Přeji dobré ráno, kolegové. Myslím, že v Hamletovi někde stojí, že když je napadena čest, tak se člověk musí hájit, tak mi dovolte, abych, i když už mi to připadá únavné a pořád znovu slyším ty opakující se argumenty, které se týkají údajné nabídky sociální demokracie vůči Spojeným státům, tak pravděpodobně na to musíme stále reagovat, protože to nelze nechat bez odpovědi.
        Ta fakta prostě nejsou pravdivá, a pokud se chcete zabývat tím, kdo takto nabízel Českou republiku jako místo pro umístění základny, tak já vím pouze o dopisu, který jsem dostal od Jiřího Payna, vašeho poslance, který byl poslaný v roce 2000. Dostal ho prezident tehdy, premiér, dostal ho předseda Sněmovny. Já jsem byl tehdy předseda zahraničního výboru, tak jsem dostal kopii taky. A v tomto dopise Jiří Payne žádal prezidenta České republiky, tehdy Václava Havla, aby na jednání Bezpečnostní rady státu byla zařazena nabídka a možnost projednávání umístění základny protiraketové obrany Spojených států v České republice. Jiří Payne tam píše, že přímo by Česká republika měla nabídnout Českou republiku jako místo, kde by mohl být umístěn radar této základny.
        Takže opakuji: Věcný obsah je ten, že Payne žádá, aby se tím zabývala Bezpečnostní rada státu, aby Česká republika se nabídla jako místo umístění základny. To je první informace, kterou já si pamatuji, že se tady ve Sněmovně objevila. Zatímco když se tady říká, že sociální demokracie něco nabízela, já bych byl rád, kdybyste místo těchto opakujících se vět poskytli jediný doklad toho, co říkáte.
        Já mám k dispozici záznam. Nebudu se opírat o to, co mi kdo řekl. To nemá tady cenu. Ale mám k dispozici záznam, který pořídil Martin Palouš, velvyslanec, při cestě ministra obrany Jaroslava Tvrdíka ve Spojených státech, a v tom záznamu z toho jasně plyne - doufám, že nechcete, abych ho tady četl - tam je jasně napsáno, že žádná nabídka nepřišla z české strany. Byl to prostě návrh a námět, který přišel ze strany partnerů ve Spojených státech. A ty odpovědi Jaroslava Tvrdíka byly takové, že dvakrát zdůraznil, že nemá žádný mandát něco slibovat nebo se zavazovat. To znamená, že on opakuje, že v této věci poslední kompetenci má pouze Parlament České republiky a že může souhlasit pouze se zahájením technických konzultací.
        Já jsem v té době nebyl členem vlády, ale rozumím tomu, že když se v Severoatlantické alianci připravuje ona feasibility study pro protiraketovou obranu, tak je celá tajná. A my se dokonce k informacím o této technické studii nejsme schopni dostat. Takže je to, zdá se mi, běžná praxe.
        Začala technická jednání a bylo na začátku jasně opakováno, že žádný závazek, žádný politický mandát nikdo nemá, aby něco takového sliboval nebo se zavazoval. A teprve ve chvíli, kdy ta věc dostala reálnou podobu, tak se to stalo předmětem politických jednání. Pokud se to mohlo stát dřív, tak podle mě pouze na úrovni branně bezpečnostního výboru, protože tak jak je mi známo, tak předseda Jan Vidím v roce tuším 2002 dostal informaci od náměstka ministra obrany, generála, jehož jméno si teď přesně nevybavím, a ten vám poslal, pane poslanče, informaci o protiraketové obraně od Velké Británie. To znamená tehdy tato informace mohla být podána výboru. Pokud vím, tak se to nikdy nestalo.