Ještě jednou dobrý den. Mě mrzí, že zde není pan premiér, který je na Borech, jak jsme slyšeli, protože pan premiér byl hlavním hrdinou tohoto jednání v Lisabonu. Viděli jsme ho všichni v televizi, když říkal panu Barrosovi, předsedovi Evropské komise - have a look at it and be happy, to znamená podívej se na to a buď v klidu. Věru bylo proč uklidňovat pana Barrosa, protože návrh, který předložila česká delegace, který jsme vlastně v přesné podobě nikdy neviděli, protože nám nebyl nikdy ukázán, nikdy předložen, můžeme se jen ze zahraničního tisku dovtipovat, tam se o něm dozvíme víc než v českém, můžeme jen tušit, co asi bylo navrženo, co bylo nakonec všemi členskými státy Evropské unie odmítnuto, včetně euroskeptických Britů, z jejichž stanoviska pan poslanec Tlustý viditelně opisuje, když tady říká své formulace k Lisabonské smlouvě.
        Pan premiér zde není, aby nám to konečně řekl, jak to přesně bylo. Máme zde pana místopředsedu vlády Alexandra Vondru, tak budu mluvit tedy na něho, nepřímo samozřejmě.
        Pan místopředseda řekl při posledním projednávání, že vlastně obě strany pokládáme smlouvu za kompromis, tak jaký velký rozdíl? Myslím, že tady rozdíl je. Dnešní debata by měla posloužit k tomu, abychom si ujasnili, v čem ho vidíme - hodnocení je odlišné - a především říci něco pro budoucnost, protože jak už tady řekl pan poslanec Hamáček, tato smlouva a tato dohoda je nesmírně významná z hlediska blížícího se českého předsednictví. Mě by velice zajímalo, jak bude probíhat debata v této Sněmovně, protože pan Alexandr Vondra před pár dny v tisku napsal, že míč je na straně opozice. Říkám to správně? Snad mohu říci opozice místo svého jména. Mně to tak připadá, že pan Alexandr Vondra a vláda drží míč v rukou a říkají - kopněte si, je to na vás.
        Ale než se dostanu k té kopané, rád bych řekl, a to je třeba zde říci, proč pokládám smlouvu za dobrý a přijatelný kompromis sám. Zdůvodnění je asi takové, které by nikdy nemohlo zaznít z úst pana Vondry. Jsem přesvědčen, že smlouva, jak se nyní rýsuje, protože dohoda je snad definitivní, rozhodně není o transferu moci z národních vlád do Bruselu. Myslím si, že smlouva nemá žádnou kapitolu o nějakých nových kompetencích pro Evropskou unii. Ve skutečnosti ona mění způsoby, jak zacházet s existujícími kompetencemi, a mění způsoby brzd a rovnováh.
        ***
        Řekl bych, že to, co je důležité, je to, že činí ten proces dobudování transparentnější a především činí daleko jednodušší to vyvozování určité politické odpovědnosti za rozhodnutí.
        Chtěl bych připomenout, že podle této smlouvy v budoucnosti žádná norma, žádný legislativní akt nebude možné přijmout, aniž by ho prozkoumaly nejdříve národní parlamenty - to je novum. Potom nebude možno ho přijmout, pokud nebude odsouhlasen Evropskou radou ministrů v Evropské unii, a v té třetí fázi bude muset projít schválením Evropským parlamentem. Tyto tři instance budou muset být použity pro schválení jakéhokoli návrhu.
        A je tam další důležitá věc a pravidlo, které je nyní zásadní, že žádné rozhodnutí o rozpočtu v Evropské unii nebude moci být učiněno, aniž by bylo podrobeno dvojímu schválení. Jednak schválení v Evropské radě, a pak v Evropském parlamentu. To je také změna, protože víte dobře, že např. co se týče výdajů do zemědělství nebo prostředků vydávaných z kapitoly zemědělství, zemědělských dotací a příspěvků, se dosud rozhodovalo exkluzivně na úrovní Evropské rady nebo Rady ministrů. To znamená, že bude daleko lepší kontrola a daleko důkladnější kontrola vydávaní prostředků v Evropské unii.
        Víte, že podle této smlouvy bude volen prezident - předseda Evropské rady, řekněme přesněji předseda Evropské rady - a bude zjednodušena kompetence, která se týká společné zahraniční a bezpečnostní politiky, protože bude jeden nejvyšší představitel pro tuto oblast.
        Myslím si, že obecně se dá říci, že se posílí ta společná zahraniční a bezpečnostní politika, že se bude více soustřeďovat, koncentrovat to rozhodování v Evropské unii a budeme mít větší šanci tam, kde potřebujeme těžit ze společné evropské akce ve chvíli, kdy je to nutné. Myslím si, že je strašně významné to, že podle této reformní smlouvy se zvyšuje počet oblastí, ve kterých se bude rozhodovat onou dvojí kvalifikovanou většinou, to znamená že to jsou oblasti, ve kterých už nebude platit právo veta - myslím, že zhruba o 40 až 50 oblastí se zvyšuje ten počet, ve kterých se bude rozhodovat kvalifikovanou většinou. Řada těchto nových oblastí jsou právě v oblasti justice a vnitra. Tvrdím, že to je nesmírně důležité, protože jestli něco chtějí obyvatelé Evropské unie, tak chtějí žít v bezpečném prostředí, chtějí, aby Evropská unie byla bezpečným místem.
        Vy možná víte, že v příštím roce mají být přijaty nové legislativní akty, které by měly výrazně posílit spolupráci v Evropské unii v té oblasti justice. Chystá se výrazné posílení právě tam, kde jde o boj s terorismem, s organizovaným zločinem, s pašováním drog, praním špinavých peněz. To znamená že databáze, které se právě týkají teroristů, záznamů zločinců, záznamů DNA, které se týkají záznamů vězňů v národních věznicích apod., tady všude je třeba, aby se zvětšila spolupráce mezi zeměmi Evropské unie a vytvořily se daleko větší šance bojovat právě s těmi nejvážnějšími metlami a hrozbami Evropy, a to, jak říkám, jsou organizovaný zločin, terorismus, praní peněz, pašování drog atd. Tohle je ta bezpečnost v širším slova smyslu, ta, kde právě si podávají ruce politika vnitřní a vnější, protože se myslím, že dneska vůbec nejde tak jednoduše rozlišovat mezi zahraniční politikou a vnitřní politikou. To je něco, co se vzájemně prostupuje. A zvláště, když chcete docílit bezpečného prostředí, tak nutně potřebujete maximální kooperaci v té oblasti vnitřní a zahraniční politiky, kde už to, co je za hranicemi a uvnitř, je stejně důležité.
        V této chvíli se v Bruselu na stůl vlastně kladou principy postupu, který by měl v roce 2008 vést k předložení legislativních norem, které právě výrazně posílí tuto spolupráci. Ta reformní smlouva tomu podle mne významně pomůže. A je to něco, co si myslím, že občany bude zajímat pravděpodobně více než ta institucionální reforma, protože ten požadavek bezpečnosti a bezpečného života v Evropě, v Evropské unii, je podle mne jeden z hlavních, který občané vznášejí.
        Já jsem rád, že reformní smlouva tady tohle všechno dává, že vytvoří prostor pro to, abychom v tomhle postoupili kupředu. Já si myslím, že právě to jsou důvody, proč ta reformní smlouva je krok kupředu a proč říkám, že to je přijatelný kompromis, navzdory tomu, že se nesplnila všechna očekávání. Protože ona jde dopředu v oblastech, kde to Evropa životně potřebuje. A proto tuto smlouvu vítám a je mi líto, že jsme se víc nepodíleli na vytvoření toho souhlasu v těch podstatných principech té smlouvy.
        Už jsem tady řekl, že to chování české delegace bylo takové, že ona jediná snad ze všech těch zúčastněných zemí navrhovala něco, co ve svých důsledcích působilo destruktivně vůči tomu současnému systému chování, snížilo by to význam Evropské komise, a už jsem tady minule řekl, že to je něco, na čem bychom vlastně neměli mít zájem, protože Evropská komise je ta, co hájí právě práva těch menších zemí.
        Mně připadá, že ta nejdůležitější věc, která teď je, je samozřejmě, abychom my právě jako země, která se chystá na předsednictví, co nejzdárněji zvládli ten proces ratifikace, protože 13. prosince se má slavnostně podepsat tato smlouva.
        My jsme tady minulý týden měli debatu o referendech, měli jsme tady jeden návrh speciálního zákona o referendu, kde jsem zmiňoval, že pokud se na tom shodneme, tak můžeme učinit předmětem takového speciálního hlasování i otázku reformní smlouvy. Pan poslanec Tlustý měl příležitost se k této věci přihlásit v pátek, mohl podpořit onen náš návrh obecný zákon o referendu vrátit do druhého čtení. Neučinil tak, tak možná je teď zbytečné plakat. V pátek tady byla příležitost pomoci na svět referendu. Nicméně v pátek bylo také rozhodnuto o tom, že referendum nebude, protože jsme se ani zdaleka nepřiblížili ústavní většině, ani v jednom případě, ani v tom speciálním zákonu, ani v tom obecném, tak proto si myslím, že ta debata o referendu se stává marnou, i stýskání si. V pátek byla chvíle, kdy bylo možné této debatě pomoci a něco prosadit, dneska už je to passé. Dnes si myslím, že už zbývá jediná věc, abychom v tomto parlamentu - a vláda by v tom měla sehrát zásadní úlohu - připravili po podpisu 13. prosince co nejrychleji ten proces ratifikace.
        Rád bych řekl ale, že ta reformní smlouva a debata o ní tady v Poslanecké sněmovně byla bohužel podle mne naprosto nedostatečná už proto, že jsme nebyli ani seznámeni s tou pozicí české vlády. Já si nedovedu představit, že bychom podobným způsobem pokračovali i směrem k tomu českému předsednictví.
        Pan místopředseda Vondra, jak jsem zmínil, říká, že míč je na straně opozice. Já bych vám rád řekl, že já jsem tady přednedávnem ve Sněmovně ve Státních aktech, kde byl takový seminář a debata o českém předsednictví v roce 2009... Rád bych citoval slova pana místopředsedy Vondry, když jsem mu namítal, že v tom materiálu, který vláda vypracovala, který má asi 60 stran, v tom materiálu, který vlastně vůbec neakceptuje žádné připomínky opozice, když jsem mu tedy namítal, že celá ta práce se děje bez jakéhokoli pokusu o dohodu a hledání nějakého kompromisu mezi námi a naším názorem na priority předsednictví a mezi vládou, tak mi na to pan místopředseda řekl, že tohle jsou přece jejich priority, oni dneska jsou vládou a oni samozřejmě realizují předsednictví podle svých představ. Říkal - až budete vy vládou, až budete mít vládu, tak si budete dělat také věci po svém.
        Víte, je zásadní rozpor mezi tím, co pan Vondra řekl na tom semináři, když sdělil, že to jsou jejich priority a oni jsou vládní stranou a dnes o tom rozhodují, jak bude vypadat předsednictví, a mezi tím, když zároveň vyzývá k národnímu konsensu a říká, že pro předsednictví se má vytvořit nějaký širší, univerzálnější souhlas.
        ***
        Prostě nelze zároveň tvrdit: do toho nám nebudete mluvit, celou přípravu, celý text priorit připravit absolutně bez nás a pak říkat, že opozice se neúčastní národního konsensu. Chápete, mezi těmito dvěma postoji není žádný prostor, který by byl průsečíkem.
        Já bych byl rád, aby si vláda uvědomila, co vlastně chce. Jestli chce do poslední chvíle tajit všechno, co připravuje, tak jako vzorně tajila i to, co vezla na poslední lisabonský summit, jestli chce stejně důkladně tajit všechno, co se týká strategie a přípravy českého předsednictví, ale pak ji upozorňuji, že nemůže zároveň jedním dechem nás vyzývat ke spolupráci a mluvit o potřebě národního konsensu. Já jsem vždycky souhlasil s tím, že zahraniční politika a samozřejmě také české předsednictví v EU je něco, na čem by bylo velmi užitečné, kdybychom dokázali vytvořit nějakou dohodu. Ale to byste, pane místopředsedo, ten balon musel aspoň pustit na zem. (Potlesk poslanců ČSSD.)