Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych se stručně vyjádřil ke dvěma předřečníkům, kteří zde přede mnou hovořili. Já vím, že ten, kdo dnes bude s chladnou hlavou nahlížet na justiční systém a nebude zde emocionálně hovořit plamenně o tom, jak je třeba konkrétní soukromoprávní kauzu řešit zde na půdě Sněmovny, tak bude označen za zrádce národa, ale já jako právník si nemohu neodpustit říci k tomu několik vět a několik poznámek.
        První z mých předřečníků zde říkal, že snahou zde není vstupovat do otevřené kauzy. Já jsem ovšem nepochopil z jeho vystoupení, co je tedy snahou a obsahem této schůze. Bavíme se zde o jedné soukromoprávní kauze, kterou v žádném případě nechci bagatelizovat, v žádném případě nechci snižovat její význam pro veřejné mínění a pro justiční systém, ale je to opravdu jedna konkrétní soukromoprávní kauza, která nebyla dokončena. To je zkrátka fakt, který nikdo nemůže zpochybnit, a moji předřečníci jej nevyvrátili. Hovořit o jasných faktech ve chvíli, kdy zde není pravomocný rozsudek, je sice pěkné, ale jedná se o výpovědi účastníků řízení, kterým mohu věřit, nemusím věřit, ale jediný soud podle principu zásady volného hodnocení důkazů může říci, který důkaz vezme v potaz a který nevezme.
        Podle českého práva, evropského práva, evropské právní tradice má každý občan ve své soukromoprávní při právo na opravný prostředek. Každý se může dovolat, a byť o tom dotyčném můžeme mít sebehorší mínění, můžeme s ním nesouhlasit, můžeme jej morálně odsuzovat, můžeme jím pohrdat, tak bychom mu toto právo neměli upírat. A já se domnívám, že pokud moc zákonodárná vstoupí do neukončené konkrétní kauzy a bude zde veřejně probírat jednotlivé důkazy, nikoli fakta prosím, v tom je rozdíl, hodnotit je a vytvářet tím veřejné mínění a mínění politické scény, pak si myslím, že něčí práva, a každý si odpoví čí práva, budou výrazně pošlapána a porušena. Říkám to zde s plnou odpovědností, vědom si toho, že to nejsou populární slova, ale jako právník a ministr spravedlnosti se musím zastat těch, jejichž procesní práva by mohla být poškozena, byť můj soukromý názor o této kauze může být variabilní a nemusí odpovídat tomu, čemu si určitě myslí, že odpovídá, navrhovatelé této schůze.
        Já chci říci, že zde na minulé schůzi někteří sociální demokraté citovali francouzského filozofa markýze Montesquieua, to je zakladatel dělby moci. Je to člověk, který opravdu založil evropský právní systém, evropský demokratický stát. A právě pokud dnes budeme probírat konkrétní neukončenou právní kauzu, tak právě myšlenky dělby moci pošlapeme a právě budeme jednat proti nim.
        ***
        Ano, moc zákonodárná může jednat o justici, já se tomu nebráním. Moc zákonodárná tím, že přijímá zákony, vytváří rámec, ve kterém se pohybuje justice, ale mají to být diskuse obecné, mají to být diskuse, které povedou právě ke změně právního prostředí, mají to být diskuse o výsledcích justice, o problémech, systémových problémech justice, ne o jedné konkrétní kauze, která, jak jsem několikrát řekl a trvám na tom, nebyla pravomocně ukončena. To je prosím ta klíčová věta celé této diskuse.
        Pravomocné rozhodnutí zde nebylo. (Poslanec Škromach ze svého místa hlasitě reaguje na vystoupení řečníka.) Pan kolega Škromach mi říká, že bylo, tak asi pravděpodobně má jiné informace. Já o něm tedy nevím. Jestli dovolíte, pane kolego, tak já bych pokračoval.
        Můžeme se bavit o justici, a já jsem k tomu připraven. Pokud jste například viděli pořad Václava Moravce v neděli, kde vystupoval prezident Soudcovské unie Jirsa, ten sám tam řekl a vyjádřil velké podivení nad tím, že z jedné soukromoprávní kauzy se dělá situace české justice. A já musím říci, že pokud tu chceme tvrdit, že jedna kauza rovná se stav české justice, pak tím dáváme do jednoho pytle všechny soudce a státní zástupce, kteří se snaží a pracují pro českou justici a výrazně též přinášejí pozitivní výsledky.
        "Nesouhlasím s tím, jak pojímáme jednu konkrétní kauzu a vytváříme z ní situaci v celé české justici." Cituji prezidenta Soudcovské unie dr. Jirsu, Otázky Václava Moravce.
        Nicméně já bych nevyvozoval ze soukromoprávní kauzy několika žalobců to, v jakém stavu je česká justice. Oni prostě využili své ústavní právo hájit se, bránit se před soudem. Jirsa sám tady odpovídá panu navrhovateli, zda je normální, či není normální, že někteří vrcholní justiční funkcionáři podali žalobu. Je to normální, odpovídá panu navrhovali. V demokratickém právním státě každý, i soudce, se může obrátit na nezávislý soud a žádat jej, aby přezkoumal jeho práva a případně jeho práva ochránil. Každý v tomto státě má tato práva, nikoliv tak, že by vrcholní soudní funkcionáři tato práva neměli.
        Já jsem připraven, dámy a pánové, zde kdykoli přednést zprávu o stavu české justice, o tom, jaké jsou délky soudního řízení, o tom, jak se je daří postupně zkracovat. Po několika letech stagnace přišla vláda, která prosazuje konkrétní změny v oblasti justice. Jenom považte: My jsme za dva roky přijali 23 právních předpisů, které jsou dnes ve Sbírce zákonů a které napravují nečinnost předchozích vlád. To je to, co zde na půdě Sněmovny máme diskutovat, a já budu velmi rád, když mi řeknete, jak dále a ještě intenzivněji pracovat směrem ke zkvalitnění a zrychlení české justice. Máme zde nový občanský kodex, který bude projednáván, máme zde nový trestní zákoník, máme zde rozsáhlou novelu občanského soudního řádu. To jsou témata, která má Sněmovna projednávat, to jsou témata, která se z pohledu moci zákonodárné týkají situace v české justici. To jsou věci, kde budu velmi rád, když i opoziční strany přinesou konkrétní nápady. Bohužel, dosud konkrétních nápadů příliš nebylo. Budu velmi rád, když tedy konečně přijdou.
        Dámy a pánové, probíhá soukromoprávní pře. Já jsem záměrně nikdy nikde neřekl svůj názor na rozsudek soudce Cepla. Neučiním to ani dnes, byť jako právník mám svůj názor. Ale to, že se jedná o kauzu rozpornou, kauzu složitou, na kterou má právnická veřejnost různý názor, je přece evidentní. Poukazuji, pokud tu dnes citujeme média, například na článek dr. Jaroslava Ortmana, významného advokáta - nikdo asi nepodezírá, že dr. Ortman, bývalý poslanec levého bloku, je spojen s touto vládou - který v článku "Cepl vkročil na půdu, jež mu nepřísluší" výrazně polemizuje s odůvodněním tohoto rozhodnutí. Já neříkám, že s tím souhlasím nebo nesouhlasím. Já pouze říkám, že to je velmi složitá právní kauza, kde jsou dnes právníci rozštěpeni, jsou na to různé právní názory. Poukazuji například i na článek Zdeňka Koudelky, bývalého poslance sociální demokracie, který v Právu poukazuje na některé nesrovnalosti v odůvodnění tohoto judikátu.
        A proto si myslím, že v takto složité kauze je třeba, aby odvolací soud celou věc znovu posoudil a ve věci rozhodl. Jak rozhodne, nikdo nevíme, a je to samozřejmě dobře. Potvrdí-li tento soud rozsudek soudce Cepla, tak je samozřejmě na místě, aby se moc výkonná touto kauzou zabývala. Ostatně toto jsem též do médií říkal, ostatně o tom byl též výstup z pondělní vlády, kdy část ministrů si myslí, že po pravomocném ukončení celé kauzy se má moc výkonná touto kauzou zabývat. A já mezi ty, kteří si to myslí, patřím. To je okamžik, správný okamžik, kdy v právním státě má nastoupit moc výkonná.
        Dodám ještě jeden postřeh, který je důležitý a který zde nepadl. Vedle této soukromoprávní kauzy, kterou bychom v zásadě nemuseli brát v potaz, protože má soukromoprávní charakter, ale řekli jsme, že až bude pravomocný rozsudek, tak se tím budeme zabývat, bude probíhat ještě kárné řízení na soudce Kučeru. Kárné řízení, podané na základě podnětu dr. Brožové, vyvolané mým dopisem, který jsem dr. Brožové zaslal, a i v tomto řízení se ta kauza bude probírat. Je to tedy další řízení, které proběhne a které by mělo být pravomocné předtím, než moc výkonná do celé věci zasáhne. To kárné řízení by probíhalo i bez mediálních her a i bez této medializované soukromoprávní pře. To znamená nápravné mechanismy zde běží a běžely by tak stejně, i kdyby zde soukromoprávní spor, o kterém dnes hovoříme a který zde je, nebyl. Takže kárná odpovědnost příslušného soudce, zda byla či nebyla, to já neumím posoudit, bude prošetřena, a bude v této věci rozhodnuto.
        Dámy a pánové, já nechci dále zdržovat vaše jednání. Nechám zcela na vás, jak se rozhodnete, zda podpoříte, či nepodpoříte tento bod. Je to věcí svědomí každého z vás. Já pouze konstatuji to, co jsem řekl v úvodu a co jsem několikrát opakoval, a byla to hlavní nit mého vystoupení - pokud překročíme Rubikon a začneme na půdě Poslanecké sněmovny řešit konkrétní právní kauzy, které nebyly pravomocně rozhodnuty, tak otevíráme Pandořinu skříňku, která může být pro český justiční systém opravdu velkým nebezpečím.
        Já totiž ani nevím, co by mělo být výsledkem toho jednání. Má být vytvořena předběžná otázka a návod odvolacímu soudu, jak má rozhodnout? Co má být výsledkem tohoto jednání? Jak je vůbec formulována otázka? Co by zde ministr v té kauze měl předložit? Já mám informace pouze z médií, dámy a pánové. Nemám jiné informace, nemohu ani mít jiné informace a nechtěl bych mít jako ministr demokratického právního státu jiné informace, než mají občané, z konkrétního soudního řízení. To je prosím ta klíčová věc. Já neumím jako ministr Fouché za Francouzské revoluce vám přinést interní svodky o tom, co si kdo kde řekl a jak probíhalo soudní řízení.
        Takže dámy a pánové, byla zde dvě vystoupení a byly zde dva projevy, které apelovaly na vaše svědomí. Já na vaše svědomí apelovat nebudu. Nechám na vašem rozumu, abyste posoudili, nakolik se moc zákonodárná má vlamovat do neukončeného soudního řízení, nakolik se má moc zákonodárná bavit o nepravomocném rozsudku, a nechám na vašem svědomí, nakolik bychom tímto precedentem otevírali nebezpečnou Pandořinu skříňku.
        Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)