Dámy a pánové, kolegové, vypadá to, že to může být docela legrace. My si tady budeme vykládat svoje, vy si budete zase vykládat svoje, a možná se ani o kousek nehneme.
        Já bych rád změnil tuhle pitomou situaci, ve které to vypadá, že to je dialog hluchých, a chtěl bych navrhnout, abychom se skutečně zamysleli nad tím, co znamená tato vláda pro Českou republiku, bez ohledu na to, k jaké politické straně se hlásíme.
        Podívejte, já jsem měl otce, který měl takové hobby, že se celý život neustále učil jazyky. Já jsem to moc nechápal, protože v životě nikam nevycestoval. A pamatuji si, že on pořád ležel u rádia a poslouchal italské, francouzské stanice. Jednou jsem mu říkal: "Proboha, jaký to má smysl, když jsi v životě nikam nejel, ani nepojedeš?" On mi říkal: "No, mě to baví a nikam jet nechci." Opakuji, byla to 70. léta. On říkal: "Když někam vyjedu, tak tam budu muset poslouchat, v jaké zemi žiji, a kdybych řekl, že to není pravda, tak bych lhal, a kdybych s tím souhlasil, tak bych si připadal jako hlupák. Prostě se stydím za tu zem a netoužím po tom, někomu to vysvětlovat nebo se s někým přít." A mně to připadalo jako docela takový dobrý minimální program. Nemuset se stydět za Českou republiku, nemuset se stydět za českou vládu.
        A dokázal bych pochopit, že tady vládne politická síla, která má jiné názory než sociální demokracie, se kterou se třeba hodnotově neshodnu. Budiž, vyhrála ve volbách, pak nějakým způsobem sestavila v tomto parlamentu vládu, a tak prostě realizuje svůj politický program. A chápal bych, že se s tím musím nějak srovnat, protože jsme nezískali řekněme dost hlasů anebo jsme je dokonce nedokázali tady ve Sněmovně udržet. Budiž. A víte, že to je pro mě kritérium, kterým posuzuji tuto vládu - s čím se dokážu smířit a s čím ne. A taky si myslím, že po revoluci kredit České republiky byl vysoký. Samozřejmě že tomu pomohl Václav Havel, který měl velmi dobré renomé ve světě, a můžeme debatovat o premiérech, kteří tady vládli, o jejich chybách, plusech, minusech, ale přesto vám řeknu, že nikdy to nebylo tak, že bych se zásadně styděl za českou vládu, za českého premiéra.
        Ptám se: Je to taková legrace, když dnes v Evropě můžete číst články třeba právě o českém premiérovi, které ho jednoznačně dehonestují a s ním celou zem? 17. dubna v European Voice, článek, který se jmenuje Premiér mimo sjezdovky - Off-piste premier. Článek, který začíná větou - to ještě není nejhorší - takovou ironickou větou, že by bylo dobré v Bruselu postavit tu kouli toho radaru, abychom všichni měli před očima varování, co bude příští iniciativa českého premiéra. Ale to je jenom ironie, se kterou je ten text psán.
        Ale věci, které tam jsou - najdete tam všechno. Najdete tam, že Česká republika má premiéra, který na odboráře křičí, že jsou crooks and liars, gauneři a lháři, jenom za to, že chtějí výhody pro prodej stravenek. Najdete tady v textu, že český premiér tady ve Sněmovně na zákonodárce dělá výmluvná gesta prostředníčkem a dává jim najevo, co si o jejich práci myslí. Najdete tady velmi vážnou věc. Tady je napsáno, že český premiér užívá nevhodným způsobem fráze z doby nacistického režimu. (K vládním lavicím.) Chcete to přečíst? Je vám to jedno?
        Je vám to jedno, že český premiér - a je tady toho víc, přátelé, člověk se musí stydět, když tady čte o tom, když se tady říká, jak český premiér lyžuje a pak se vymlouvá, že se setkal s českými diplomaty. Tady je prostě psáno o tom, že český premiér sice podepíše Lisabonskou smlouvu, ale pak se ani nedokáže starat o to, aby jeho vládní poslanci ji ratifikovali, místo toho nebrání obstrukcím, které se dějí v Senátu, a že to nedává smysl, takovéto chování.
        Rozumíte? Bez ohledu na to, odkud jsme, jak je možné strpět to, že takovýmto způsobem se píše o české vládě?
        Pane premiére, vy se smějete. Proč se proti tomu neohradíte, že si z vás tady střílejí v tom textu? Je vám to jedno? Vy totiž tady nejste jenom za sebe, kdyby si z vás dělali legraci. Z vás si dělají legraci z celé země.
        Já když jsem před léty poslouchal v Bruselu, třeba když se mluvilo o Václavu Klausovi, já jsem o tom dokonce psal, protože se o Klausovi mluvilo, že je to největší potížista, euroskeptik. Říkalo se to v zahraničních televizích a já jsem říkal: Vědí to čeští občané, že o českém prezidentovi se píše jako o největším obstruktérovi, o největším potížistovi v Česku, o nejtvrdším euroskeptikovi? Neměli bychom se o to zajímat, když se takto prezentuje Česká republika?
        Ale rozumíte, kdeže loňské sněhy jsou. Tohle je daleko horší. Tohle je přece daleko vážnější. Jak je možné, že takhle se píše o nejvyšším představiteli české exekutivy? Chápete, ta arogance, se kterou vláda vládne, ta možná jakoby prochází tady ve Sněmovně, ale rozhodně neprojde v zahraniční politice. Tam s ní nezmůžete vůbec nic. Nehledě k tomu, že si myslím, že je neúspěšná vláda i tady.
        Podívejte se, vzhledem k tomu, že nedokázala zdravotnickou reformu projednat v Parlamentu s partnery, vzhledem k tomu, že vláda nedokázala najít konsensus v téhle zásadní věci, tak prostě reagoval Ústavní soud, jak reagoval. A vláda bude řešit složitou situaci, co si s tím teď počít. Protože nedokázala vláda projednat církevní restituce způsobem takovým, aby se to tady neprobojovávalo a neválcovalo stojedničkou, tak se včera ukázalo, že takhle to prostě nepůjde.
        Vláda si prostě řekla - to byl pro mě zajímavý moment, když se začalo mluvit o radaru a začala veřejná debata o radaru, tak jsem říkal Alexandru Vondrovi: "Vám to není jedno, že je 70 procent lidí proti?" A na to mi pan Vondra řekl: "To je jedno, radar stejně bude."
        Chápete, to je ten způsob, jak se tady vláda pohybuje doma úspěšně, v uvozovkách, protože já jsem přesvědčen, že ani to nepovede k výsledku. Tohle vám vezme energii, všechny tyhle neúspěchy, které s těmito věcmi jsou spojené. Vidím to bledě s vaším politickým programem. (Potlesk z řad poslanců ČSSD.)
        Já tady vůbec nemám chuť dlouze o zahraniční politice mluvit, protože ta základní pravda je, že co chcete dělat za zahraniční politiku, když tohle o vás píše tisk a tohle si dovolí bez toho, že by premiér reagoval. On se ani neohradí. On nemá proti čemu! (Potlesk z řad poslanců ČSSD.)
        ***
        Ano, všiml jsem si v poslední době, že používáme tento měřič hluku, a to je metoda, jak také přimět opozici, aby trochu zkrotla a pokud možno snížila… Aby pana Severu nebolela hlava večer doma. Já si myslím, že by vás, pane poslanče, měla bolet hlava z tohohle článku. (Potlesk vlevo.) Možná že nejsem schopen křičet dost hlasitě, aby si všichni uvědomili, že tohle už přestává být legrace.
        V pondělí mě navštívil jeden z občanů v kanceláři a říkal mi: Jestli za tyhle nacistické výroky neprohlasujete nedůvěru vládě, tak s vámi nemám o čem mluvit. Pro mě je nepřijatelné, aby český premiér takto mluvil, pokud máme být slušná země, tohle je prostě nemožné. Tohle mi řekl občan - a vlastně co mu na to můžu říct? Že to je takový ostravský ogar a chlap s gulama a že to musíme respektovat? To jsou hlouposti. Jednou je to premiér! (Potlesk v levé části sálu.)
        Víte, tahle vláda si zvolila ten prostředník. To je dobrý symbol pro styl politiky této vlády. A všude. Vezměte si, jak se chová ODS k divadlům tady ve městě. To je podobný způsob arogance. Stejně, ať je to kultura nebo školství nebo zdravotnictví, všude se prostě zužuje místo pro veřejný prostor, pro veřejný sektor. Privatizace nemocnic, privatizace pojišťoven - všechno se to rozprodá kamarádům! Rozumíte, ta privatizace, to je způsob, jak… Dokonce i ten radar na mě působí dojmem, že kousek České republiky prodáme novému silnému vlastníkovi. To je také privatizace, to je také způsob, jak se dá zacházet s územím. To je všechno stejný princip, a pokud se to někomu nelíbí, tak ten vztyčený ukazovák anebo vyhrožování: půjdete bručet!
        Anebo já jsem fascinován úrovní mluvčího ministra zdravotnictví. Rozumíte, tohle tady také ještě nebylo. (Rozruch v sále.) Způsob, kterým mluvčí ministra zdravotnictví častuje politiky, to si tady ještě nikdo nedovolil. On o vás řekne: ten tam něco blábolí, Zaorálek, ten nerozumí ani politice, co se týče Iráku a Íránu, a teď se rozhodl číst náš rozpočet, ten nerozumí ničemu. Takhle prostě mluví mluvčí Ministerstva zdravotnictví! Pravděpodobně pokryje více oblastí než jenom to zdravotnictví. (Pobavení v sále.) Jak je možné, že se nikdo neozve? Jak je možné, že tahle arogance prochází? Pak se nedivte, že tady je napsáno rude and vulgar - hrubý a vulgární je způsob, jak existuje český premiér a vládne České republice. Chápete, to je zahraniční politika naší země. Rude and vulgar - s tímhle nemůžete dělat nic! Předsednictví chcete dělat? S tímhle? Bude se s vámi někdo bavit? (Potlesk v levé části sálu.)
        Chtěl jsem mluvit o tom, že Bernard Kouschner měl poslední schůzky se všemi ministry kromě českého. Zjišťuji, že Francouzi, kteří mají předsednictví před námi, začínají mluvit o tématech, která by původně měla patřit nám: organizace voleb do Evropského parlamentu, otázka přípravy funkcí... Tato témata nám samozřejmě vezmou, oni s námi ani moc nepočítají. Víte, tohle předsednictví, to je promarněná příležitost, bude to promarněná příležitost s touhle vládou, pokud tady bude.
        Způsob, jak vy si představujete zahraniční politiku, že budete kšeftovat radar za Lisabonskou smlouvu nebo radar za víza, církevní restituce za volbu prezidenta, chápete, takto se nedá dělat zahraniční politika. Tam se to nedá takhle vykšeftovat. Ztratíte kredit - a kdybyste ho ztratili vy! Ztratí ho celá země. Je nejvyšší čas tady hlasovat nedůvěru vládě! (Potlesk vlevo.)