A za souhlasného až frenetického potlesku agilních a vždy včas informovaných pravicových médií. Všechna obvinění byla charakterizována jedním jediným znakem: pachatel musel být zásadně člen nebo sympatizant sociální demokracie. Kamery bzučely, obvinění členové sociální demokracie byli vyvlékání z budov ministerstev, policejní želízka na ruce, uvalení vazby, obvinění pro trestné činy v nejzávažnějších skutkových podstatách. Co na tom, že se po čase, samozřejmě až po volbách, těmto lidem nic neprokázalo?
        Když ani to nepomáhalo a hrozilo, že přesto sociální demokracie sněmovní volby vyhraje, nastoupil Jan Kubice s esem a jeho zpráva plná výmyslů, drbů, dehonestujících pomluv a prapodivných závěrů o propojení s organizovaným zločinem a náznacích o politických motivech vraždy podnikatele Mrázka vykonala své. ODS se podařilo u několika procent voličů vytvořit dojem, že sociální demokracie je organizovaná mafie, v jejímž čele stojím já jako kmotr, a asistenta, vlastně výkonnou složku mi dělá pán od kolotočů.
        Předpokládané volební vítězství sociální demokracie bylo odvráceno. Co na tom, že obvinění postupně byli propouštěni z vazby? Co na tom, že trestní stíhání jsou krok za krokem zastavována a sypou se jako domečky z karet? Co na tom, že v případě jednoho z obvinění v takzvané kauze biolíh i státní zástupce konstatuje, že šlo i cílenou policejní provokaci? Účel přeci světí prostředky. Kubice splnil svou úlohu. Že následně opustil policii a s ním jeho věrní, je pouhým důsledkem pořekadla mouřenín splnil svou úlohu, mouřenín může jít.
        Přesto i tak výsledky voleb sto na sto stále nedávaly šanci na pevné vládnutí ODS a jejích koaličních partnerů. Václav Klaus už tehdy jasnozřivě uvedl, že sto nerovná se sto, a někteří lidé již řešení našli. Dva do té doby dlouholetí sociální demokraté najednou prozřeli a pravicovou koalici se rozhodli podpořit. Jde o další důvod nelegitimnosti této vlády.
        Platí tedy: Tato vláda od počátku byla, je a bude nelegitimní. Jakkoliv se budeme už zdát únavnými touto úvahou, nic nás neodradí, abychom ji znovu a znovu opakovali.
        Vím, že v provládních pravicových médiích bude zdůrazňováno, že dnešní hlasování o nedůvěře je planým krokem, čímsi zbytečným. Vím, že vládní politici i jim věrní novináři zase budou říkat, že nejde o nic jiného než o folklór a že o výsledku je předem rozhodnuto. Možná ano, možná ne. Ale je dobré, aby to každý viděl, aby každý viděl vystrčenou ručku poslanců Melčáka a Pohanky.
        Ale nejde jenom o tyto ruce. Každá koaliční vláda je založená na kompromisu. Je jen otázkou, kam až může toto hledání kompromisu vést, aby byl ještě únosný. Že budou pro vládu s upřímným přesvědčením hlasovat pánové Topolánek, Nečas, Kalousek, Vondra, Bursík či Severa, je pochopitelné. Nicméně jsou potom lidé, kteří když vládu opět podpoří, tak to vyvolává pochybnost o jejich politické integritě.
        Začněme u ODS. Je dobré, aby se kamery dívaly na ruku pana poslance Tlustého. My sociální demokraté jsme nesouhlasili principiálně s jeho daňovou koncepcí, ale nic naplat, měla určitou logiku, jasnou vizi a volební slib snížit daňovou zátěž pro určitou část obyvatelstva alespoň hypoteticky naplňovala. Dnes je ovšem jeho daňová reforma v troskách a kočkopes superhrubé mzdy, která je právním a ekonomickým nesmyslem a politickým asociálním podvodem na občany pana ministra Kalouska, zcela nesporně znamená zradu na voličích ODS. Že to nevadí Mirku Topolánkovi, je pochopitelné.
        ***
        Naše analýzy expertů říkají, že je mu všechno jedno. Baví jej užívat si výhod funkce předsedy vlády a veselý život barů a diskoték. Jak se ukazuje, i v cizině. Ale kolega Tlustý a jeho stoupenci by se měli nad sebou zamyslet. Mají pravdu. ODS zrazuje své voliče a bude v tom cílevědomě pokračovat.
        Stejně tak ovšem marně hledám logiku v jednání některých zelených. Mimochodem, doufám, že odpůrci radaru - pan ministr Liška, paní poslankyně Zubová - zaznamenali poslední akci Greenpeace v Brdech. Vzpomínám si na vášnivý odpor v části zelených proti radaru. Ale kdeže loňské sněhy jsou! Ty funkce jsou tak měkké a tak příjemné a principy tak omluvitelné!
        Byl jsem nedávno na sjezdu KDU-ČSL. Sváděl se zde boj mezi návratem k úspěšným dobám Josefa Luxe nebo setrváním ve zničujícím papouškování po ODS. Již jsem řekl, že chápu, že tuto vládu podporuje předseda klubu Severa. Má rád věci jednoduché. A tak zde pobíhá s měřiči hlasitosti a jindy úmyslně nechává ležet utajený dokument takzvané Kubiceho zprávy před novináři a problémy fotbalového násilí by řešil tím, že by diváci neměli na stadiony přístup. Chápu, že obdivuje Mirka Topolánka, a neudivuje mě to. Prostě svůj k svému. Ani mě neudivuje přístup Miroslava Kalouska, který v řadě aspektů politiky je modřejší nežli řada poslanců ODS. Ale nechápu ty poslance KDU-ČSL, kteří se tradičně opírají o silný a voličsky zcela rozhodující moravský křesťansko-sociální proud, že nevidí, že sevření v této ultraliberální koalici se může stát pro existenci jejich strany smrtící. A jsou to právě tito poslanci, kteří by se měli zamyslet, zda je důstojno strany monsignora Šrámka či Josefa Luxe přijmout účast v této vládě. Dnešní hlasování je především o jejich svědomí.
        Odmítám proto tezi, že dnešní hlasování nemá smysl. Má hluboký smysl, neboť bez ohledu na počty je jasně zřejmé, že tato vláda nemá legitimitu.
        Ví se o mně, že sleduji sociologické analýzy, a vím, že s netrpělivostí čekáte, že vám některé sdělím. Nezklamu vás.
        Podle výzkumu renomované agentury STEM za duben 2008 je 72 procent občanů nespokojeno s vládou, tedy tolik, kolik v nedalekém Maďarsku, jehož vláda je sice formálně sociálně demokratická, ovšem ocenil-li ji v minulosti několikrát Mirek Topolánek, je jasné, že jí už téměř není pomoci. Jednašedesát procent voličů pociťuje zhoršování rodinných rozpočtů. A jsou to především voliči sociální demokracie, komunistické strany, KDU-ČSL, ale i 50 procent voličů Strany zelených. Velká část společnosti se domnívá, že vláda neplní své sliby. U voličů opozičních stran to nepřekvapuje. U Strany zelených je to však 50 procent, u ODS 55 procent a u KDU-ČSL dokonce 60 procent.
        Jistě nikoho nepřekvapím, že práci předsedy vlády Mirka Topolánka neuznává 65 procent voličů, a to všech politických stran s výjimkou - jak jinak - ODS. Je podle průzkumů jen jeden negativněji vnímaný člen vlády a tím je ministr zdravotnictví Julínek. Se současnými platbami ve zdravotnictví souhlasí bez výhrad toliko 4 procenta občanů a 76 procent občanů si přeje, aby od plateb byli osvobozeni důchodci, postižení lidé, dlouhodobě nemocní, děti a ostatní lidé bez příjmů. Že z toho vyplývá, že s naší ústavní stížností k Ústavnímu soudu souhlasí 77 procent dotázaných a dokonce 46 procent voličů ODS, je logické. Nevím, proč se může někdo divit, že vyvoláváme nedůvěru vládě. Je to prostě logické a politicky nevyhnutelné.
        Jak tedy tuto vládu charakterizovat? Toto je vláda, která se vždy dušovala, že hluboce vyznává hodnoty parlamentní demokracie, ale její ministři se buď na interpelace nedostavují a předseda vlády naopak, když dorazí, jen ukazuje, že neexistuje hranice, za kterou je ochoten jít, aby poslance urazil. Toto je vláda, která provádí dramatické změny, zemětřesení či restrukturalizaci v daňovém systému a ohrožuje celé společenské vrstvy s nejnižšími příjmy, ale na druhé straně je připravena vydat 300 miliard Kč, vezmu-li i naturální restituce, na odškodnění církví a zatížit svým závazkem dvě generace českých občanů. Toto je vláda, která zavedla takzvané regulační poplatky ve zdravotnictví, jež směřují proti péči o zdraví lidí. Toto je vláda pro ty nejbohatší, kdy nízkopříjmové a středněpříjmové skupiny obyvatel přispívají na zvýšení životní úrovně nejbohatších. Avšak celkově reálné mzdy klesají. Toto je vláda, která rozsáhle hořekuje, že je nutno zavést drastické změny v důchodovém zabezpečení, ale chce snižovat výběr pojistného o dva procentní body.
        Toto je vláda, která nevidí a neslyší, že každým dnem narůstá odpor obyvatel vůči výstavbě vojenské základny s americkým radarem a chce jej postavit stůj co stůj. Dokonce snad i tehdy, kdyby jej příští americká administrativa chtěla odmítnout. Hlava nehlava. Chce být američtější než současná vláda Spojených států. Toto je vláda, nad jejímž přístupem ke schvalování Lisabonské smlouvy nevíme, zda plakat, či se smát. Tedy - kdyby to nebylo tak vážné. Její předseda a předseda největší vládní politické strany v Lisabonu před očima všech nejvýznamnějších státníků Evropy smlouvu podepíše, a jeho členy ovládaný Senát ji naopak předkládá ke kontrole Ústavnímu soudu. Toto je vláda komiky a hazardu v jednom. Vláda, která není způsobilá zvládnout naše předsednictví v Evropské unii. Toto je vláda, která děsí svými zahraničními aktivitami a představa, že její předseda bude chvilkami spílat zahraničním delegacím, chvilkami nemístně žertovat se zdviženým prostředníčkem a předkládat jankovité návrhy, a do toho prezident Václav Klaus trousit svá euroskeptická moudra a představu, že se země neotepluje, ale jen lidem je prostě horko, působí již dnes jako černá můra.
        Dámy a pánové, co s takovou vládou! Odpověď je prostá. Vyslovme nedůvěru této vládě. Sedmdesát jedna procent občanů této země si nic jiného nepřeje. Co jiného ještě potřebujete k vašemu rozhodnutí!
        Dámy a pánové, děkuji za pozornost. (Potlesk z levé části sálu.)