Kolegové a kolegyně, poslouchal jsem toto vystoupení a bylo mi trochu smutno, protože jsme se, zdá se, minulý týden neposlouchali navzájem. Tady byla přednesena celá řada návrhů, které zpochybňovaly základní čísla vládního návrhu rozpočtu i jeho strukturu.
        ***
        Vždyť přece procento sociálně mandatorních výdajů se v České republice zas tolik dramaticky neliší od jiných zemí. Bylo tady jasně řečeno, že šidíme vzdělávání, vědu, inovace a přidáváme na betonu. Co chcete víc?
        Ale zdá se, že jste pevně rozhodnuti toto prohlasovat mašinérií sto plus dva. Dobrá, slyšeli jsme vaši výpověď. Slovy klasika bych to nazval "kolik třešní, tolik višní". Inu, dokázali jste, že to dokážete. Dobře, budete mít, co jste chtěli, ale pokud takto chcete postupovat i ve druhém a následně třetím čtení, nezlobte se, ale pak ten sociální smír neudržíte, protože na jedné straně neděláte rozpočtovou revoluci, ale na druhou stranu tu revoluční situaci minimálně v rovině revoluční změny politických preferencí vyvoláváte. Každého co jeho jest. Ale ti dva, kteří se možná k té stovce chtějí nebo nechtějí přidat, mají poslední šanci se zamyslet.