Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych svůj postoj k vládnímu návrhu o stabilizaci veřejných rozpočtů vyjádřil i já, obyčejný poslanec.
        Jsem člověk, který prakticky celý svůj život pracoval ve veřejné správě, nejvíce však na komunální úrovni. Mojí snahou bylo vždy podporovat oprávněné potřeby občanů, ať už v městském či okresním měřítku. Teď svým hlasem mohu jako poslanec politicky spolurozhodnout o dalším vývoji v naší zemi.
        Jsem si plně vědom, že naše země reformy potřebuje. Jsem toho názoru, že by to neměly být jenom reformy politické, ale především rozumové, s ohledy na všechny generace a - samozřejmě - v úměrném duchu solidárnosti majetných s méně majetnými či nemajetnými, zdravých s nemocnými, solidarity mezigenerační, za předpokladu nezneužívání nastavených systémů.
        Vážený pane premiére, prostřednictvím paní předsedající, ve vašem balíku, respektive batohu reformních zákonů, tak jak jej sami pracovně nazýváte, je zajisté řada návrhů, které bych mohl bez uzardění a rád podpořit. Avšak to, jak je vaše reforma předkládána, jako reforma slibující stabilizaci veřejných rozpočtů, respektive snižování zadluženosti naší země, opatřeními, která vedou u většiny občanů ke snížení životní úrovně a kvality života, mě nenechává chladným.
        Například jako zcela iracionální se mi jeví návrh pro výplatu nemocenského, řekněme spíše nevýplatu nemocenské dávky, kdy podle vašeho návrhu první tři dny nedostane nemocný zaměstnanec ani korunu. Zcela logicky. Zaměstnanec platí do systému nemocenského pojištění. Pak v důsledku nemoci a vystavení tzv. neschopenky lékařem mu vzniká nárok na plnění z nemocenského pojištění, které k tomuto účelu bylo zřízeno. A oprávněně takové plnění očekává s ohledem na své předchozí platby do systému. Dle vašeho návrhu se tak drtivá většina osob setkává pouze s plněními z vlastní strany a miniplněním, nebo spíše neplněním ze strany státu.
        Otázka zní: Pokud zaměstnanec bude krátkodobě nemocný, jak má podle vás situaci řešit? Vzít si dovolenou, aby měl alespoň nějaké finanční plnění? To asi ne, k tomu asi dovolená určena není. Přecházet nemoc? To asi také není vhodné. Tak tedy má být dlouhodobě nemocný, aby se mu ze systému nemocenských dávek dostalo alespoň nějaké protiplnění?
        Znovu opakuji, že se mi váš návrh jeví jako zcela demotivující pro ty zaměstnance, kteří často lehce onemocní, například angínou, a po dobu čtyř až pěti dnů se snaží vyležet, vypotit a co nejrychleji se vrátit do pracovního procesu. Rozumné by bylo navrhnout opatření proti dlouhodobé nemocnosti ve formě snižování dávek z nemocenského pojištění. Samozřejmě v závislosti na diagnóze určené ošetřujícím lékařem.
        Je zřejmé, že naše politické prostředí průřezem politickými stranami je různých názorových proudů k tomu či onomu návrhu. Racionalita by však měla spojovat toto politické prostředí a já osobně bohužel v tomto bodě návrhu tuto racionalitu postrádám.
        Za velmi závažný problém jako bývalý starosta města považuji dopad na snižování přímých daní na rozpočty měst a obcí. Odhady propadů příjmů státního rozpočtu, jak už jsme zde slyšeli, v případě zavedení rovné daně se pohybují podle ministerstva financí mezi 60 až 70 miliardami korun. Rovná daň se týká daní z příjmů fyzických a právnických osob a DPH, tedy takzvaných sdílených daní. Na místní samosprávy připadá 20,59 % z výnosů těchto daní, to znamená 14,4 miliardy. Na jednoho obyvatele to znamená zhruba 1450 korun, přičemž je třeba vzít v úvahu, že pro jednotlivá města a obce se tato částka přepočítává koeficientem podle počtu obyvatel.
        Jak je vidět, rovná daň se v případě svého zavedení dotkne velmi negativně rozpočtů měst a obcí a výrazně omezí možnosti obnovy těchto obcí a měst a investiční výstavby. Nejtvrdší dopad toto opatření bude mít na malá města a obce, která i například na evropské peníze nedosáhnou, respektive dosáhnou jen velmi těžko, a pouze několik málo z nich získá úvěr. Je velice obtížné proto takto postupovat. Ministerstvo financí sice uvádí, že propad v příjmech do obecních rozpočtů by byl dorovnán například navýšením podílu ze sdílených daní pro obce, kde by se to zvýšilo na 21 procent, ale to, myslím si, je velice nedostatečné.
        Dalším bodem, se kterým nesouhlasím, je zrušení daně z nemovitosti, ze zemědělských pozemků. Právě tato daň je totiž pro mnohé obce důležitým příjmem a mimo jiné i starostové se na kongresu Svazu měst a obcí, který se konal v Brně 19. dubna, vyslovili zásadně proti jejímu zrušení. Museli by tento příjem kompenzovat vyšším zdaněním svých občanů. A to, jak sami dobře víme, je velice nepopulární a pro malé obce prakticky nemožné.
        Pokud si však vláda je tak jista přínosem pro města a obce, tedy nárůstem financí v jejich pokladnách, proč například nenavrhne, aby Ministerstvo financí garantovalo českým obcím dorovnání finančních prostředků v případě, že se daně v předpokládané výši nevyberou, jak to funguje na Slovensku v souvislosti s jejich reformou z roku 2000?
        Chtěl bych se zeptat, prostřednictvím paní předsedající, vás, pane ministře Kalousku - doufám, že mě uslyšíte v kuloárech - kterého si já osobně vážím jako vynikajícího rétora a velice schopného politika, proč jste nenavázal na již vypracovanou stabilitu veřejných rozpočtů, kterou jste s panem Bohuslavem Sobotkou schvaloval a podporoval ji. Možná že by stačila jenom trošičku přísnější modifikace. Ta splňovala všechna zásadní kritéria i kritéria Evropské unie. Ta by nebyla tak bolestivá pro většinu občanů jako ta vaše. Copak se ekonomická situace v České republice tak zásadně změnila?
        O takto zásadní otázce, kterou stabilizace veřejných rozpočtů je, navrhuji širokou debatu, a zejména navrhuji oddělit jednotlivé oblasti do samostatných návrhů. V té podobě totiž řada i kvalitních návrhů nemusí spatřit světlo světa, pokud budou v jednom batohu s naprostými experimenty.
        Uvedené důvody a další nesystémové zásahy do zdravotnictví, školství a sociálních systémů mě však vedou k jednoznačnému závěru. Pro takovou reformu jako celek nemohu zvednout ruku.
        A ještě, jestli bych mohl, malou doušku: Kdyby zde vláda seděla a slyšela bývalého ministra financí pana Sobotku, myslím si, že už bychom žádnou reformu nemuseli znovu zpracovávat a že jsme v těch kolejích, které byly vytyčeny pro Českou republiku, mohli klidně pokračovat.
        Děkuji za pozornost.