Paní místopředsedkyně, dovolte, abych vám poděkovala za udělení slova.
        Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych poněkud zmírnila onen vzrušený tón, který tady zaznívá, a to připomenutím toho, co se odehrávalo v Poslanecké sněmovně v letech 2002 a 2003.
        Když vám řeknu data 10. 10. 2002, 26. 11. 2002, 12. 12. 2002, 18. 2.2003 a 10. 4. 2003, tak jsou to data, v nichž jsem vedla spor s tehdejším místopředsedou vlády a ministrem spravedlnosti o tom, jak funguje česká justice, a dovolávala jsem se toho, aby se tímto stavem Poslanecké sněmovna zabývala. Byl to současný předseda Ústavního soudu pan Pavel Rychetský. Já jsem ho žádala nejprve v první ústní interpelaci o odpověď na konkrétní kauzu, která tehdy ještě nebyla pravomocně rozhodnuta. Byla však tak otřesná, že se jí zabýval tisk, byla jí vzrušena veřejnost. Domnívala jsem se tedy, že ji mohu přenést na půdu Poslanecké sněmovny a žádat vyjádření toho nejkompetentnějšího, tedy resortního ministra.
        Pan ministr dne 10. října 2002 na tuto žádost na otevření nepravomocně rozsouzené kauzy odpověděl: "Na rozdíl od paní interpelující, místopředsedkyně Sněmovny, dokud nenabude právní moci odsuzující rozsudek, nemohu se k této věci vyjadřovat."
        Pochopila jsem to a vzala jsem to jako věc, kterou budu respektovat. Ale protože během té diskuse se ukázalo, že je další řada mnohem vážnějších otázek než tato jednotlivá kauza a že opravdu něco v pořádku v české justici není, navrhovala jsem opakovaně Poslanecké sněmovně, aby zařadila bod Zpráva ministra spravedlnosti o stavu české justice. Tento bod byl dvakrát navržen, dvakrát byl Poslaneckou sněmovnou zamítnut, mám zde hlasování z tehdejší doby jak o prvním návrhu, tak o druhém. S výjimkou, s čestnou výjimkou tří sociálních demokratů na tuto zprávu, na tento návrh odpověděli sociální demokraté odmítavě. A byl to návrh na zprávu o stavu české justice, tedy návrh, který tady nyní přednáší současný ministr spravedlnosti a navrhuje Poslanecké sněmovně, abychom se o tomto tématu bavili.
        ***
        Když jsem tedy žádala o navržení bodu Zpráva o stavu české justice, pan ministr mi odpověděl toto: "Paní místopředsedkyně Němcová, už musím říci, že podruhé nebo potřetí navrhuje, aby na schůzi Poslanecké sněmovny byla zařazena zpráva o stavu českého soudnictví. Já se tomu v zásadě nebráním. Mně se jen vyvolávají jisté reminiscence, protože to bylo do listopadu 1989, dokonce to bylo uloženo zákonem, bylo povinno předkládat zprávu o stavu socialistické zákonnosti každoročně parlamentu, a ve mně to bohužel vyvolává podobné reminiscence. V podstatě proto, že já mohu takovou zprávu přeložit bohužel v jediné podobě, v podobě mnoha set stránek statistiky; statistiky o jednotlivých civilních sporech v řízení, nesporném civilním řízení, jak dlouho trvají řízení obchodní atd., ale nemůže samozřejmě tato zpráva být předmětem jednání parlamentu, pokud by obsahovala jakoukoliv konkrétní pauzu. Parlament není oprávněn posuzovat žádný konkrétní spor. Statistiky jsou sice úplné, ale samozřejmě si nedovedu představit, že by Poslanecká sněmovna začala hodnotit a vynášet nějaké soudy o tom či onom konkrétním sporu." To byla tedy odpověď tehdejšího ministra spravedlnosti na žádost o zařazení bodu stav české justice.
        Zopakuji tedy, že ani tato zpráva Poslaneckou sněmovnou neprošla, zamítali ji tehdy sociální demokraté, neprošly ani mé snahy dobrat se pravdy v některé konkrétní kauze, a na to pan ministr na konkrétní kompetenci ministra spravedlnosti, jakou on má a jak ji cítí, odpověděl takto: "Kompetence ministra spravedlnosti ve vztahu k rozhodování soudů je v jediné věci. Ministr spravedlnosti může posuzovat, zda nedochází k nepřiměřeným a neodůvodněným průtahům v soudním řízení, to znamená může přezkoumávat, zda soudci jednají, jak jsou povinni, a v případě, že zjistí nečinnost soudů, neodůvodněné průtahy, je právem a podle mého soudu i povinností ministra spravedlnosti iniciovat kárné řízení s takovými soudci."
        Pan ministr spravedlnosti Pospíšil před chvíli opakoval, že zavedl kárné řízení s jedním představitelem justice, s nímž podle jeho názoru bylo potřeba takto postupovat.
        Tehdejší ministr spravedlnosti Rychetský dodává: "Jediná oblast, která je vyňata z možnosti posuzování ministra spravedlnosti, je to, jak soud meritorně rozhoduje, jinými slovy, jaký zaujímá právní názor při hodnocení skutkového stavu. Toto je tedy ministrovi spravedlnosti zakázáno."
        Dámy a pánové, já jsem chtěla připomenout těm, kteří zde nebyly v roce 2002, těm, kteří zde nebyli v roce 2003, že jsme stáli před problémem, který stál za řešení v Poslanecké sněmovně, a byla jsem ta, která respektovala to, že v kauze, která není pravomocně rozhodnuta, nebudu nutit ministra spravedlnosti, aby se k ní na půdě Parlamentu vyjadřoval. Naopak jsem chtěla, abychom uchopili téma v obecnější podobě a bavili se tedy o tom, jakými neduhy česká justice trpí a jaká řešení mohou být k těmto problémům nabídnuta. To současný ministr spravedlnosti nabízí. Prosím, udělejte si tedy obrázek a porovnejte si tyto dvě skutečnosti, mezi kterými uplynulo šest nebo pět let.
        Děkuji za pozornost. (Potlesk v pravé části sálu.)