Já se velice omlouvám.
        Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii, dále jen ICTY, je ad hoc soudním orgánem zřízeným rezolucí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů č. 827 ze dne 25. května 1993 za účelem vyšetřování a potrestání osob odpovědných za vážné porušení mezinárodního humanitárního práva na území bývalé Jugoslávie po 1. lednu 1991. Sídlem ICTY je Haag. Česká republika se na jeho činnosti podílela a podílí aktivním způsobem, a to jak platbou pravidelných příspěvků i dobrovolných příspěvků, tak přímou českou účastí na práci tohoto judiciálního tělesa. JUDr. Ivana Janů do roku 2004 zastávala post soudkyně ad litem.
        Dohodu o relokaci svědků sjednávají členské státy OSN s touto organizací za účelem zajištění ochrany osob svědčících v průběhu soudních procesů, které probíhají před Mezinárodním soudním dvorem.
        Předkládaný text dohody vychází ze standardizovaného vzoru, na jehož základě uzavírá mezinárodní dvůr takovéto dohody s partnerskými státy. Standardizovaný vzor dohody byl z české strany předmětem několika připomínek a návrhů na doplnění, které Mezinárodní trestní tribunál akceptoval. Vedle Ministerstva zahraničních věcí se na jednání o textu dohody podílelo Ministerstvo vnitra jako spolugestor. Po uplatnění všech připomínek z české strany a jejich odsouhlasení mezinárodním soudem nebrání už nic tomu, aby mohlo být přikročeno k vlastnímu sjednání dohody.
        Přestože bude dohoda prováděna přímo mezinárodním soudem, bylo nezbytné ji uzavřít se Spojenými národy, které jako zřizovatel jednají jménem mezinárodního soudu, neboť mezinárodní soud nedisponuje vlastní mezinárodněprávní subjektivitou. K podpisu dohody mezi zástupci ČR a OSN došlo dne 15. září 2006 v nizozemské Haagu.
        Z formálního hlediska tvoří dohodu 12 článků a příloha, která je nedílnou součástí. Předmětem dohody je stanovení možnosti mezinárodního dvora požádat ČR o přijetí tzv. relokované osoby, tedy přemístěné osoby, a ustanovení režimu, jakým se vyřízení žádosti a případný pobyt této osoby na území ČR bude řídit. Text dohody je formulován tak, že ČR nemá závazek uvedenou osobu přijmout. ČR uvedenou žádost posoudí a v případě, že dojde k závěru, že relokovanou osobu přijme a může jí zajistit požadovaný standard, na žádost odpoví kladně. Na rozhodování o tom, zda ČR relokovanou, tedy přemístěnou osobu přijme či nikoliv, se bude podílet Ministerstvo vnitra a Policie ČR.
        Základní pojmy obsažené v dohodě definuje čl. 2. Na jeho základě se relokovanou osobou rozumí svědek nebo v případě potřeby jeho blízcí příbuzní, kteří vypovídali nebo budou vypovídat v průběhu řízení před mezinárodním soudem. Do skupiny blízkých příbuzných patří manžel či manželka, partner či partnerka relokované osoby, rodinní příslušníci mladší 18 let nebo rodinní příslušníci starší 18 let žijící ve společné domácnosti s relokovanou osobou.
        ***
        V případě, že se Česká republika rozhodne požadavku Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii na relokaci osoby vyhovět, musí takové osobě zajistit na základě článku 5 minimální standard, jaký je poskytován uprchlíkům podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a jejího dodatkového protokolu.
        Zvláštní situace může nastat, pokud by Mezinárodní trestní tribunál zároveň s žádostí o relokaci požádal i o poskytnutí speciálního ochranného režimu pro určitou osobu. Poskytnutí speciálního ochranného režimu nebude však této osobě uděleno automaticky podle zákona č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Každý konkrétní případ bude posuzován zvlášť a k poskytnutí zvláštní ochrany bude muset být naplněn předpoklad poskytování této ochrany podle zmíněného zákona. Budou-li naplněna požadovaná kritéria, bude osoba, případně její blízcí příbuzní, zařazena do programu dle zákona na ochranu svědků. Pro zajištění bezpečnostních opatření budou využity přednostně i jiné možnosti, např. podle zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, nebo zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
        Česká republika se dle článku 6 dohody zavazuje udělit relokovanému humanitární azyl v souladu se svým platným vnitrostátním azylovým právem.
        Ukončení relokačních služeb upravuje článek 7. Nejdříve je řešena situace, kdy je zájem na ukončení relokačních služeb, ačkoliv je těchto nadále zapotřebí. V této souvislosti je dle dohody třeba nejprve informovat o tomto úmyslu druhou stranu, jakož i relokovaného. Dále je tajemník Mezinárodního trestního tribunálu během 30 dnů povinen zajistit souhlas jiného státu s převzetím odpovědnosti České republiky dle ustanovení dohody. Není-li toho schopen, je Česká republika oprávněna uzavřít takovou dohodu před ukončením relokačních služeb sama. V situaci, kdy tajemník ICTY shledá, že již není potřeba relokačních služeb, vyrozumí o tom písemně Českou republiku i relokovaného. Česká republika poté může dle vlastního uvážení ukončit relokační služby šest měsíců poté, kdy relokovaný takové vyrozumění obdržel.
        Článek 8 se zabývá úpravou nákladů. Stanovuje, že ICTY hradí veškeré náklady a výdaje související s cestováním relokovaného mezi ICTY a Českou republikou. Veškeré ostatní náklady a výdaje související s poskytováním relokačních služeb bude hradit Česká republika.
        Vstup v platnost a dobu platnosti dohody řeší články 9 a 10. Dohoda vstoupí v platnost okamžikem, kdy ICTY obdrží ze strany České republiky písemné vyrozumění, že byly splněny vnitrostátní formality potřebné pro vstup v platnost. Dohoda zůstává v platnosti, pokud ji některá ze stran neukončí podáním výpovědi v šestiměsíční výpovědní lhůtě.
        Spory ohledně dohody budou řešeny na základě článku 11 jednáním mezi stranami.
        Článek 12 stanoví zástupce pro záležitosti spojené s dohodou. Na české straně určí a zplnomocní takového zástupce ministr vnitra. Předpokládá se, že se jím stane ředitel odboru pro azylovou a migrační politiku Ministerstva vnitra.
        Dle výsledků uskutečněných výše uvedených expertních jednáních by Česká republika mohla být požádána o relokaci pouze několika desítek osob.
        Jde-li o vlastní existenci ICTY, předpokládá se jeho postupné ukončení v periodě 2008 až 2010. V této souvislosti může vyvstat otázka, jaký orgán převezme po ukončení činnosti ICTY závazky plynoucí z dohody po tomto datu. Záležitost je velmi intenzivně diskutována. Jednou z možností, ke které se Česká republika přiklání, je zachování úřadu tajemníka ICTY za účelem administrace závazků ze smluv, jež ICTY uzavřel, archivů apod.
        Dohoda je mezinárodní smlouvou tzv. prezidentského charakteru dle článku 49a a e Ústavy České republiky, neboť upravuje práva a povinnosti relokovaných osob, jakož i materii, která je předmětem zákonné úpravy, např. dle článku 5 či 6. S ratifikací dohody proto musí vyslovit souhlas obě komory Parlamentu České republiky.
        Text dohody je v souladu se stávajícími závazky České republiky a právem EU/ES. Provádění dohody nebude mít dopad na státní rozpočet. Předpokládá se, že náklady na pobyt relokovaných osob ponese z vlastních rozpočtových prostředků Ministerstvo vnitra, poskytnutí sociálního standardu v rozsahu požadovaném dohodou zajistí z vlastních rozpočtových prostředků Ministerstvo práce a sociálních věcí. Přesnou výši těchto nákladů není v současné době možno precizně identifikovat, neboť je to poprvé v historii, co Česká republika podobnou smlouvu uzavírá.
        Plnění závazků vyplývajících z dohody si nevyžádá změnu stávajícího právního řádu České republiky.
        Děkuji za trpělivost.