Děkuji, pane předsedající. Já si myslím, že plošné osvobození od poplatků invalidních důchodců by bylo naprosto nesystémové. Troufám si říci, že znám větší množství lidí, kteří jsou v invalidním důchodu, než znáte vy. Já sama jsem na vozíku téměř 23 let a dlouhé roky jsem se pohybovala v neziskovém sektoru, a sice v organizaci, která se starala zajistit veškerý servis pro hendikepované, počínaje právním, psychologickým, pomocí při hledání práce, úpravami bariér a tak dále. Takže věřte mi, že v tomto mám asi větší zkušenost než vy.
        Vím, že mezi těmito lidmi jsou lidé, kteří se dokázali se svými hendikepem vyrovnat a žijí standardním životem a opravdu 30 korun pro ně není žádný dramatický výdaj. Navíc jsou si mnozí vědomi toho, že jejich léčba, většinou jde o následky úrazu nebo těžké nemoci, stála možná miliony, takže oni teď tak trochu jsou solidární s těmi, kteří péči budou potřebovat.
        Já jsem už v Senátu, když se jednalo o tomto komplexním pozměňovacím návrhu, přišla s určitou tezí, že vím, jak mezi touto skupinou lidí vytipovat ty, kteří jsou skutečně sociálně slabí, kteří nadměrně, nebo velmi mnoho čerpají zdravotní péči, protože jsou to lidé, kteří jsou většinou tetraplegici, to znamená jsou ochrnuti na všechny čtyři končetiny, a to doprovází samozřejmě vleklé, téměř neléčitelné onemocnění chronického typu. Zjistila jsem, že tyto lidi lze vytipovat podle zákona o sociálních službách, a jsou to lidé, kteří mají nárok na péči, respektive teď se to jmenuje stupeň závislosti podle nového zákona třetího a čtvrtého stupně. Jsem dohodnutá už s panem ministrem Nečasem, že nějakým způsobem budeme hledat cestu, jak těmto lidem kompenzovat zvýšené výdaje na jejich chronické léčení. Dát to do tohoto zákona bylo téměř nemožné, a to z toho důvodu, že neexistuje nějaký oficiální doklad o tom, že tento člověk je v tom stupni závislosti trojka nebo čtyřka, aby to pro pojišťovnu byl relevantní doklad. Nicméně opakuji, jsme dohodnuti, že budeme hledat cestu, jak těmto velmi těžce nemocným lidem pomoci.
        Co se týče toho, že někteří lidé nemají finance na to, aby zaplatili poplatky u lékaře. V zákoně je uvedeno, že lidé, kteří jsou v hmotné nouzi, tak mohou být podle tohoto zákona osvobozeni. To připomínám.
        Co se týče výpadku příjmu pediatrům a v tom případě nechápete regulaci poplatku, tak mám pocit, že směšujete dvě různé věci dohromady. Poplatek, jeden z jeho cílů, je skutečně ta regulace, to znamená nezatěžovat zbytečně lékaře zbytečnými onemocněními. Znám mnoho pediatrů, kteří řeknou, že přijdou s jedním dítětem, které je nějakým způsobem nemocné, a současně řeknou - a paní doktorko, podívejte se i na toho druhého, jestli je také v pořádku. A přitom mu evidentně vůbec nic není. Čili to je právě to zneužívání lékařské péče. Je evidentní, a každý lékař, ať už pracuje v kterémkoliv zdravotnickém zařízení, vám řekne, že zavedením regulačních poplatků klesla návštěvnost u lékařů a oni měli skutečně čas léčit ty, kteří byli více či méně, spíše více nemocní.
        Když pojišťovny uzavíraly pojistné plány s jednotlivým lékaři, tak tam samozřejmě svým způsobem i zohlednily to, že lékaři budou vybírat regulační poplatky. Proto je to nyní potřeba pediatrům jako jedné skupině lékařů, kterým tento příjem vypadl, nějakým způsobem kompenzovat. To si myslím, že je spravedlivé, protože jinak bychom je trestali za to, že to jsou ambulantní specialisté nebo pediatři.
        Dále bych chtěla upozornit, že -