Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Vážení členové vlády, milé dámy, vážení pánové, je obdivuhodné, že někteří z nás, jako třeba pan doktor Rath, rozumějí všemu, od zdravotnictví, ekonomie, financí až k trhu práce. A protože tomu není tak dávno, co jsem opustil pozici personálního ředitele, dovolím si připomenout panu doktoru Rathovi a těm, kteří uvěřili jeho příběhu, že zaměstnavatelé za zahraniční pracovní sílu platí agenturám zpravidla podstatně více, než činí náklady na tuzemskou pracovní sílu. Má to prostou logiku. Agenturní zaměstnavatel totiž musí hradit ubytování, musí hradit dopravu a veškerá rizika spojená se získáním zahraniční pracovní síly, a ještě si samozřejmě zaúčtuje svůj vlastní zisk. Takže pohled pana doktora Ratha a jeho pohádka o 600 a 1200 dolarech značně pokulhává. Dovedete si představit, že by zaměstnavatel byl takový hlupák, že by raději najal dražší pracovní sílu s jejími jazykovými problémy, s odlišnými pracovními návyky, s odlišnými hygienickými návyky, přicházející ze země s odlišnou kulturou? Samozřejmě nikoliv. Skutečnost je taková, že těch 117 tisíc registrovaných nezaměstnaných prostě o práci nemá zájem.
        Děkuji vám. (Potlesk zprava.)