Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych reagoval na některé náměty, které zazněly v rozpravě, protože pokud jde o vládní pozici, tak já s ní souhlasím. V zásadě k ní nemám žádné větší výhrady, ale chtěl bych reagovat na některé věci, které zazněly v rozpravě.
        Začnu tou otázkou, kterou položil pan poslanec Jičínský, v čem jsme tak zvláštní. Já se domnívám, že máme rozdílnou koncepci přístupu k evropské integraci. Na jedné straně eurohujerství, to je v podstatě postoj, který vychází z toho, že poklonkování Bruselu a automatický souhlas se vším, co z Bruselu přichází, přinese naší zemi největší prospěch, a na druhé straně názor, že nejsprávnější je svébytný postoj a svéprávný, samostatný, a hájení zájmů naší republiky. A já jsem přesvědčen, že takovýto postoj je správný postoj.
        Dovolím si vám to ilustrovat na jedné takové minihistorce z doby ratifikace evropské ústavní smlouvy. Bylo to z doby ještě před dvěma negativními referendy ve Francii a v Nizozemsku. Tehdy Evropský parlament přijal usnesení, jímž vyčlenil poměrně velkou částku na podporu evropské ústavní smlouvy. Přišel tam tehdy maďarský europoslanec s požadavkem, aby také oni dostali příslušné prostředky, a bylo mu řečeno: Vy nic nedostanete, vy jste přece evropskou ústavní smlouvy ratifikovali jako první už za týden, co tedy chcete? Takže tím chci demonstrovat, že ne vždycky takový ten eurohujerský postoj, to poklonkování je také výhodné.
        Jinak bych chtěl říci k té vícerychlostní Evropě. V podstatě jediná myšlenka toho vládního materiálu, který se nazýval Strategie České republiky v rámci Evropské unie, byla, že integraci je třeba dát znaménko kladné a jakékoliv dezintegraci znaménko záporné a že vícerychlostní Evropa prostě je něco strašného.
        ***
        V podstatě v tomto duchu to zde zmiňovala i paní poslankyně Zelenková. No, není to nic strašného, vícerychlostní Evropa samozřejmě existuje, a existuje v mnoha oblastech. Připomeňme Schengen. Ne všechny členské státy Evropské unie jsou členem schengenského prostoru. Připomeňme Evropskou měnovou unii. Ne všechny členské státy Evropské unie jsou jejím členem. Něco podobného se týká Severoatlantické aliance. Opět, ne všechny státy jsou jejím členem, takže vícerychlostní Evropa reálně existuje a není to nic strašidelného a nic strašného.
        Teď mi dovolte reagovat na některé věci, které říkal pan místopředseda Zaorálek, protože předpokládám, že v jeho vystoupení byl názor sociální demokracie určitým způsobem shrnut. Na začátku říkal, že konečně tady máme vládní pozici, konečně je o čem debatovat apod. No, přichází mi na mysl čínské přísloví, které říká - moudrý člověk nejprve činí to, co hlásá, a poté v tom setrvává. Prostě já musím říci, že v době vlád sociální demokracie nic takového jako mandát definováno nebylo a do Parlamentu předloženo nebylo. Jediné, co bylo předloženo, byla právě ta zmíněná Strategie České republiky v Evropské unii, což já nemohu označit jinak než jako tristní slátaninu, protože na jedné straně se to týkalo nepodstatných detailů a na druhé straně to bylo plné propagandistických vyjádření toho typu, která jsem zmínil, že integrace je vždycky dobře a vícerychlostní Evropa je vždycky špatně.
        Mimochodem, k tomu, co říkal pan místopředseda o naslouchání názorů opozice. Prezident republiky tehdy předložil k tomuto textu své zásadní stanovisko. Nebylo žádným způsobem a v žádném ohledu respektováno ani zohledněno, a ve chvíli, kdy tento dokument se dostal na jednání zahraničního výboru, tak jsme se dotazovali, jakým způsobem bylo reflektováno stanovisko prezidenta republiky, a tehdejší zástupce vládní koalice nám odpověděl, že nebylo respektováno a že ani náš názor, pokud bychom nějaký předložili, prostě nebude do toho dokumentu zapracován. To pak samozřejmě vede k tomu, že takové dokumenty mají stejnou životnost, jakou má vládní koalice, která je schválila.
        Teď bych se rád vyjádřil k poznámce, jaké názory jsou anebo nejsou v Evropě udržitelné. To je také názor, který často slýcháme, nebo že názory ODS jsou na okraji apod. Ve vydání pana předsedy Špidly jsme slýchali, že ODS je mimo hlavní evropský myšlenkový proud. No, chtěl bych k tomu říci: Co to je ten hlavní evropský myšlenkový proud? Připomeňme si, že evropská ústavní smlouva v definitivní podobě byla schválena v říjnu 2005 dvaceti pěti vládami, z nichž třiadvacet týden předtím katastrofálně prohrálo evropské volby. Čili já se ptám: Reprezentovaly tyto vlády, které schválily evropskou ústavní smlouvu v její definitivní podobě, opravdu mínění občanů členských států Evropské unie? Já se domnívám, že v žádném případě. Potom bychom měli být opatrní s tím, co je nebo není mainstream, s tím, co je evropský hlavní proud, a zda to není náhodou jenom názor evropské byrokracie, protože občané, kteří mohli vyjádřit svůj názor v evropských volbách, se vyjádřili úplně jinak. Něco podobného se týká evropské ústavní smlouvy, nebo operování s tím, kolik zemí ji schválilo a kolik ji neschválilo apod.
        K bodu, který se týkal radaru, jsme tady slyšeli dlouhé tirády o přímé demokracii apod. Chtěl bych říci, že o evropské ústavní smlouvě bylo hlasováno v referendu ve čtyřech zemích - ve Francii, v Nizozemsku, ve Španělsku a v Lucembursku. Dvě tyto země schválily v referendu evropskou ústavu a dvě ji neschválily. Pokud jde o počet obyvatel, tak dvě země, které reprezentují 63 mil. občanů, ji neschválily a dvě země, které reprezentují zhruba 40 mil. občanů, ji schválily. Takže z tohoto pohledu bych byl také velice opatrný, pokud jde o hraní si s čísly a vytváření většin.
        Potom zde pan místopředseda vyjádřil názor, že nedošlo ke krachu evropské ústavní smlouvy. Chtěl bych připomenout, že už na jaře 2005 adresoval europoslanec Jan Zahradil interpelaci na Evropskou komisi s otázkou, jaké právní důsledky by mělo "ne" v referendu k evropské ústavní smlouvě byť v jedné jediné členské zemi. Zdůraznil, že mu jde o jednoznačné právní důsledky vyplývající z evropského primárního práva. Evropská komise mu ústy tehdejší komisařky Margot Walströmové odpověděla, že pokud by pouze jediná země odmítla euroústavu ratifikovat, současné znění evropských smluv neumožní, aby vstoupila v platnost. Čili proto krach. Jediná možnost, jak by mohlo dojít ke změně této situace, by bylo, kdyby se referenda ve Francii a v Nizozemsku opakovala a kdyby dopadla s kladným výsledkem. Ale ani Francie, ani Nizozemsko nemají nic takového v úmyslu. Například nizozemský ministr zahraničí Bot (řekl Bota) se vyjádřil na podporu nové smlouvy, mimochodem - která by neobsahovala ústavní prvky, jakými jsou vlajka nebo hymna Evropské unie. V žádném případě nemá v úmyslu opakovat ratifikační proces stejného textu.
        A ještě mi dovolte krátkou poznámku k tomu, zda je evropská ústavní smlouva výhodná pro Českou republiku, nebo není. Pan místopředseda řekl, že to je poměrně obtížné. No, není to až zase tak obtížné. Existují na to jednoznačné statistické studie, například práce vědců z London School of Economy, a klíč k pochopení je v tom, že není pravda to, co tvrdí opakovaně zastánci ústavy, že tzv. hlasovací síla občana v jednotlivé členské zemi je úměrná počtu obyvatel této země. To je prostě názor sice intuitivní, ale chybný. Prostě oni ukazují na statistických příkladech, že statistická síla občana je nepřímo úměrná odmocnině z počtu občanů té dané země. A potom spočítají výhodnost, resp. spravedlnost hlasovacího modelu podle Nice a hlasovacího modelu podle ústavní smlouvy. A protože oba ty modely obsahují takzvanou dvojí většinu, to znamená většinu prostou, většinu členských států, a za druhé nějakou většinu další, v případě Nice kvalifikovanou většinu vážených hlasů, a v případě ústavní smlouvy většinu danou počtem obyvatel, tak docházejí k závěru, že tím, kdo nejvíce doplatí z hlediska své váhy na evropskou ústavní smlouvu, jsou státy střední velikosti. A pokud vás zajímá, které státy nejvíce ze všech, tak je to Česká republika a Maďarská republika. Prostě tento závěr statisticky je naprosto jednoznačný.
        Tolik moje reakce na některé náměty. Prosil bych kolegy, pokud požadují seriózní debatu, tak aby také k ní přispěli a aby se v té debatě vyjadřovali seriózně a kvalifikovaně.
        Děkuji vám za pozornost.