Kolegové, dámy a pánové, dobré ráno. Pan premiér mě vlastně předstihl a zahájil bod, který my jsme chtěli zařadit, informace předsedy vlády ke kauze, která se stala veřejnou ne naším přičiněním. Já si myslím, že to, proč jsme chtěli zařadit ten bod na pořad jednání Sněmovny, je, že jsme znepokojeni tím, že v této zemi dochází k porušování ústavního práva rovnosti občanů před zákonem. To, co nás znepokojuje, že v této zemi máme privilegovaného obviněného. Základní problém, o kterém jsme chtěli mluvit, je, že vláda připustila, aby v jejím středu byl trestně stíhaný místopředseda vlády, a pak už zbývá počítat množství těch, kteří uvěří tomu, že takový politik v podobné funkci, že se s ním bude zacházet stejně jako s kterýmkoli jiným.
        Včera tady na interpelacích, pane premiére, jste tady uváděl jména sociálně demokratických politiků komunálních i dalších, kteří v průběhu minulého volebního období byli vyšetřováni nebo bylo u nich zahájeno trestní stíhání, ale po tom vašem výčtu tam chyběla jedna velmi důležitá informace. U všech těch politiků, pokud se objevilo podezření v tom minulém období, tak ti dotyční museli opustit sociální demokracii i funkce, i funkce, ve kterých se nacházeli.
        Já doufám, že mě pan premiér slyšel, když jsem toto řekl, protože to bylo speciálně na jeho adresu. Protože včera jste tady řekl ta jména a u všech těch jmen, která jste tu jmenoval, pane premiére, u všech platilo a bylo naplněno toto pravidlo. Nikdy jsme nedopustili, a to byly dokonce funkce nesrovnatelně nižší, než je funkce místopředsedy vlády, v tom je ten rozdíl a v tom si vláda zadělala na velký problém. Tahle kauza je samozřejmě jenom důsledkem téhle věci. Protože - a já dost dobře nechápu, jak se to mohlo právě v takovémto případě politika stát, že byl zvolen postup, který v této zemi nemá obdoby.
        Od vzniku České republiky se nestalo, aby Nejvyšší státní zastupitelství náhle rozhodlo o výměně dozorujícího žalobce těsně předtím než byl případ předán soudu. Státní zástupce nebyl na zásah shora dosud v této zemi vyměněn nikomu. Dosud platil u nás právní výklad, že Nejvyšší státní zastupitelství do jednotlivých živých kauz vstupovat nesmí. A je alarmující právě, že tohoto privilegia se poprvé dostalo politikovi v tak vysoké funkci.
        Opakuji: To co nás znepokojuje, je porušení ústavního principu rovnosti občanů před zákonem. Ten základní princip, který drží soudržnost společnosti, a jeden z těch, který drží společnost pohromadě, je, že právo musí platit pro všechny stejně.
        Já nesouhlasím s popisem, který vy jste tady podal. Já s vámi nesouhlasím v tom, když tady říkáte, a říkal jste to i včera v televizi, já jsem to viděl, řekl jste tam, že se pleteme. Vy jste řekl: Socialisté se mýlí, když říkají, že to je věc nejvyšší státní zástupkyně, to je přece věc Nejvyššího státního zastupitelství. Tak mi dovolte, abych vám na tohle řekl, že nejvyšší státní zástupkyně nese generální odpovědnost za rozhodnutí, která ten úřad dělá. A je vyloučeno si myslet, že takové rozhodnutí, navíc které se týkalo vicepremiéra této země, že by se takové rozhodnutí odehrálo bez ní a že by ho nemusela stvrdit svým souhlasem. Chová se v tomto stejně jako kterýkoli ministr. Od ředitele odboru dostane k náměstkovi a od náměstka to jde k nejvyšší státní zástupkyni. Musí to odsouhlasit, to musí být v poslední instanci její rozhodnutí a ona za ně nese generální odpovědnost. Pokud není nejvyšší státní zástupce určen pouze ke křtění štěňat v zoologické zahradě a není pouze reprezentativní funkcí, což věřím, že není, tak to prostě musí a funguje to takhle.
        A nesouhlasím, pane premiére, ani s tím popisem, jak jste tady provedl popis té kauzy. Vy jste to líčil jako samozřejmost, to co se odehrálo.
        Tady se odehrálo to, že advokát v tomto případě požádal o převedení té kauzy do Prahy. Nevím proč. Jestli proto, že vicepremiér funguje v Praze apod., ale to jsou potom zas ta privilegia. Pokud tohle byly důvody, že se prostě nestíhá dostavit na předvolání. To, co dokonce se jednou stalo, pane premiére, všichni si pamatují a proběhlo to v médiích, že pan vicepremiér se nedostavil na výslech, protože řekl, že měl jednání. To je přece opravdu naprosto nepochopitelné.
        Takže advokát požádal o převedení do Prahy, Nejvyšší státní zastupitelství mělo vyhodnotit podle obsahu - pane vicepremiére, mohl byste sedět tiše a nerušit mě?
        Já bych požádal předsedajícího, aby požádal pana vicepremiéra o to, aby po mně neopakoval každou větu, kterou řeknu. Chová se jako malé dítě, pan vicepremiér Nečas!
        ***
        Nejvyšší státní zastupitelství mělo prostě vyhodnotit tuto žádost podle § 59 trestního řádu, protože žádost svým obsahem byla v podstatě podnět k výkonu dohledu. A v této kauze je zřejmé, že ten dohled mělo na starosti krajské státní zastupitelství. To mělo všechny informace a krajské státní zastupitelství mohlo nejkompetentněji rozhodnout o tom, co si dále počít. To, že se to nestalo, bylo prostě porušením způsobu a pravidel fungování tohoto systému. Navíc krajské státní zastupitelství bylo věcně a místně příslušné zastupitelství v této kauze. Podle mě je jasné, že Nejvyšší státní zastupitelství mělo postoupit tuto žádost tomu, komu právně patřila.
        Tady bylo řečeno paní Veseckou, na tom ústavněprávním výboru, kterého jsem se účastnil, že údajně existuje pět nějakých podobných kauz v minulosti. Dovolte mi, abych řekl, že my jsme chtěli jednat o této věci také proto, abychom dostali konkrétní informace, aby ty kauzy někdo konkrétně zmínil, o jaké se jedná. V materiálu, který vypracovalo Ministerstvo spravedlnosti, jsou uvedeny dvě, to je ta vrchního soudce Sováka a potom ještě jedna. Když se podíváte přesně na tyto kauzy, tak zjistíte, že v obou případech se jedná o kauzy, které s tímto případem jsou nesrovnatelné, protože v té první šlo o soudce Vrchního soudu, a tak bylo zřejmé, že Vrchní soud je v té věci podjatý, a tak se samozřejmě postupovalo jinak, a v té druhé byla vznesena tím samotným zastupitelstvím, které to mělo dělat, námitka z podjatosti, oni sami se cítili podjatí. To je zcela specifická situace, která se samozřejmě řešila specifickým způsobem. To jsou dvě jediné konkrétní kauzy, které jsme našli a které byly použity jako příklad podobného postupu. A já tady tvrdím, že to není srovnatelné, a opakuji to, co jsem řekl v úvodu: Poprvé v historii se stalo, že Nejvyšší státní zastupitelství zasáhlo do konkrétní živé kauzy způsobem, který je od roku 1994, po přijetí nového zákona o státním zastupitelství, nemožný. Protože v tomto roce přijetím tohoto zákona jsme skoncovali s postavou generálního prokurátora socialistických časů, který jako slavný Višinský vstupoval do konkrétních a živých kauz. Prostě politika a vlivní ovlivňovali konkrétní výkon práva. To je to, co se mělo po roce 1994 jednou provždy odstranit. A ono to v podstatě platilo. Zdá se, že až dodnes.
        Já si myslím, že je důležité o tom mluvit také proto, že to v případě této vlády není poprvé, kdy se vstupuje do konkrétních kauz. Myslím si, že je třeba tady připomenout, že v případě Kubiceho zprávy se stejně tak politici, ministři, angažovali v ovlivňování této kauzy. To, že ministr Ivan Langer, který byl podezřelý v této kauze, rozprášil inspekci, dokonce vrtulníkem se odvolal šéf inspekce, to, že se státnímu zastupiteli dokonce odmítl vydat spis, to je naprosto flagrantní. To byly všechno způsoby, kterými se ovlivňovala tato kauza, s jednoduchým účelem, aby se prostě nic nevyšetřilo, aby se to ututlalo a zametlo. A můžeme se právem obávat, že v této kauze jde o podobný zájem, protože přece tím, kolegové, tím, že se stalo to, že to bylo převedeno, tak tím se vlastně vyhovělo panu místopředsedovi vlády v jeho žádosti, tím se odkládá rozhodnutí o obžalobě a to jsou věci výhodné pro toho, kdo v této kauze je obviněný a má být obžalován. Takže jednoznačně jsou tady výhody na straně vlády, které jsou z tohoto skutku. A proto vláda, která připustila tento stav, je automaticky podezřelá. Vy byste měli dokazovat, že tu kauzu neovlivňujete, a myslím si, že to nemůžete dokázat, a to je bohužel stav, který jste připustili.
        Rád bych ještě poukázal na to, že v celé té věci zůstává stranou vědomí toho, že v této zemi se opravdu musí zacházet se všemi před zákonem stejně. Podívejte se, jestli je to tak, hypoteticky, že skutečně v Přerově státní zástupce jednal nekompetentně, jestli je to tak, že byl nekompetentní i ten kraj, který měl zasáhnout a nezasáhl, tak se ptám: A co se s tím bude dělat? Pokud tam všichni takto selhávají, pokud je tam nějaká mafie státních zástupců, kdo to tedy bude řešit? A co ty stovky, tisíce případů, které tito nekompetentní státní zástupci řeší? Jediný, kdo se z toho hnízda vytáhne, je pan Čunek, ti ostatní ať tam zůstanou? Opět, rozumíte, ostatní občané mohou z toho zůstat vyňati? My se postaráme, abychom z téhle mafie vytáhli našeho vicepremiéra. Všechno je stejný problém - privilegovaný obviněný. Tomu budeme hledat zástupce v republice. To je zřejmě postup, který se tady zvolil.
        A já už vůbec si nedovedu představit, co se bude dít. Už jsem mluvil s některými obhájci, kteří mi řekli, že tohle je skvělý nápad, že to je vlastně bezva finta. Tam v Mostě dám stížnost na nestandardní postup a řeknu, že to chci do Bruntálu. To je výborná možnost, která se otevírá. Já se obávám, že Nejvyšší státní zastupitelství bude zasypáno těmito žádostmi v nejbližších dnech. Prostě tento precedens je nebezpečný z hlediska fungování toho systému a já vám tady garantuji, že tento problém vznikne a byl vyvolán tímto nestandardním postupem.
        Přátelé, tohle jsou důvody, proč my otevíráme tohle téma. Opakuji, nejde nám o nic víc a o nic méně než o ústavní princip rovnosti občanů před zákonem, a to že právo musí platit pro všechny stejně. V tomto případě jsou velká podezření a indicie toho, že se tak neděje.
        Děkuji za pozornost. (Potlesk v levé části sálu.)