Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já bych přece jenom v úvodu ještě reagoval na některá vyjádření, která tady byla. Jednak na vyjádření pana premiéra na slova místopředsedy Poslanecké sněmovny Zaorálka. Myslím, ta slova pana Zaorálka byla vedena ve velmi poklidném tónu, přesto pan premiér svým roztomilým způsobem označil tato slova za standardní demagogii. Myslím si, že pokud má být demagogií, kdy při podpisu Lisabonské smlouvy premiérem České republiky se konstatuje z naší strany, že se tato smlouva předloží k projednání Parlamentu, přece jenom už od toho podpisu proběhla delší doba a jsou s tím nějaké problémy. Všiml jsem si také, že jeden ze senátorů ODS dokonce zašel tak daleko, že řekl - a já tomu nemohu uvěřit, protože v tisku se občas píší věci, které nebývají pravda - že pan předseda Topolánek jen podepsal převzetí Lisabonské smlouvy. No tak trošku jsem se zasmál nad nevychovaností tisku a říkal jsem si, že je to trošku jinak. Ale chtěl jsem požádat pana premiéra, jestli by přece jenom nemírnil svůj slovník, protože v poslední době ten slovník jeho a jeho nejbližších spolupracovníků ve vztahu k sociální demokracii je poněkud košatý. Tu se dozvídáme něco o standardní demagogii - to je spíš takový malý odvárek, nebo slabý odvárek - pak se dozvídáme od druhého nejvyššího funkcionáře ODS, že sociální demokracie je vlastně NSDAP vedená Hitlerem a Goebbelsem, pak o hejtmanech, že se jedná o bolševický chaos, o představitelích ČSSD, že se jedná o žumpu. Víte, všeho moc škodí. Chtěl bych říci, že snad možná i rádoby objektivní provládní tisk by si toho mohl všímat a nejásat nad tímhle poklesem politické kultury.
        Chtěl bych se vyjádřit ještě ke slovům paní poslankyně Kateřiny Jacques - prostřednictvím předsedající. Paní poslankyně tady není, určitě má nějakou hodnotnou činnost někde mimo. Chtěl bych jenom upřesnit, jak je to s tou její obavou, že jsem snad změnil názor a že chci podat nějaký návrh na referendum. Víte, to je myšlenka, která mě napadá jenom v krajním zoufalství, do kterého dovádí jednání kolem Lisabonské smlouvy tato koalice. To není žádný návrh, to je úvaha. Já jsem také v tomtéž deníku, a musím říct, že redaktor to korektně zaznamenal, řekl, že toto říkám bez debaty, bez předchozí debaty v sociální demokracii a bez předchozí debaty ve straně evropských socialistů, protože málo platné, je to myšlenka, která v rámci Evropy je poněkud nezvyklá. Ale jako určitá úvaha v zoufalé situaci, a já věřím, že přece jenom se najde i v Občanské demokratické straně dost poslanců, kteří budou schopni Lisabonskou smlouvu schválit, a já bych to velice uvítal a velice ocenil.
        Chtěl bych říci, že dnes vlastně přišel den D a hodina H. Poslanecká sněmovna má konečně možnost rozhodnout o osudu reformní Lisabonské smlouvy. Konečně rozhodne, zda bude smetena ze stolu snaha všech ostatních evropských partnerů o novém vnitřním uspořádání Evropské unie, nebo naopak, zda se i my k této výzvě připojíme. Ať tak či onak, nemůžeme prodlužovat tento stav nerozhodnosti a musíme říci jasné slovo, ať už bude znít jakkoliv. Na podporu Lisabonské smlouvy jsme vynaložili již tolik úsilí, že i u mne nastal stav, kdy už nepokládám za důstojné, abych dále jako představitel nejsilnější opoziční strany a strany požívající největší důvěry veřejnosti prosil a žadonil kohokoliv o souhlas se smlouvou a abych dělal absurdní výměnné obchody, jak se jich dožaduje ODS.
        Každý je strůjcem svého osudu. A je to také Mirek Topolánek, předseda vlády a dnešní předseda Evropské rady, který smlouvu podepsal a převzal tak jménem České republiky závazek smlouvu prosadit. Je na něm, ať ukáže, jak silná je jeho vnitropolitická pozice. Jak vlastní je mu plnit sliby a jak je to vůbec s jeho deklarovaným evropanstvím. Ať ukáže, co vlastně zmůže. Ale hlavně ať už se k problému postaví jako chlap a nesnaží se jej, ať již ze zbabělosti nebo vypočítavosti, obejít po dobu svého předsedání Rady EU, které se mu tak zalíbilo. Už ne další slova, ale další činy.
        Protože jsem od přírody v podstatě dobrák, chci mu podat pomocnou ruku. Situace pro schválení Lisabonské smlouvy je téměř ideální a lepší už asi nebude. Podle výsledků renomované agentury pro výzkum veřejného mínění STEM z ledna tohoto roku jsou dvě třetiny českých voličů přesvědčeny, že by Parlament České republiky měl Lisabonskou smlouvu schválit. Konečně, posuďte sami. Na otázku "myslíte si, že Parlament České republiky by měl schválit tzv. Lisabonskou smlouvu nahrazující původní návrh Evropské ústavy" pro odpovídá 66 % lidí, u voličů ČSSD je to 68%, u ODS 69 %, u voličů komunistické strany 42 %, u voličů KDU-ČSL 69 % a u Strany zelených 74 %. U swingových voličů, jen tak mimochodem, je to 64 %, u těch, kteří volí jiné politické, strany 45 %. Tato čísla jsou výmluvná.
        Co nám zmíněný průzkum STEM říká o dalších postojích české veřejnosti k Evropské unii. A každému bych doporučoval se s tím průzkumem seznámit. Myslím, zejména to platí pro nás, profesionální politiky. Zhruba tři čtvrtiny českých voličů cítí přináležitost k Evropě a cítí se být Evropany.
        ***
        Velká většina voličů - 8 z 10 - uznává, že politika Evropské unie ovlivňuje zahraniční politiku a hospodářský rozvoj naší země, a téměř 3/5 respondentů se domnívají, že významně ovlivňuje i řešení problémů domácí politiky. 2/3 občanů zastávají názor, že se Evropská unie vyvíjí správným směrem. 2/3 občanů České republiky spojuje s členstvím v Evropské unii možnost čelit hospodářské krizi.
        Tato důvěra zřejmě vychází z většinového názoru - dokonce 75 % voličů občanů - že Evropská unie postupuje správně, když se snaží čelit světové hospodářské krizi zesílením státní regulace finančních trhů a finanční pomocí klíčovým podnikům, tedy odstraňováním příčin, které ke krizi vedly. Mimochodem, voliči sociální demokracie, ODS i KDU-ČSL by si mohli v této otázce prakticky podat ruce. 79 % respondentů, kteří volí sociální demokracii, 74 % respondentů, kteří volí ODS, a 72 % KDU-ČSL, 2/3 voličů Strany zelených, dokonce - a to není překvapivé - i u voličů komunistické strany je to 65 %.
        K tomu snad jen poznámka na okraj. Vzkaz pro předsedu vlády, jeho ministra financí. Jen 26 % voličů považuje tuto politiku Evropské unie za chybnou, protože krizi může překonat pouze volně působící síla trhu. Takže pánové, pracujte na sobě a přemýšlejte.
        To bylo jen několik údajů, které stojí za zamyšlení a které, alespoň pro sociální demokracii, jsou potvrzením správnosti naše trvalého principiálního postoje. Chtěl bych připomenout, že tento postoj jsme začali projevovat mnohem dříve než před rokem a že ještě před rokem jen 43 % těch, kteří byli ochotni volit sociální demokracii, bylo pro ratifikaci Lisabonské smlouvy. Takže je to potvrzení správnosti našeho trvalého postoje, že Lisabonská smlouva je rozumným a přijatelným kompromisem základního dokumentu, který může Evropskou unii posunout dál.
        Ano, je to kompromis, a jako takový je výsledkem umění možného, na kterém se dohodli představitelé všech jejích členských států, často s názory odlišnými. Je to ovšem cenný kompromis, který může posílit Evropskou unii jako mezinárodní instituci. Vždyť jen průběh plynové krize znovu každému z nás ukázal, že osamocené evropské státy závislé na dodávkách plynu nemohou čelit střetu zájmů Ruska a Ukrajiny, navíc zájmů vnitřně protikladných. Jedině společná pružná akce má naději na úspěch. Proto nepochybně přijetí Lisabonské smlouvy všemi jejími členy bude výrazem síly Evropské unie a naopak nepřijetí projevem její slabosti. Lisabonská smlouva, to není jen soubor nových pravidel hry. Stejně významná role je i symbolická. Evropská unie je silná, protože se její představitelé umějí dohodnout a umějí dohody prosadit. A to v dnešní nejisté době není málo.
        A k tomu jen jedna poznámka. Vladimir Vladimirovič, jak pan premiér Topolánek familiárně říká ruskému premiéru, který z pana premiéra Topolánka během pěti hodin jednání udělal naprosto jiného člověka, by měl předsedu české vlády po jeho probushovských, proradarových a protiruských výrocích… Určitě by jej asi tak ochotně nepřijal, pokud by pan předseda Topolánek nestál v čele Evropské unie. Ale já si myslím, že už si to také pan předseda Topolánek uvědomuje.
        Vraťme se však k Lisabonské smlouvě. O vlastní obsahové změně jsem hovořil již několikrát, a proto jen velmi stručně zopakuji: Lisabonská smlouva především přispívá k posílení transparentnosti Evropské unie, kde se Smlouva o založení Evropského společenství stává smlouvou o fungování Evropské unie a soustředí se na základní prvky hodnoty a organizační aspekty unie. Smlouva o Evropské unii se naopak podrobně zabývá organizací a fungováním unie a vymezuje zásady a cíle, kterými se unie řídí. Lisabonská smlouva posiluje demokratický charakter Evropského parlamentu i parlamentů národních v rozhodovacím procesu. Až na několik málo výjimek budou Evropský parlament a Rada při přijímání právních předpisů rovnoprávnými zákonodárci. Zejména pokud jde o rozpočtový proces či spravedlnost a vnitřní věci. Národní parlamenty pak budou mít pravomoc vznést proti návrhu námitky, pokud se budou domnívat, že nebyla respektována zásada subsidiarity.
        Jestliže si ovšem necelá polovina českých voličů myslí, že rozhodování v Evropské unii není dostatečně rozmyšlené, pružné a hospodárné, i zde přináší Lisabonská smlouva pokrok. Už třeba jen fakt, že by došlo ke zmenšení počtu komisařů z dnešních 27 o 1/3, je rozumné. Čím méně komisařů, tím méně duplicity a triplicity agend. Tím méně je potřeba dalších úředníků - a je jich dnes 27 tisíc. Tím menší ráj pro bujení Parkinsonových zákonů.
        Jen mimochodem mám v této souvislosti dotaz na pana předsedu vládu. Není snížení počtu komisařů, které smlouva fixuje, jedním z důvodů, že jste tak laxní při prosazování této smlouvy? Už i vrabci na střeše si cvrlikají a zasvěcená média potvrzují, že jedním z posledních aktů stávající vlády těsně před jejím rozpadem bude navržení Mirka Topolánka za eurokomisaře. I z těchto důvodů úvahu o snížení počtu eurokomisařů, které zavádí Lisabonská smlouva, rozhodně vítám.
        S tím ovšem souvisí ještě cosi jiného. Pan předseda vlády opět žertoval na českém plese konaném v Bruselu, a to tentokrát na téma možného vypuzení České republiky z Evropské unie. Jeho žerty jsou ovšem poněkud drastické v tom, že se mohou blížit realitě. Nemyslím si sice, že by evropská integrace měla pro rozumného, ale evropského politika alternativu, ale nejsou politici jen rozumní. A proces prohlubující se integrace s sebou může logicky přinést i odstředivé tendence. Evropa musí vpřed, musí být pevnější a jednotnější. To je jediná její šance, jinak prohraje. Proto je dobré, že Lisabonská smlouva předpokládá také, a mimo jiné, možnost ukončení členství v Evropské unii. Pokud by některá země ovšem chtěla trvale být mimo rámec Evropské unie, nechť má svobodu volby, nechť svým kverulanstvím a euroskepsí neblokuje úsilí těch ostatních po bližším propojení. I míra trpělivosti má své hranice, a koneckonců i tento projednávaný bod může za jistých okolností tětivu napnout, až praskne. Ale doufejme, že se to nestane.
        V neposlední řadě Lisabonská smlouva posiluje akceschopnost Evropské unie v oblastech, jimž občané v současnosti přikládají velký význam. Jedná se zejména o boj proti terorismu a trestné činnosti a další otázky z oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti. Do určité míry se to týká i dalších oblastí, a to především energetické politiky, veřejného zdraví, civilní ochrany, změny klimatu, služeb obecného zájmu, výzkumu, vesmíru, územní soudržnosti, obchodní politiky, humanitární pomoci, sportu, cestovního ruchu a spolupráce správních orgánů.
        Tolik k důvodům, pro které schválení Lisabonské smlouvy podporujeme.
        Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, uprostřed českého předsednictví je třeba dát Evropě zprávu, jak se k tomuto problému staví její předsednická země. Nemůžeme problém ratifikace nechávat dále zahnívat. Buď chceme Lisabonskou smlouvu schválit, nebo nechceme. Třetí cesty není.
        Česká strana sociálně demokratická podpoří Lisabonskou reformní smlouvu všemi hlasy svých poslanců. Ovšem postoj ODS je rozháraný a i u jejího předsedy nanejvýš vlažný. Proč tomu tak je, se mohu jen dohadovat. Je třeba české veřejnosti, ale i Evropě, nalít čistého vína. Česká veřejnost i Evropa mají na náš jasný postoj právo.
        Děkuji vám.
        ***