Paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, tady byly z několika statistických dat vyvozeny velmi špatné závěry. Od 1. 1. 2008 budeme mít - a už průběžně máme - informace o faktické spoluúčasti pacientů podle jednotlivých skupin sociálních a podle diagnóz.
        ***
        Věřte, že Sněmovně budou tato data k dispozici. Jsou to historicky první data o tom, jakou spoluúčast mají opravdu jednotlivé skupiny občanů, protože hlavní náklady, které mají naši občané, a především důchodci nebo chronicky nemocní a vážně nemocní, jsou kvůli doplatkům na léky. Jestliže byl zaveden pětitisícový limit, znamená to ochranu této skupiny. Zároveň zdravotní systém nemá řešit situaci v sociálním systému a sociální systém musí být komplementární ke zdravotnímu. My jsme schopni teď poprvé tyto osoby identifikovat. Já už to tady opakuji poněkolikáté.
        Výdajový koš, který tady byl zmiňován, neříká, jaká je spoluúčast. Ten hovoří jen o tom, co jsou ochotny ze statistického šetření jednotlivé skupiny obyvatel vydat na jednotlivé komodity. Tam se musíte také podívat na to, na co vynakládají důchodci více peněz než na zdraví. Budete se divit, ale je to alkohol a tabák a jsou to i dovolené.
        Je potřeba se velmi dobře podívat na statistiku a hodnotit to v kontextu a počkat s interpretací, že by se jednalo o vyšší spoluúčast, až na faktická data ze zdravotního systému. Třicetikorunový doplatek určitě není ten, který zabrání přístupu k péči, protože hlavní problémy byly především, co se týče doplatků na léky.
        Jsme na začátku procesu od 1. 1. 2008 podle nových zákonných úprav, kdy jsme schopni postupně eliminovat některé špatně nastavené úhrady z minulosti tak, aby mohly být upraveny kumulace event. doplatků na léky u jednotlivých skupin nemocných, kteří mají více diagnóz, u kterých se to kumuluje, a pětitisícový limit je preventivně chrání. Počet těchto lidí bude samozřejmě narůstat. Uvidíte to ve statistikách.
        Zasáhnout teď do systému poplatků znamená destabilizovat zdravotnictví a zastavit pozitivní trend, který především spočívá v tom, že se umožňuje, aby se lidé dostali k velmi drahé péči, aby se dostali k velmi drahým lékům. To, co prostě za státního komunistického zdravotnictví nebylo možné a díky nedostatečnému množství peněz v systému při sice velké garanci, že péče je zadarmo, nebyla potom péče dostupná, a nebyla dostupná péče moderní a péče pro všechny. Já tady budu pořád připomínat, že za komunistického zdravotnictví byl prostě limit pro umělou ledvinu 50 let. Kdo měl 51 let, musel umřít na selhání ledvin. To bylo řešení situace, která znamenala, že určitá skupina obyvatel se nemohla dostat k drahé péči. Samozřejmě, členové ÚV KSČ se k tomu dostali. Ti měli možnost v Sanopsu se k tomu dostat. To byla opravdu realita, kterou já jsem zažil jako lékař, a všichni ji znají. A těch limitů bylo více, věkových, týkaly se i nedonošenců. (Výkřik ze sálu: Jak to souvisí?)
        To souvisí tak, pánové, že jestliže chcete deklarovat bezplatnou péči a nechcete říkat, jaký je obsah a dostupnost této péče, tak potom není tato deklarace správná podle článku č. 31 Listiny, protože hlavní věta je tam "zajistit přístup všem, kteří to potřebují, ke zdravotní péči". A to je to podstatné. Podstatných není 30 korun, podstatné je, aby lidé dostali zdravotní péči. Jestli se chcete schovávat za péči zadarmo a přitom fakticky ji lidem neposkytnout a neposkytnout jim moderní péči, a především těm, kteří jsou vážně nemocní, a chcete, aby se tyto peníze prošustrovaly v paralenech, tak prosím, rušte poplatky. Já jsem chtěl opak. Já jsem chtěl, aby běžná nachlazení byla zpoplatněna, lépe řečeno jen symbolicky, 30 korunami, a aby bylo možné ušetřit peníze pro drahou léčbu. Už za první čtvrtletí se to podařilo a efekt poplatků je opravdu účinný. Už máme rezervy, například úsporu 1,7 mld. Kč jenom za léčiva, a tato úspora bude spotřebována pro pacienty v tomto roce, protože tomu odpovídají zdravotně pojistné plány.
        Moc prosím, abychom si tady populisticky nehráli před volbami na ty, kteří zajišťují péči pro pacienty, když historie jak státního zdravotnictví, tak zdravotnictví zadarmo ukazuje jednoznačně, že tato péče potom není fakticky dostupná pro ty, kteří to potřebují.