Vážená paní předsedající, dámy a pánové, přicházím se dvěma pozměňovacími návrhy. První se týká položky oprava hradu Rabyně v okresu Plzeň-jih, kapitola Ministerstva kultury, záchrana architektonického dědictví, částka 1,5 milionu Kč, z kapitoly VPS.
        Odůvodním jenom jednou větou. V letošním roce při dlouhých deštích se část hradu zřítila a hrozí zřícení další části. Hrad je dominantou Plzeňska, často navštěvovaný. Myslím si, že by si opravu zasloužil.
        A teď k mému druhému pozměňovacímu návrhu. Je to žádost o zařazení do státního rozpočtu položky Střední škola strojnická Plzeň, výstavba školních dílen, kapitola ministerstva školství. Žádost o 15 milionů z vládní rozpočtové rezervy.
        Vážené dámy a pánové, když byl projednáván rozpočet ve výboru pro vědu, vzdělávání atd., nebylo potřeba žádného citového vydírání pomocí fotografií chátrajícího objektu dílen Střední školy strojnické v areálu Škody Plzeň. Přesto členové výboru pochopili moje obavy o osud praktické výuky téměř 700 žáků, studentů, učňů ve Škodovce. Škodovka Plzeň bude letos měnit majitele a školní dílny nejsou chráněny dlouhodobou nájemní smlouvou. Nikdo ani nemůže říci, zda nový majitel bude ochoten investovat desítky milionů do opravy této staré budovy. Budova je z první republiky. Třebaže Ministerstvo financí kolonku středních škol v rozpočtu zrušilo, vždyť střední školy přešly pod kraje, bylo ve výboru odhlasováno 15 milionů na zahájení výstavby těchto dílen. Hala bude stát přes 50 milionů. Netajila jsem a poctivě jsem přiznala, že 15 milionů je na začátek stavby a že nejde o nějaký skrytý úmysl. Nechci polemizovat s tvrzením o odpovědnosti kraje. Chci jen poukázat na specifiku této střední školy. Jde zde o výuku na strojích řízených počítači. Když v říjnu kraj kupoval jeden stroj na veletrhu a přivezl ho do Plzně, stroj stál 1 milion 450 tisíc. Povinností kraje je zabezpečit kvalitní výuku. Pokud tato škola nebude mít dobré stroje, tak nemá vlastně opodstatnění ke své existenci. Je tedy nutné, aby kraj stroje zabezpečil, ale už nemá peníze na to, aby mohl halu postavit. Proto jsem se obrátila se žádostí na stát.
        Po rozhodnutí rozpočtového výboru jsem si připadala jako Don Quijote, který se postavil proti větrným mlýnům a byl odhozen stranou. Vyčítala jsem si, proč jsem neobešla všechny členy výboru a nevysvětlila jim, jak důležitá otázka dílny jsou, že je to mimořádná záležitost a že je to výjimečný stav. Že je to důležité nejen pro Plzeň, ale pro celý Plzeňský kraj, protože tady se mohou v internátu ubytovat děti z jiných škol a mohou tady na těchto strojích probíhat i rekvalifikační kursy atd.
        Nedávno přišli manažeři renomované japonské firmy na Krajský úřad v Plzni se žádostí o nábor pracovníků. Dostali jasnou odpověď - nemáme. Nemáme. Nemáme žádné nekvalifikované dělníky, nevyučené dělníky, o které vy stojíte, o které se zajímáte. A to mě skutečně potěšilo. Jsem šťastna, že v Plzeňském kraji se nenašlo 400 nádeníků, ale že tam máme jen vyučené dělníky. Vím, že peněz v rozpočtu se nedostává, ale i Napoleon uprostřed bitvy křičel: Nebraňte děla, ale chraňte osly a učence. Protože pochopil, že kromě proviantu jsou nejdůležitější vzdělaní lidé, které má s sebou. A já si myslím, že tohle chápeme i my, že každá koruna, která přibude do rozpočtu kapitoly školství, je ta nejlépe vynaložená koruna.
        Děkuji za pozornost.