé, které mají opravdu pozitivní vyrovnaný rozpočet. A jsou některé, které budou v propadu léta, ačkoliv byly v minulosti opakovaně oddluženy.
        Děkuji za pozornost. (Potlesk sociálně demokratických poslanců.)