Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás v obecné rozpravě seznámila s obsahovou náplní pozměňovacích návrhů, které vám byly rozdány do lavic a které potom uvedu ještě v rámci podrobné rozpravy. Změny, které navrhuji, jsou již velice zredukovány sadou pozměňovacích návrhů, které považuji za klíčové, které vycházejí z dlouhodobé debaty a koordinace diskuse nad tímto tématem s předkladatelem. Já věřím, že budeme schopni ještě v rámci toho posledního týdne, který zbývá do třetího čtení, nalézt shodu, tak aby zákon mohl být úspěšně ve třetím čtení schválen.
        K tématu exekutorů. Vládní návrh omezuje povinnost asistence policie u exekucí s tím, že exekutoři mají prostředky, jak si účelnou ochranu zajistit sami, a to tím, že najmou soukromé bezpečnostní agentury, respektive bude jim policejní asistence poskytnuta při splnění omezených podmínek stanovených v návrhu. Ministerstvo vnitra navrhuje tuto úpravu z důvodu takzvaného odbřemenění policie. Je to princip, s kterým naprosto souhlasím, a například v případě dozoru na fotbalových utkáních, to je ten velice medializovaný případ, s tím naprosto souhlasím. Ale případy výkonu exekucí vykazují určité odlišnosti a tam si myslím, že bychom měli být opatrnější a obezřetnější. Dle poznatků z praxe totiž asistence policie u exekucí exekutory není zneužívána. K najímání soukromých agentur dochází již nyní, avšak přijetím návrhu by k nim muselo dojít vždy, a teprve až kdyby se takto exekuci nepodařilo provést, mohl by exekutor požádat policejní orgán o poskytnutí součinnosti.
        V důvodové zprávě předkládaného návrhu je uvedeno, že Policie České republiky za první pololetí roku 2006 eviduje 2433 žádostí o asistenci policie při soudních exekucích. Exekucí bylo ovšem za první pololetí roku 2006 nařízeno celkem 164 331, a lze se tedy domnívat, že se soudní exekutoři obracejí na Policii České republiky pouze v těch případech, kdy skutečně dospějí k závěru, že by při výkonu mohlo dojít k ohrožení života nebo zdraví a nemohli by tak výkon provést. Tento závěr byl učiněn například z dosavadního jednání povinného řízení.
        Vzhledem k tomu, že exekutor je státem pověřen výkonem exekutorského úřadu a v rámci provádění exekuce se úkony soudního exekutora považují za úkony soudu, měl by být bezpečný výkon exekuční činnosti garantován rovněž bezpečnostním sborem státu, tedy Policií České republiky, a to ve všech případech, kdy je to vzhledem k charakteru exekuční činnosti potřeba, čili všude tam, kde jsou obavy, že by mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti občanů nebo jejich životů. Asistence policie při výkonu rozhodnutí je v neposlední řadě i jednou ze záruk dodržování zákona a práv občanů v případě exekucí, neboť dle zpráv nevládních lidskoprávních organizací je vytýkáno exekucím vedeným soukromými exekutory, že většinu exekucí v terénu fakticky provádějí vykonavatelé bez potřebných kvalifikačních předpokladů, které příslušníci bezpečnostních sborů nepochybně mají.
        Dalším tématem, o kterém bych se chtěla zmínit, je používání elektrických paralyzérů a takzvaných taserů. V poslední době se o něm diskutuje jako o velmi kontroverzním z hlediska ochrany zdraví a života osob. Opět organizace na podporu lidských práv upozorňují na řadu případů úmrtí při použití vrhacích předmětů s elektrickými výboji, jsou to tedy příklady ze zahraničí. A používání těchto prostředků může ohrozit život a zdraví u osob s řadou nemocí a osob pod vlivem návykových látek nebo psychotropních látek.
        Policie má k dispozici celou řadu dalších donucovacích či zneschopňujících prostředků, které takové riziko nepředstavují, ale zároveň mají k dispozici také zbraně střelné, kde je riziko podstatně vyšší, a proto je třeba ještě i tuto okolnost zvážit. V případě, že budou příslušníci policie oprávněni takový prostředek použít, je kromě řádného vyškolení - a to předpokládám, pane ministře, že je samozřejmostí - i zdůraznění subsidiarity a výjimečnosti jeho užívání právě s ohledem na nebezpečí pro zdraví občanů, čili laicky řečeno, aby byly používány všude tam, kde by za současného stavu byla již použita střelná zbraň. Vnímám to tedy jako určitý mezistupeň k tomuto extrémnímu donucovacímu prostředku.
        Použití pout a samotná policejní asistence jsou v zásadě dostatečné pro bezpečné předvedení. Další prostředek, to je zamezení prostorové orientace, může být použit pouze ve výjimečných případech, například u organizovaného zločinu, při odůvodněné obavě z útěku a tak dále. Evropský soud pro lidská práva považuje omezení prostorové orientace za jistých okolností za nelidské zacházení, zakázané bezpodmínečně listinou i mezinárodními závazky.
        Teď několik slov k pořizování záznamů. Je to téma, které jsme probírali již na bezpečnostním výboru, a není tedy minimálně pro členy a členky tohoto výboru nové.
        Plošné pořizování záznamu osob a jejich pohybu dříve, než jsou identifikovány konkrétní příznaky porušení práva, je v některých zemích zcela zakázáno. Při pracovní návštěvě komise Senátu pro ochranu soukromí ve Spolkové republice Německo - tato návštěva se uskutečnila v listopadu loňského roku - informoval zástupce spolkového pověřence pro ochranu dat, že ve Spolkové republice Německo je takový postup nepřípustný a policie smí například měřit rychlost jen pomocí takových technik, které cíleně identifikují přestupce a nezpracovávají informace o všech ostatních občanech. Čili připouští se v zásadě jen laserové či obdobné měření. Na jednání komise též informoval předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů pan Igor Němec, že i v Rakousku došlo k obdobnému soudnímu rozhodnutí.
        ***
        Cílem předkládaného návrhu je tedy upravit zatím zcela bezbřehou pravomoc policie, potažmo obecní policie, pořizovat jakékoliv záznamy a jakkoliv je zpracovávat a navzájem si je předávat. Těmto zpracováním je třeba stanovit meze, které odpovídají ústavním požadavkům na přiměřenost. Návrh, který předkládám, požaduje zpracovávat data až po selekci na data související s pravděpodobným porušením práva. Navrhuje se obecně podřídit nasazení sledovacích systémů - netýká se to jednorázových utajených sledování prováděných na základě jiných ustanovení zákona a Policii ČR a trestního řádu - obecnému odůvodnění potřeby v daném místě a čase, a to jen s celkem volným vztahem k plnění úkolů policie. Navrhuje se zavést přiměřenou, tedy omezenou dobu ukládání dat, jejíž překročení by stejně jako vyhodnocování bylo podmíněno až existujícím konkrétním důvodem podezření na spáchání přestupku či trestného činu. Navrhuje se také mnohem účinnější informování zasažené veřejnosti o prováděném sledování.
        Tady musím pro pořádek a také spravedlivě uvést, že pořizování těchto záznamů se pochopitelně netýká pouze Policie ČR a obecní policie, že zde máme problém s kamerovými systémy, které provozují soukromé subjekty, že toto téma je tedy širší. A možná stojí za úvahu vzít v potaz řešení na jiném nosiči zákona, a sice na zákoně o ochraně osobních údajů. Já předpokládám, že na toto téma budeme ve vzniklém čase ještě s panem předkladatelem, s panem ministrem, diskutovat.
        Nakonec dovolte několik slov k nešťastnému tématu Inspekce ministra vnitra. Tímto jsem vás jistě nepřekvapila, pane ministře, doufám, že je to takto naposledy.
        Návrh nového zákona o policii nejen že rezignuje na doposud deklarovaný úmysl vyvést inspekci z resortu Ministerstva vnitra, ale pokouší se k horšímu změnit současnou úpravu vyšetřování trestných činů policistů státním zástupcem. My jsme se v tomto bodě neshodli už na bezpečnostním výboru. Já zde oceňuji vaši snahu, snahu ten problém věcně posoudit. Zároveň však říkám, že jsme se na tom neshodli, protože informace, které dostáváme od státních zástupců, jsou jednoduše jiné než ty, o které se opíráte vy, a z tohoto důvodu ke shodě nedošlo.
        Vycházím z toho, že pokud by návrh v této podobě prošel, znamenal by návrat k dlouhodobě kritizovanému modelu vyšetřování policistů policisty, čili k fenoménu falešné kolegiality, na který jste sám i vy také upozorňoval, jak tomu bylo do roku 2002, a tomu odpovídající mezinárodní pozornost, jaké se jinak dostává jen režimům se značně méně demokratickou povahou. Ale o těch stanoviscích mezinárodních organizací už jsme hovořili.
        Novelou trestního řádu bylo s účinností od roku 2002 svěřeno vyšetřování trestných činů spáchaných příslušníky Policie ČR a BIS státnímu zástupci, já už jsem o tom hovořila v rámci prvního čtení. Cílem tohoto opatření byla eliminace vazeb a vzájemné solidarity mezi policisty, kteří do té doby řídili vyšetřování trestné činnosti svých kolegů. K této úpravě bylo přistoupeno po dlouhodobé a zdrcující kritice demokratických stran i mezinárodních organizací na úrovní OSN nebo Rady Evropy. Inspekce ministra vnitra jako policejní orgán od té doby již pouze vyhledává a opatřuje důkazy, ale neřídí samotné vyšetřování, které je úkolem institucionálně odděleného státního zástupce. Čili došlo k určitému přetrhání těch vazeb mezi ministrem a Inspekcí ministra vnitra, což je dobré. Ale čekáme na podstatně zásadnější zvrat, který pan ministr přislíbil a také se k němu zavázal s určitým časovým údajem, do kdy by se tak mělo stát. Tuším, že by to mělo být do konce tohoto roku.
        O tom, že státní zastupitelství zpracovávalo právě zvláštní zprávu týkající se tohoto fenoménu, už hovořit nebudu, protože jsem to uvedla na bezpečnostním výboru, a jak už jsem řekla, na údajích v této zprávě obsažených jsme se s panem ministrem neshodli, a proto to zde nebudu uvádět jako další argument.
        Dle vyjádření předkladatelů se model zcela nezávislého Úřadu pro vyšetřování trestných činů ozbrojených složek tedy připravuje, a přestože ani stávající platný model není dostatečně efektivní a je stále kritizován, čili ten, který máme dnes, domnívám se, že není důvod měnit systém vyšetřování k horšímu novou právní úpravou, byť, anebo právě proto, že by měla být jen dočasná.
        Na závěr mi dovolte říct, že navržené změně, se kterou jsem vás teď seznámila, odpovídá také můj další návrh na změnu vládního návrhu doprovodného zákona na novelizaci trestního řádu, to je tisk č. 440. Já věřím, dámy a pánové, že argumentace, se kterou jsem vás seznámila, vás přesvědčí o potřebnosti navrhovaných změn, že je ve třetím čtení podpoříte a že tak zvýšíme kvalitu této dlouhodobě očekávané a myslím si také, že s velkou péčí připravované novely zákona.
        Děkuji pěkně za pozornost.