Dobrý den, vážené kolegyně, kolegové, vládo, paní předsedkyně. Já bych asi začal tím, že bych se pokusil vysvětlit něco, co vyvolalo v prvním čtení trošku rozruch, a to je mé přirovnání k ženské obřízce. To nebylo míněno tak, že bych chtěl srovnávat utrpení žen v Africe s utrpením rybičky na háčku, ale že jsem chtěl naznačit, že je možné od tradice, která je dlouho zakořeněná, ustoupit. A když i Eritrea v dubnu letošního roku ustoupila od takové závažné tradice, tak si myslím, že tak kulturní stát, jako je Česká republika, by také mohl od zakořeněné tradice ustoupit.
        Nemyslím tím samozřejmě obřízku, pane premiére, od té jsme snad odstoupili již dávno, možná v nějakých sektách třeba k tomu může docházet, o tom nemám informace. Chtěl jsem jenom dát do porovnání tu tradici, která někde může být velmi silná, velmi zakořeněná, může být brána jako automatická součást kultury, a přesto nemusí být dobrá.
        Já jsem nedávno viděl záznam - přestože se běžně nekoukám na televizi, ale nějakým omylem se mi podařilo vidět jeden pořad z Asie, kde předváděli kulinářské výrobky a přímo v restauraci před zraky hostů upravovali rybu. Myslím si, že tím se dostávám blíže k té rybičce na háčku, protože slýchám, že nižší obratlovec, jako je ryba, nemá takové vnímání bolesti a že se s ní může nakládat trošku jinak než s teplokrevným živočichem. Ta úprava spočívala v tom, že se přední část ryby obalila do hadru, aby ta ryba zůstala živá, zadní část se zbavila šupin, lehce vykuchala, nařízla se část ocasu a položilo se to do pánve, takže se ryba vlastně zprudka opekla a pak se naservírovala na stůl tak, aby po rozbalení přední části ještě pořád otevírala hubičku a mrkala očičkama a ta zadní část těla se už dala konzumovat. To je také tradice. A kdybyste se nad tím v Číně podivovali, tak oni se budou podivovat nad vámi, že vám rybička takto upravená vadí. Je to úplně to samé. Ta ryba má vnímání bolesti, a Číňanům je to prostě jedno. A nám je zase jedno, když rybička skáče na háčku a trhá si postupně páteř, protože je to tradice.
        Já chápu, že zákon má určité výjimky tam, kde to má ekonomické souvislosti atd. Snažím se to pochopit, i když s tím nemusím souhlasit, ale v případě tradice se mi to zdá skutečně poněkud úsměvné. Nevím, jestli kulturnost našeho státu se mění a jestli proto je potřeba vlastně zmírňovat zákon ve vztahu k týrání zvířat. Já jsem se domníval, že úpravy zákona by měly směřovat především k tomu, aby opatření, která zákon přináší, v některém případě třeba omezují činnosti, které směřují vlastně k prospěchu zvířete. Ten zákon například komplikuje život ornitologům, kteří odchytávají ptáky do sítí a kroužkují je. Já plně chápu a sám budu dávat v podrobné rozpravě jeden z pozměňovacích návrhů, kdy se usnadní život ornitologům, kteří svoji činnost vyvíjejí k prospěchu zvířat. Tyto pozměňovací návrhy se mi zdají přirozené a takto by se do zákona mělo zasahovat. Nemyslím si ale, že je vhodné do zákona zasahovat tak, že vlastně budu usnadňovat týrání zvířat, protože tím popíráme v konečném důsledku to, proč zákon vznikl, a mohli bychom ho zrušit jako celek.
        To je v obecné rovině představení toho, co bych chtěl v podrobné rozpravě představit jako mé pozměňovací návrhy, a do podrobné rozpravy se tímto hlásím. Děkuji.