Děkuji, pane předsedo. Kolegyně a kolegové, nejprve začnu tím, že se mi zdá naprosto nekorektní říci, že názory Petra Pitharta jsou nějaké vadné, nebo něco podobného, protože má na svůj názor na ústavní právo stejný nárok jako kdokoliv z nás. Doufám, že to pan profesor Jičínský nemyslel vážně, to, co řekl na adresu Petra Pitharta.
        Pokud jde o to, jak já vidím situaci - nelze tento návrh podpořit, a to ze dvou důvodů. První důvod je, že se tady vytvořila uměle krize. Jestliže vláda byla povalena z důvodu nezodpovědnosti, tak tady vytvoříme jakoby představu, že vznikla ústavní krize, protože jenom ústavní krize žádá změnu ústavy, a že sáhneme na základní zákon státu. A právní stát je definován tím, že dodržují zákony nejenom občané, ale také veřejná moc, a že veřejná moc, to znamená i Parlament, bude respektovat pravidla, která jsou daná. A bohužel Sněmovna a Senát mají onu výhodu, že právě proto, že mohou měnit kdykoli pravidla, tak tomuto pokušení podléhají a účelově pravidla mění. Proto náš postoj je, že je možné změnit ústavu, ale jako řešení trvalé, pokud se na tom shodneme, že chceme do budoucna definitivně určit nový způsob rozpouštění Poslanecké sněmovny. Ale považuji za arogantní říci, že pravidlo neměníme, že zůstává nadále stejné, jenom tentokrát ne, protože zrovna tentokrát nám nevyhovuje. To já považuji - a je to můj názor - za projev jisté arogance, protože tuto moc máme pouze my, poslanci a senátoři, nikdo jiný. Nikdo jiný si nemůže svá pravidla změnit ze dne na den, protože momentálně se to hodí. Podle mého názoru nebyly vyčerpány všechny podmínky možného řešení této krize a podle mě není správné říci, že máme jedno řešení a že žádné jiné řešení neexistuje, protože se také žádné jiné nehledalo. A tento začarovaný kruh, že se určí jedno řešení, označí se za jediné možné a kvůli tomu se sahá na ústavu, je podle mě neblahý zvyk, který sahá na materiální podstatu naší ústavy. ***
        Děkuji za pozornost.