Děkuji za slovo. Já bych chtěl především poděkovat panu ministrovi za předložení této novely, která, byť je krátká, je velmi důležitá.
        Chtěl bych říci tři poznámky. Především souhlasím s váženým kolegou Grünerem, který upozornil na problém de facto stavební uzávěry v obcích, které nemají územní plány. Řada obcí nicméně má urbanistické studie, které jsou v této chvíli bohužel nepoužitelné, přestože tyto obce byly vyzývány, aby si pořídily urbanistické studie, protože je to kratší cesta, a nyní na to vlastně doplácejí. Myslím, že tento problém je skutečně závažný a musíme ho řešit. To je první poznámka.
        Druhá poznámka se týká toho, že zastávám názor, že obce mají dostatek rozumu a vědí, jestli si mají pořizovat nové územní plány, nebo ne. Jako člověk, který se územním plánováním dlouho živil, a stále v této oblasti působím, si myslím, že územní plány byly zpracovány po roce 1990 docela kvalitně a že není nutné, abychom obcím dávali jakoukoli lhůtu, čili ani pět let, ani devět let, žádnou lhůtu, a aby obce samy zvážily, kdy je vhodné a nutné, aby si nový územní plán pořídily.
        Totéž se týká problému krajů, kde vlastně plány velkých územních celků, jejichž pořizování bylo velmi složité, zvláště vzhledem k řadě staveb, které se velmi obtížně projednávaly, mají přestat platit do tří let, to znamená vlastně již za dva roky. Já nejsem přesvědčen, že se podaří je nahradit novou dokumentací. To za prvé. Za druhé nejsem přesvědčen, že se podaří v nové dokumentaci vše dohodnout tak, jak bylo dohodnuto ve velkých územních celcích. Za třetí, myslím si, že kraje mají dostatek rozumu na to, aby samy zvážily, kdy bude nutné nahradit velké územní celky novým plánovacím dokumentem.
        Říkám to proto, abyste laskavě zvážili tyto argumenty, a říkám to schválně v prvním čtení, abyste se o tom mohli ve svých krajích a se svými obcemi poradit, protože to budu navrhovat ve výboru a případně v podrobné rozpravě ve druhém čtení. Děkuji.