Děkuji, paní místopředsedkyně. Pan premiér vnesl do této diskuse myslím až zbytečně vášnivý a příliš ideologický tón, který neslouží věcnému přístupu k této problematice. A já si myslím, že o zahraniční politice, jejíž součástí je i problematika případného zřízení radarové základny, je třeba jednat s maximální věcností. To neznamená, že se zbavujeme svých politických ideologických pozic, ale měli bychom přece jenom mít na zřeteli určité základní skutečnosti a neměli je mást.
        Já na rozdíl od pana premiéra, což není jeho nedostatek, je to jenom konstatování jistého rozdílu, jsem se účastnil hned po listopadu 1989 koncipování základů zahraniční politiky. Tehdy, jak víte, představa byla, že budeme požadovat zrušení jak Varšavské smlouvy, tak budeme požadovat i zrušení Severoatlantického paktu. Tato koncepce byla poměrně záhy přeměněna. Pocítili jsme jako Česká republika, resp. tehdy Československo, které se chce stát opět součástí západního společenství, euroatlantické civilizace, že NATO má nadále důvody pro existenci. V tomto směru tedy představa, že je možné zrušit oba pakty, byla poměrně brzo opuštěna, a snad kromě komunistů to tehdy nenašlo nějaké jiné oponenty.
        Ale pan premiér, a předtím to myslím říkal i vicepremiér, se mýlí v jedné věci. Já říkám záměrně se mýlí, nerad bych říkal, že záměrně říkají nepravdu. Postoj sociální demokracie nebyl proti NATO, postoj sociální demokracie byl pro vstup do NATO, s tím, že jsme dávali přednost, aby tento vstup byl spojen s referendem. Ale podstatné nebylo to, že chceme referendum, podstatné bylo, že chceme do NATO. Čili proto když strany vládní koalice vyvinuly onu iniciativu, aby Československo se stalo součástí NATO, tak to sociální demokracie podporovala, protože, opakuji znovu, požadavek referenda nebyl v této souvislosti prioritní, prioritní byl vstup Československé republiky do NATO.
        Byl bych rád, aby některé tyto základní skutečnosti byly brány v úvahu, abychom se zbytečně neutloukali argumenty, že někdo je pacifista atd., což už předem znamená odsudek vzhledem k minulosti. Ale jestliže jsem proti válečným akcím, které nepovažuji za dobré, tak tady v tomto směru mně připisovat pacifismus je absurdní. Byl bych tedy pro to, abychom k těmto věcem přistupovali, pokud je to možno, skutečně s maximální věcností.
        A zdá se mi, že jak tady, tak zejména i v mediálním prostředí se velmi často používá laciných argumentů a ti, kdo jsou proti radarové základně, jsou obviňováni z antiamerikanismu nebo z mnichovanství apod. Odpusťme si tyto předem odsudky, protože opravdu znemožňují vážnou diskusi, a myslím si, že to je vada. A toto je odpovědnost této vlády, že jsme neměli možnost ve Sněmovně průběžně o těchto otázkách diskutovat. Vždyť problematika jednání o radarové základně byla přeci soustavně z iniciativy vlády vyřazována z programu schůze. My jsme neměli možnost v parlamentním prostředí o tom vést normální diskusi. Dostávali jsme informace, to je pravda, ale neměli jsme možnost tyto informace podrobit naší kritice. Čili to jsou prostě vážné věci.
        ***
        Teď samozřejmě sklízíme plody, protože určité věci nebo spory by se možná přece jenom v průběhu těch jednání mohly eliminovat. A nelze také přehlížet, že mezitím došlo k významným věcem i z hlediska evropské politiky. Problém Evropské unie, Rusko, USA; ty všechny věci dostaly jiné dimenze i vzhledem k tomu, co se mezitím na reálné scéně uskutečnilo.
        A také bych byl rád, kdybychom si odpustili určité argumenty, které mě opravdu vadí. Musím to s jistou dávkou, řekl bych, zvláštní ironie, nebo nevím, jak to nazvat, když to posuzuji jako chartista. Prohlášení Charty bylo také něco, co se týkalo koncepcí zahraniční politiky. Tehdy jsme byli obviňováni, že jsme agenty Washingtonu. A nyní ti, kdo mají kritické poznámky k tomu, že se tady buduje radarová základna, jsou obviňováni, že jsou agenty Ruska, s odvoláním na nějaké zprávy tajných služeb, z nichž nic takového samozřejmě neplyne, protože je to obvinění nedokazatelné. To jsou opravdu známá ideologická klišé, kterých se používá v rámci ovlivňování veřejného mínění.
        Ale vážení kolegové, a teď bych se zejména obrátil na kolegy z vládní koalice, a zejména tedy na ODS. Vy máte jeden z vašich think-thanků, myšlenkových dílen, jmenuje se CEP. To je instituce, která pořádá velmi zajímavé konference. Je to nepochybně instituce blízká i Václavu Klausovi. Chtěl bych vám připomenout newsletter ze září 2008, kde je pod titulkem "Drážděný medvěd vrací ránu" článek Patricka Buchanana, což je významný americký konzervativec, ale ne neokonzervativec, konzervativec. Zakladatel magazínu Americký konzervativec. Je to v americkém konzervativním prostředí nepochybně osobnost velmi významná. A přečtu vám proto z tohoto článku určité pasáže, které mají zprostředkovaně dosah, i pokud jde o radar, byť jsou vyprovokovány zejména akcí USA a NATO v Gruzii, respektive ve vztahu k rusko-gruzínskému konfliktu.
        "Rozhodnutí Michaila Saakašviliho využít zahájení olympijských her k odvedení pozornosti od gruzínské invaze do Jižní Osetie se co do stupidity vyrovná rozhodnutí Gamála Abd an-Násira uzavřít Tiranskou úžinu izraelským lodím. Americké obviňování Ruska z agrese duní prázdnotou. Gruzie ten boj začala, Rusko jej dokončilo. Rusko provedlo invazi do suverénní země, hřímá Bush. Ale nebombardovaly Spojené státy Srbsko po 78 dnů a neprovedly invazi, aby jej přinutily vzdát se provincie Kosovo, na které mělo Srbsko mnohem větší historický nárok než Gruzie na Abcházii či Jižní Osetii?"
        A tady pod mezititulkem "Dvojí metr" říká Buchanan dále: "Jsou secese a rozdělení národů chvályhodné, pouze když jsou v zájmu neokonzervativců, z nichž mnozí nerozumně testují ruskou trpělivost? Ale není ruská zloba pochopitelná? Roky předhazuje Západ Rusku jeho prohru ve studené válce a jedná s ním jako s Výmarskou republikou. Porušili jsme slib daný Gorbačovovi, nastěhovali jsme naši vojenskou alianci do východní Evropy, pak dokonce až před ruský práh. Šest bývalých členů Varšavského paktu a tři bývalé sovětské republiky jsou nyní členy NATO. Spojené státy unilaterálně anulovaly smlouvu o raketách dlouhého doletu, protože naše technologie byla lepší, pak naplánovaly umístit protiraketovou obranu do Polska a České republiky jako obranu před íránskými raketami, ačkoliv Írán nemá ani rakety, ani jaderné zbraně. A ruská protinabídka spolupracovat společně na protiraketovém štítu umístěném v Ázerbájdžánu byla smetena se stolu."
        To jsou citace z tohoto článku, které zprostředkovaně nepochybně se vztahují k tomu, o čem tu jednáme.
        Samozřejmě se můžeme dohadovat o tom, jaké všechny důsledky bude mít změna amerického prezidentství. Ale myslím, že není pochyb o tom, že Bushovo prezidentství mělo velmi negativní důsledky pro celou světovou politiku. Myslím, že nikdo dneska už se nepostaví za to, že jeho vojenské přepadení Iráku bylo něčím pozitivním, že posloužilo v boji proti mezinárodnímu terorismu. Opak je pravdou. A myslím, že dneska i v Americe tyto skutečnosti jsou také známy. Zdá se mi jenom, že na české straně, kde podpora Bushovy administrativy v tomto směru byla až příliš velká - mám na mysli za této vlády - nechtějí se některé tyto elementární skutečnosti vzít na vědomí. (V sále je rušno.)
        Je škoda, že vedeme tuto rozpravu jenom o tomto izolovaném tématu, protože to je opravdu součást širší rozpravy o české zahraniční politice. V tomto směru lituji, že nebyl přijat návrh, abychom jednali i o koncepci českého předsednictví EU, protože jak známo, i v době oné gruzínsko-ruské války, nebo rusko-gruzínského konfliktu, Evropská unie představovaná především Sarkozym jako tím, kdo představuje předsednictví Francie v rámci Evropské unie, vyvinula celou řadu iniciativ, které, nemyslím si, by byla s to vyvinout Česká republika, zejména i proto, že v tomto konfliktu zaujímala příliš jednostranné stanovisko ve prospěch Gruzie, což také není pozitivní, protože nepochybně v tomto konfliktu takovýto jednostranný viník, kterým by bylo Rusko, nebyl.
        Jiná věc je, jak Rusko té záminky, kterou mu Saakašvili poskytl, využilo. To je druhá záležitost. A v této souvislosti opravdu tato věc -
        Paní místopředsedkyně, poprosím vás...