Paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já zareaguji až na konec na tento projev, reagovat přímo nechci. Chci ale reagovat na vystoupení pana poslance Paroubka.
        Chci v rámci kritiky vlády nějakým způsobem zreportovat agendu, kterou jsem převzal po sociální demokracii na Ministerstvu zdravotnictví po jejím osmiletém působení na Ministerstvu zdravotnictví. Nemyslím si, že to byl úmysl. Byla to spíše neschopnost, střídání ministrů. Zároveň uznávám, velmi těžká materie na zvládnutí, takže to nepovažuji za snahu zanechat na Ministerstvu zdravotnictví velký nepořádek, tak aby mě to zaměstnalo a nemohl jsem udělat žádoucí reformy pro Českou republiku. Zvládli jsme to a zvládáme to.
        Co na mě čekalo, když jsme přišli na Ministerstvo zdravotnictví? Začnu jenom namátkou. Byl by to velký seznam. Jen pro pořádek, abyste věděli, když mluvíte o občanech. 300 nevyřízených odvolání občanů například kvůli chorobám z povolání, kvůli špatně přiděleným kvalifikacím. Pracuji jak mohu, abych to dal do pořádku, a už jsem se od Emmerové přesunul k Rathovi, takže podepisuji léto roku 2006. Začal jsem podepisováním roku 2005. Slyšíte dobře. Občané nedostali odpověď na své odvolání dva roky! Podepisuji to já za ty, kteří tuto neudělali práci.
        Já jsem největší hříšník ve vládě, ale ne proto, že bych něco způsobil, ale proto, že jsem zdědil 17 nesouladů se směrnicemi. Jsem jednoznačně nejhorší ministr díky mým předchůdcům. Jedno po druhém umazáváme a dáváme do pořádku, připravujeme novely a nařízení, které dávají do souladu směrnice s našimi zákony ve zdravotnictví. Z toho nám ale hrozí už šest žalob a rozhodnutí Evropského soudního dvora, které mají finanční dopad na Českou republiku řádově v miliardách. Snažíme se to všechno stihnout, dát do pořádku tak, abychom pokud možno neplatili vůbec nic.
        Když jsem se pídil po tom, kde je příprava na čerpání evropských fondů, protože i o tom mluvil pan předseda Paroubek, zjistil jsem, že na Ministerstvu zdravotnictví jsou zafixovány ubohé necelé dvě miliardy na celých sedm let. Operativním řízením a dohodou se svými kolegy jsme to dotáhli na 17 mld. Kč, takže zdravotnictví bude moci významně čerpat z evropských fondů. Takže jsme to také zvládli.
        Když jsem revidoval zákonodárnou iniciativu a snahu svých předchůdců, kteří se tam vystřídali za osm let, tak vlastně předložili dvanáct zákonů, některé z nich musíme ještě teď opravovat, oproti sedmnácti, které předkládám já za necelé dva roky.
        Zvykl jsem si na to, že jste totálně nekonstruktivní opozice a že se tady dokonce hlasuje proti zákonům, které nemají žádný politický náboj a které opravdu lidé potřebují. Zvykl jsem si na to, že říkáte, že se s vámi nebavíme, viz vystoupení pana místopředsedy Zaorálka, a přitom se nechcete účastnit politické debaty o budoucnosti financování českého zdravotnictví. Tak co je? Tak chcete diskutovat, nebo nechcete? Když jste pozváni, tak odmítáte.
        Ono to samozřejmě sleduje tu obvyklou cykliku, kdy nastoupí pravicová vláda a musí po socialistech uklidit, zavést pořádek, uskutečnit reformy, i ty nepříjemné, země se stabilizuje a bohatne, a pak nastoupí sociální demokraté s populistickou rétorikou, často obludí voliče, a oni potom mají možnost ty peníze znovu utratit. A zase musí někdo přijít a zase to napravit.
        Vážené kolegyně, v takové fázi určitě ještě nejste. Jestliže teď zkoušíte vyslovit nedůvěru této vládě, tak v takové fázi fakt ještě nejste. My jsme to ještě za vás neuklidili pořádně, ještě to musíme všechno napravit. Takže si ještě počkejte. Doufejme, že se voliči v budoucnosti nenechají obludit.
        Jestliže se tady hovoří o nějakém plánu sociální demokracie na to, jak by chtěla vyřešit problémy ve zdravotnictví, já vám mohu garantovat, že já jsem nikdy žádný neviděl, kromě dvou stránek v komorovém časopise, které jsem naposledy zahlédl. To je to jediné, co vyplodil váš stínový ministr. To je to jediné, co vy navrhujete ve zdravotnictví. Proti tomu stojí sedm nových zákonů, které teď jdou do legislativního procesu a které zásadně upravují české zdravotnictví v duchu evropských norem.
        ***
        A na závěr ještě jeden příběh. Rodina, onkologicky nemocný pacient v Masarykově onkologickém ústavu se dozví, že jim došly limity. Skládají se na léky, které jsou a mají být hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Je to 100 tisíc korun. Netroufnou si stěžovat, protože se bojí, že péči jejich příbuzný nedostane. Složí se na ty peníze a koupí cytostatikum. To je prosím příběh z roku 2006! To je příběh z roku 2006, kdy končí limity sociálně demokratického ministra.
        Já nechci dopustit, aby se naši občané nedostali k moderní péči. To, co tady bylo líčeno, strašení občanů, samozřejmě s nepravdivými čísly a nepravdivými fakty, tak to je něco, co se s tímhle nedá absolutně srovnat. Já nechci, aby naše péče byla limitována kvůli tomu, že nejsou peníze, kvůli tomu, že se špatně hospodaří a plýtvá v našem zdravotnictví. A proto takový zážitek, a kterých nebylo málo, onkologicky nemocných a jejich příbuzných, nechci zažít a nechci, aby je zažívali naši pacienti. (Potlesk z řad koalice.)