Děkuji za slovo. Pěkné odpoledne, dámy a pánové, vážená vládo. Pane ministře vnitra, dovolte mi, abych využil příležitosti a tuto interpelaci rovněž pojal jako jedno velké poděkování za velice kreativní a příkladný přístup při řešení problémů vzniknuvších na mítincích sociální demokracie spojených s předvolební kampaní do Evropského parlamentu. Je opravdu velice chvályhodné, jak se vám podařilo zabezpečit klid a pořádek na těchto shromážděních, která byla narušována mravně rozloženou mládeží, která dle vašich slov vykazovala mnohdy až fašizoidní rysy. Ach, ta hrozná mládež, pane ministře!
        A nyní již trošku vážněji. Nechci se vůbec vyjadřovat či komentovat vaše další nadstranické výroky směrované pouze k některým účastníkům těchto mítinků. Rovněž tak nechci v žádném případě hájit násilí či házení vajíček na kohokoli. Ale zároveň je zapotřebí odsoudit nečinnost policie, ať už v uniformách či bez nich, při útocích mimořádně fyzicky disponovaných příznivců či členů sociální demokracie na ty účastníky mítinků, kteří poklidnou formou projevili názorový nesouhlas s některými proklamacemi, které zaznívaly z úst představitelů sociální demokracie.
        A teď otázka, pane ministře: Proč proti těmto lidem nebyly ze strany policie učiněny žádné kroky? Kam zmizel jeden ze základních pilířů demokracie, tedy právo na svobodný projev? Pane ministře, jsme zpátky před rokem 1989? Máme se začít bát?
        A na závěr. Pane ministře, trošku se obávám, co nás čeká ze strany policie při zabezpečování shromáždění některých politických stran při nadcházejících parlamentních volbách. Máme se zřejmě na co těšit.
        Děkuji za odpovědi.